GLOSA: Don Quijote z Letné bojuje s větrnými mlýny dál
Má fotbal rád. To je jisté, když už do něho nasypal tolik peněz, že by za ně mohl mít cokoli zdánlivě užitečnějšího, a nejspíš hned dvakrát. Má však Spartu. Miliardář a byznysman Daniel Křetínský si vybral drahého koníčka, rozhodl se změnit malé české myšlení a vybudovat v multikulturním světě, v němž hranice stále více přestávají mít bývalý smysl, mezinárodní tým.
Jenže to zatím moc nefunguje. Sparta se pohybuje vpřed způsobem: krok dopředu, dva dozadu, jeden do strany… Nikde nic. Koncepce? Nic. Filozofie hry? Nic. Týmový duch? Vůbec nic. Nebo to alespoň není vidět. Klub slavné české tradice je před jarní částí v tabulce ligy pátý, když ze šestnácti zápasů polovinu vyhrál a druhou půlku rozdělil přesně na výhry a remízy. Na titul už nemyslí ani autor sci-fi románů.
Někdo (a těch některých je čím dál víc a jsou to i lidi, kteří se ve vrcholovém fotbale pohybují stále) by si řekl, že experimentů už bylo dost. Hra na velký evropský tým končí, jdeme pro bábovky a hajdy zpátky na české pískoviště. Jenže pan Křetínský není někdo. Podržel italského kouče Andreu Stramaccioniho, který je trnem v oku nejen tvrdému (často spíš natvrdlému) jádru sparťanských fanoušků, ale i mnohým expertům. Když míchá sestavou a staví do základu hráče, kteří před týdnem byli na odstřel, málokdo tuší, co za tím vězí.
Šéf a mecenáš Sparty však odolal tlaku a s urputností Dona Quijota s dřevcem na Stramaccioniho zádech místo věrné Rocinanty dál hodlá bojovat proti větrným mlýnům v tuzemské lize. Neúspěšného kouče podržel ve funkci.
Krom toho na webu Sparty řekl, že uvažuje o dalších zahraničních posilách. Těch přišlo v létě hned jedenáct a dá se říci, že se významněji prosadili dva – stoper Štetina a brankář Dúbravka, oba ze Slovenska. Hlasy zasvěcených k tomu dodávají, že je to jasné, protože pro oba je úspěch ve Spartě dveřmi do velkého světa, zatímco například pro hráče z Itálie, Francie, Rakouska atd. většinou jen šancí, jak udržet konto v příjemném rozmaru a ještě si zakopat (u některých však jen občas).
Křetínský chce udržet mezinárodní kabinu, aby se v ní zahraniční hráči necítili jako vyjímky. Teď realizační tým hledá za hranicemi tvůrce hry. Ale dostaňte sem kluka, který s hlavou nahoře a s míčem u nohy vymýšlí balony jako Rosický a jezdí po hřišti jako on. Je těžké najít někoho, kdo je v "laufu" a koho přehlédly davy fotbalových agentů, hledajících posily pro velké kluby.
Upřímně říkám, že nevěřím ve velké zahraniční hráče v českých klubech. Aspoň zatím. V co však věřím já, je moje věc, a v co věří Daniel Křetínský zase věc jeho. Koneckonců on to platí. Oba věříme jiné cestě. Ale kdyby ta jeho byla správná, asi by to pomohlo zvednout český fotbal výš. Z výchovny talentů by se pak stala žádaná lokalita pro hráče vyššího evropského průměru.
Jenže, znáte to, kdyby chyby. Uvidíme na jaře. Třeba pomůže i přechod fotbalového básníka Tomáše Rosického z hřiště do realizačního týmu k vracejícímu se Zdeňkovi Ščasnému, jenž zaujme roli sportovního ředitele. Třeba se z virtuální reality stane jenom realita.
P. S. A v Mladé Boleslavi začnou vyrábět mercedesy.
