"Malý Mozart" Rosický napsal závěrečnou symfonii, ukončil kariéru

"Moje tělo mi dlouho říkalo, že už nechce pokračovat. Já to tahal vždy hlavou, i když to bylo i přes závit. Nyní mi ale vypnula i mysl a nemá cenu pokračovat. Teď už nemám na hřišti ani co nabídnout," řekl Rosický.

Do klubu z hlavního města se vrátil loni v srpnu po deseti letech v londýnském Arsenalu. Kvůli různým zraněním, která poznamenala celou jeho slibně rozjetou kariéru, však nastoupil v nejvyšší soutěži k pouhým dvanácti zápasům, navíc převážně jen z lavičky náhradníků.

"Svůj návrat jsem si představoval jinak, ale ani chviličku toho nelituji," pokračoval Rosický, který plánuje, že bude na Letné pokračovat ve funkcionářské roli. "Fotbal mám strašně rád, takže je velmi dobrá šance, že ve Spartě budu pokračovat. O fotbale dost vím a mám co nabídnout. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Mám představu, jak by to mělo vypadat, ale také vím, že se toho musím hodně naučit. Mám nejblíže ke sportovnímu úseku, ale já se vždy zajímal také o to, jak je klub řízený celkově. Ať v Arsenalu, nebo v Dortmundu," doplnil.

Rosický je odchovancem Kompresorů Praha a profesionální kariéru odstartoval ve Spartě. V květnu 1999 debutoval v první lize - v rudém dresu odehrál 42 ligových zápasech a vstřelil osm gólů, třikrát slavil i mistrovský titul. V lednu 2001 přestoupil do Dortmundu za 449 milionů korun, což z něj tehdy učinilo nejdražšího fotbalistu české i německé ligy.

Ve vestfálském celku se později sešel s Janem Kollerem a spolu vytvořili úderné duo, které táhlo tým za německým titulem v roce 2002 a za postupem do finále Poháru UEFA. Za Borussii odehrál 189 utkání a dal 24 gólů. Hráče s přezdívkou Malý Mozart následně koupil v létě 2006 Arsenal za zhruba 300 milionů korun. V dresu "Gunners" vydržel deset let, ve 247 kláních si připsal 28 branek a dvakrát vyhrál Anglický pohár.

V národním týmu debutoval v roce 2000 a v roce 2006 se stal kapitánem. Poslední střetnutí odehrál na Euru 2016 ve Francii proti Chorvatsku. Na kontě má 23 gólů ve 105 duelech, přičemž více jich odehráli jen Karel Poborský a Petr Čech.

"Určitě mohu být pyšný na to, že i přes mé zdravotní trable jsem dokázal odehrát přes sto zápasů za reprezentaci. Kdykoli jsem mohl, tak jsem přijel rád. Vyzdvihnout jeden moment je těžké, protože jich bylo spousta. Ale mrzí mě, že jsme nevyhráli EURO 2004, protože ten tým na to tehdy měl," vzpomínal Rosický.

Během kariéry ho výrazně limitovaly zdravotní potíže. Po zranění podkolenní šlachy, které utrpěl v lednu 2008, nehrál dvacet měsíců. Problémy měl i v dalších letech. Přišel i o celou sezonu 2015/16.

"Mrzí mě, že jsem nikdy nepřišel na to, jak dobrý jsem mohl být. Všechno bylo rozjeté tak, jak jsem si plánoval, ale v nejdůležitějším věku kariéry, kdy jsem se cítil nejlépe, jsem musel pauzírovat. Pak už jsem to jen doháněl, ale už jsem se nemohl posunout dál. To mě strašně mrzí," přiznal.

Oficiální rozlučka na Letné po boku světových hvězd?

Rosický věří, že by se mohl rozloučit i na hřišti, ideálně benefičním zápasem po boku hráčů, které v průběhu kariéry poznal. "Samozřejmě bych se chtěl loučit na stadionu a s tím se dá ještě něco dělat. Byl bych moc rád, kdyby se něco takového uskutečnilo, protože jsem za kariéru poznal fantastické hráče," prohlásil viditelně dojatý Rosický.

Definitivně se rozhodl poté, co začal plnit individuální tréninkový plán, aby byl nachystaný na zimní přípravu. "Začal jsem a rychle jsem skončil. Už to nešlo. Není to spontánní rozhodnutí ze dne na den, ale spíše kumulace všeho. Došlo mi, že je konec," vysvětlil.

Fotbal by nicméně rád hrál dál na regionální úrovni. Například za Šestajovice, kde bydlí a kde je čestným občanem. Ideálně po boku svého bratra Jiřího, který hrával za Atlético Madrid či Spartu, než musel ukončit kariéru a poté mu dělal agenta spolu s Pavlem Paskou.

"Je pravděpodobné, že fotbal neopustím úplně a budu si ho moc zahrát pro radost. Třeba s bráchou, když nám to na profesionální úrovni nikdy nevyšlo. Uvidíme, jestli mě místní Sokol vezme," dodal s úsměvem.