Arsenal kraluje Premier League. Dokáže ji vyhrát?

Po prohraném březnovém derby s Tottenhamem to s Gunners vypadalo mimořádně zle. Arsenal deset kol před koncem sezony ztrácel pět bodů na čtvrté místo zajišťující účast Lize mistrů, do níž by se tak nekvalifikoval poprvé po šestnácti letech. Důsledky by pro červenobílé byly zlé. Znamenaly by výpadek financí, nedůvěru sponzorů, další regresi a potenciální odchod klíčových hráčů.

Porážka s lokálním rivalem nicméně klub dovedla k nečekané katarzi. Arséne Wenger v nadcházejícím utkání, téměř beznadějné odvetě osmifinále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov, provedl radikální změny v nefunkční obraně. Na lavičku posadil dosavadní brankářskou jedničku Wojciecha Szczesného, stopera a kapitána Thomase Vermaelena a do sestavy se vrátil levý obránce Kieran Gibbs. Arsenal sice konec v elitní evropské soutěži neodvrátil, v Mnichově však jako jediný tým v loňské sezoně zvítězil. Znovu získaná sebedůvěra z výhry 2:0 týmu mimořádně prospěla, od té doby již v sezoně neprohrál a čtvrté místo nakonec vydoloval.

Netypický Wengerball

Důvodem toho, že Arsenal v následujících třech měsících ztratil pouhé čtyři body, však nebylo jen navrácené sebevědomí. Souhra v ofenzivě se stále příliš nezlepšovala, tým se nicméně čím dál více vyznačoval vlastnostmi, které se za poslední roky s Arsenalem příliš nespojovaly. Tým Arséna Wengera nabyl psychické odolnosti a jeho defenziva fungovala precizně. Ve zbývajících deseti utkáních inkasovala jen pět branek a skončila jako druhá nejlepší v lize. Stoperské duo Mertesacker – Koscielny se výborně doplňovalo, forma Bacaryho Sagni se po dvou dlouhodobých zraněních během dvou sezon konečně začala zlepšovat, Szczesny byl po návratu mezi tyče mnohem soustředěnější než v dosavadním průběhu ročníku.

Utkání Arsenalu nebyla příliš záživná, příznivcům klubu však Wengerův náhlý pragmatismus tiše imponoval. Zatímco v předchozích letech byly jeho týmy obviňovány z přílišné naivity a neschopnosti poučit se z chyb, výkony ze závěru loňské sezony v mnohém připomněly cestu do finále Ligy mistrů v roce 2006. Tehdy Arsenal ve vyřazovací části inkasoval až ve finále s Barcelonou a velká míra zásluhy za obrannou činnost byla připisována na vrub Martina Keowna, jednoho z tehdejších Wengerových pomocníků. Od loňské sezony má zase klíčový vliv na obrannou fázi jiný člen legendární defenzivy klubu z počátku 90. let, nový asistent Steve Bould.

Wengerův redukcionismus však nikdy neměl trvat věčně. "Jsem přesvědčený o tom, že je vždy jednodušší spravit defenzivní stránku než dovést svůj tým k tomu, aby dával góly," opakuje neustále francouzský trenér. "Myslím si, že velkoklub nemůže mít ambice hrát fotbal, na který se nedá dívat. Portfolio lidí, kteří sledují fotbal, se změnilo, je přivyknuté na jiné standardy a může se v televizi dívat na jakýkoliv zápas, na jaký chce."

Letopočet po Özilovi

Pro lepší výkony a více gólů byla pro Wengerovy týmy vždy zásadní sebedůvěra, a tak mělo letní přestupové období na psychickou pohodu kádru zásadní vliv. Po několika letech, kdy Arsenal musel prodávat své nejlepší hráče, aby udržel rozpočet v černých číslech, letos podobný krok ze strany klubu nepřišel. Místo toho, aby tým nastoupil do nové sezony oslaben a roztříštěn, se Gunners konečně podařilo zbavit jednak drtivé většiny přeplácených průměrných hráčů – odešli tak například Gervinho a Chamakh, smlouvy skončily mimo jiné Aršavinovi, Denílsonovi či Squillacimu. Rovněž ale do Arsenalu zamířily dvě zásadní posily. Za 50 milionů eur, zhruba trojnásobek dosavadního klubového přestupového rekordu, přišel z Realu Madrid Mesut Özil, zdarma pak Gunners získali zpět do svých řad defenzivního záložníka Mathieua Flaminiho.

Zvláště koupě Özila je pro Arsenal téměř formativní záležitostí. Pokud nesymbolizuje začátek nové éry, pak znamená minimálně konec jiné. Klub se kvůli stavbě nového stadionu před deseti lety výrazně zadlužil a dojednal kvůli němu dlouhodobé sponzorské dohody. Smlouvy s Emirates a Nike v době svého vzniku byly nevyhnutelné, aby Arsenal výstavbu zvládl ufinancovat, v posledních letech jej však výrazně brzdily. Letošní obnovený kontrakt s Emirates a nová smlouva s Pumou mají klubu do roku 2019 přinést okolo 320 milionů liber, což je zhruba jednou tolik, co klub získal na totožných službách za posledních deset let. Ročně si tak zajistí čtyřikrát větší přísun peněz do klubové kasy, rozdíl přitom činí téměř 50 milionů liber.

S finanční situací klubu se změnila také Wengerova filozofie. Kouč již po odchodu Fabregase a Nasriho opustil projekt, v němž chtěl vybudovat jádro okolo zahraničních hráčů, kteří spolu hráli zhruba od svých šestnácti let. Nyní jeho skladba týmu vypadá velmi různorodě. Velký důraz je kladen na mladé, zpravidla britské talenty vychované převážně v klubu (Wilshere, Gibbs nebo Ramsey), které doplňují hráči střední generace mířící do svých nejlepších let (Özil, Cazorla, Koscielny či Giroud) a zkušení lídři – Arteta, Mertesacker, Flamini či Rosický.

Opakovatelná historie

Hmatatelným důsledkem tohoto odklonu je právě nákup německého reprezentanta z Realu Madrid a v mnohém jej lze srovnat s příchodem Dennise Bergkampa. "Když Arsenal naposledy koupil hotového hráče světové extratřídy, bylo to v roce 1995. Tehdy jsme měli slušný tým, ale nebyli jsme považováni za favority na získání titulu," píše Adrian Clarke, bývalý hráč Arsenalu. "Poté jsme ale najednou mezi sebou měli opravdovou hvězdu a celé prostředí se rychle změnilo. Téměř jsme tomu nemohli uvěřit, ale Bergkamp byl jedním z nás, což povzbudilo úplně všechny. Pocit, že nás čeká něco lepšího, pohltil celý tým, ať už při trénincích, zápasech, či v sociálních situacích. Historie se může opakovat s příchodem Özila."

Posun v atmosféře okolo klubu je díky příchodu Özila obrovský. Přestože však má německý reprezentant na svém kontě za 11 odehraných zápasů již tři góly a pět asistencí, nezdá se zatím, že by se blížil maximu svých možností a že by na něm tým byl přehnaně závislý. To ovšem spíše než kritika Özila slouží jako doklad toho, jakou měrou se zlepšili jeho noví spoluhráči. Výkonnostní pokrok Aarona Ramseyho je markantní, velšský záložník navíc o víkendu proti Liverpoolu vstřelil již desátý gól za klub v sezoně. O dva méně jich dal Olivier Giroud, jehož posun oproti loňské debutové sezoně je rovněž znatelný v sebedůvěře, souhře i zakončení.

Porozumění v útočné fázi oproti minulému ročníku výrazně stouplo, což dokumentoval fantastický gól Jacka Wilsherea v utkání proti Norwichi. Tým se však nespoléhá jen na efektní patičky, obléhání soupeřovy branky a neustálé držení míče jako v minulosti. Arsenal má míč na svých kopačkách méně, díky solidní obraně si může dovolit hrát na protiútoky jako v prvních Wengerových letech a využívá i Giroudova fyzického fondu a zdatnosti v hlavičkových soubojích. Útok tak nespoléhá na jednu dimenzi a je mnohem flexibilnější a pro soupeře těžko předvídatelný. Důležitější úlohu má i Tomáš Rosický, jenž kromě svých obvyklých předností, jako je schopnost souhry a zrychlení hry, zvládá i v třiatřiceti letech díky své pozoruhodné pohyblivosti výborně napadat rozehrávku soupeře.

Arsenal se nadále může opřít o dobrou defenzivu z loňské sezony, nečekaně důležitým článkem sestavy se navíc stal Mathieu Flamini. "Dodal nám rovnováhu mezi obranou a útokem," potvrzuje Wenger. "Je tím, kdo na sebe bere černou práci. Dříve jsme ve velkých zápasech působili zranitelně v defenzivě a on nám v této stránce hodně pomáhá." Přestože je obrana momentálně až čtvrtá nejlepší v Premier League, obdržela jen o gól více než loni touto dobou. A čísla tradičně hodně skórujícího, ale i inkasujícího Arsenalu působí letos trochu vytrženě z kontextu ligy, v níž letos zatím padlo o čtyřicet branek méně než v průměru za posledních pět let.

Závěry po Vánocích

Zdali však tým dospěje až k titulu, je zatím předčasné soudit. Gunners prospívá stabilita, jakou neměl žádný z jeho přímých konkurentů až na Liverpool – Chelsea, City, Everton i United vyměnili trenéra, Tottenham zase po odchodu Balea výrazně obměnil kádr. Arsenal měl zkraje sezony také velice příznivý los, ze zbývajících devíti soupeřů v pomyslné podzimní části jich hned sedm je z horní poloviny tabulky. Čtyři z pěti dosavadních venkovních soupeřů jsou vzdáleni maximálně tři body od sestupového pásma. Přes mohutné investice do zdravotnického centra tým stále trápí četná zranění a za Girouda v útoku neexistuje srovnatelná alternativa. Přestože mužstvo hraje zatím nejlepší fotbal v lize, nedaří se mu většinou standard udržovat celý zápas. Výpadky v koncentraci jsou stále patrné, i když v menší míře než dříve. I v neděli přinejlepším průměrný Liverpool si tak dokázal vypracovat tři velké gólové příležitosti.

Arsenal má také letos v základní skupině Ligy mistrů nejtěžší los za poslední roky, když proti němu stojí Dortmund, Neapol a Marseille. Možnost rotace kádru je tak i kvůli velkému počtu zraněných dosti omezená a tým by to již v této fázi sezony mohlo značně přibrzdit. Přitom do Vánoc Gunners čeká spousta náročných utkání proti všem soupeřům z loňské velké čtyřky, ve formě hrajícímu Evertonu i Southamptonu a zmíněným protivníkům v Champions League.

Právě v nadcházejících dvou měsících se tak uvidí, jestli je Arsenal opravdovým favoritem na zisk titulu. I když by však tomu jeho výsledky neodpovídaly, pro fanoušky je již tak dosavadní průběh ročníku mimořádně povzbudivý. Po dvou sezonách, kdy se do posledního utkání museli strachovat o to, zda jejich tým vůbec bude hrát v Lize mistrů, a největší šanci na trofej měl v ligovém poháru, se zdá, že Arsenal konečně znovu stoupá nahoru.