Ztracená forma v nedohlednu – Šural, Plšek, Plavšič a další

V minulém ročníku patřil k základním stavebním kamenům celku z hlavního města. Připsal si devět ligových zásahů, nosil kapitánskou pásku a mnohokrát ukázal, že místo v reprezentaci nezískal omylem.

Před sezonou prohlásil, že má Sparta nejsilnější kádr, co pamatuje. V srpnu rozvlnil síť soupeře třikrát a přispěl k nadějnému začátku nejúspěšnějšího klubu české historie (senzačnímu vyřazení v předkole Evropské ligy se Suboticou navzdory).

Od té doby však osmadvacetiletý útočník pocit ze vstřeleného gólu mezi tuzemskou elitou nezažil. Nejprve ztratil silnou pozici na Letné, vzápětí v národním týmu. Jeho aktuální budoucnost je navíc zahalena tajemstvím, stále totiž neprodloužil v létě končící smlouvu.

Při postupu mužstva v roce 2017 opanoval univerzál v záložní linii druholigovou tabulku střelců s osmnácti trefami. V nejvyšší soutěži následně přidal dalších jedenáct branek a v kuloárech se spekulovalo o možném zahraničním angažmá.

Pětadvacetiletý odchovanec nicméně zvolil setrvání v Olomouci, prodloužil kontrakt, ale i on se podepsal pod nejhorší ligový start v dějinách klubu. Na podzim se vezl na vlně enormního trápení všech hráčů v zakončení a roli tahouna tentokrát neprokázal.

Výkonnostní i střelecký útlum byl zřetelný - skóroval totiž pouze dvakrát. Nutno podotknout, že se z pozice podhrotu stahoval s blížící se zimní pauzou častěji pro míče. Mnohokrát až ke stoperům, což pochopitelně zmíněnou ofenzivní statistiku ovlivnilo.

Do Plzně zamířil v květnu ze Zlína, kde odehrál z individuálního hlediska úspěšnou loňskou sezonu (7+4). Ve Štruncových sadech se ovšem neprosadil a většinu zápasů proseděl na lavičce.

Zahraničním akvizicím se v dresu úřadujících šampionů nedaří (vyjma Slováků) a křídelník z Nigérie dlouhodobé "pravidlo" zatím nezměnil - v tomto ohledu navázal na Rakušana Andrease Ivanschitze, Slovince Erika Janžu, Chorvata Diega Živuliče či Albánce Ergyse Kaceho.

Mezi českou elitou nastoupil v aktuálním ročníku v základní sestavě jen dvakrát, přestože hlavní konkurenti (Milan Petržela, Jan Kopic) nikterak nezářili. První Afričan v historii Viktorie nakonec odehrál 416 minut bez přesného zásahu i asistence.

Jen o poznání lepší podzim má za sebou srbský "rychlonožka", ale s gólem a dvěma přihrávkami v šestnácti duelech nemůže být rozhodně spokojen ani on.

A už vůbec ne letenský zaměstnavatel. Vzhledem k trápení v koncovce, v mezihře i v mizerné úspěšnosti centrů je až s podivem, že drtivou většinu utkání zahájil od úvodního hvizdu.

Celkově se rodák z Nového Sadu disponující enormním potenciálem, což je třeba připomenout, svezl s klesající formou celého týmu.

Měl pověst jednoho z největších českých talentů. Čtyřnásobný držitel ocenění pro dorostence roku se však mezi dospělými zatím hledá. Potřebné sebevědomí nezískal ani během úvodní části sezony, kterou lze v jeho podání označit za víceméně "impotentní".

Z pozice ofenzivního záložníka skóroval pouze jedinkrát a za 825 minut zamířil mezi tyče čtyřikrát. Nutno podotknout, že střelecká jalovost mužstva sehrála podobně jako u olomouckého Plška svou roli. Zmíněnou bilanci ovlivnilo také zranění v podobě vykloubeného lokte z derby se Spartou, po němž měsíc nuceně absentoval, ale i přesto měl třiadvacetiletý fotbalista času na výraznější zápis do análů soutěže relativně dostatek.

Oproti loňskému ročníku, kdy například uzemnil v Ďolíčku mistrovskou Plzeň dvěma brankami a stejným počtem asistencí, zaznamenal strmý výkonnostní pád.