GLOSA: Horvi, Rada a spol. jednou budou všem scházet
Zase ten Horvi. Pavel Horváth byl fotbalistou od pánaboha, ale taky byl pro každou legraci. Uměl spoluhráče vyhecovat a protihráče hecovat i rozhodit. Ani o minulém víkendu, v prvním ligovém kole po zimní pauze, když už jako kouč vede tonoucí Příbram, si proti Viktorii Plzeň svůj "kousek" neodpustil.
Když si plzeňský Čermák stavěl míč na penaltu, jejíž značku mimochodem údajně měli příbramští hráči těsně před tím rozdupat, aby střelci ztížili pozici, tak se Horváth neudržel a křičel za postranní čarou: "Čermus, slyšíš mě? Čermus, počkej! Doleva, doleva," křičel na plzeňského exekutora penalty, kterou pak Čermák kopl strašidelně a balon poslal mimo vedle levé tyče branky.
Horváth tak možná pomohl svému týmu, aby soupeř neskóroval a další zlatý bod nakonec zůstal v Příbrami. Je fakt, že zakladatel olympijské myšlenky Pierre de Coubertin, jenž hlásal, že není důležité zvítězit, ale hlavně se zúčastnit, by nejspíš nebyl rád. A ozvala se i řada kritiků, kteří Horváthův výstup viděli jako hodně nesportovní...
Jenže fotbal nejsou šachy ani golf. A někdo teď dodá: bohužel. Já to mám na jazyku taky, jenže v golfu těžko vyroste v největší hvězdu kluk z jihoamerického slumu, jenž pak svede na Boha, že mu svojí rukou pomohl porazit na mistrovství světa Anglii. Zato ve fotbale ano, což potvrdil nedávno zesnulý Diego Armando Maradona, jenž toho byl příkladem.
A kdyby v tuzemském fotbale byl nejhorší Horváthův pokus zabránit v proměnění plzeňské penalty, bylo by to ještě krásné. Nebylo to sportovní, ale nebylo to zase tak strašné, aby Čermák musel předvést to, co předvedl.
K penaltě se v deníku Sport vyjádřil i bývalý fotbalový reprezentant a člen Klubu ligových kanonýrů Ladislav Vízek: "Byla to ostuda, totální nekoncentrovanost, nesoustředěnost..." A k problému rozoraného puntíku dodal: "Taky jsem kopal desítky penalt a mockrát se mi stalo, že na místě penalty to bylo totální oraniště. Víte, co jsem udělal? Postavil si balon malinko dál, kousek za puntík, ale ne blíž k brankáři. Čermák si za to může sám," napsal a stejně jako někteří další fotbalisté vyčetl plzeňskému hráči, že střílel bez rozběhu a jen ze dvou kroků.
Fotbal má svůj svět, z toho našeho už snad konečně odpadávají Berbrové a jemu podobní, ale svoji atmosféru, fórky a legrácky, si drží dál. Je to sport i lidová zábava, a proto se můžeme občas pohoršovat, co ten Horvi, nebo někdo jiný, zase udělal.
Ale stejně jako nedávno řekl úspěšný jablonecký trenér Petr Rada, proslulý svými teatrálními výjevy na lavičce při zápase: "Jednou, až už nebudu trénovat, to lidem třeba bude chybět. Nikoho nebaví se dívat, jak tam trenér jenom stojí a nic..."
Proto nechtějme najednou změnit to, co k fotbalu zkrátka patří. Abychom příliš akademickým přístupem nezničili i svérázného ducha fotbalových kabin.
