BLOG Pavla Čapka: Proč je remíza v derby vítězstvím pro všechny?
Přiznám se, že na české stadiony už se vypravím jen občas a už dlouho chodím v drtivé většině v roli diváka, nikoli novináře. Má to své výhody i nevýhody. Na novinářské tribuně, ve studiu na stadionu či komentátorském stanovišti máte nejen dokonalý přehled, ale většinou i luxus monitoru a opakovaných záběrů. Na druhou stranu mezi diváky si užijete dokonalou ryzí atmosféru se všemi českými projevy a hláškami k tomu neodmyslitelně patřícími. Atmosféra byla na Letné opravdu výjimečně skvělá a vtáhla i dánské krajany trenéra Priskeho, kteří seděli po mé pravici v rohu stadionu až téměř pod střechou.
Před týdnem jsem psal o tom, že v 305. derby bude platit tuplovaně, že tenhle zápas nemá favorita. To jsem netušil, že se to naplní měrou vrchovatou.
Sázkovky sice do role favorita natlačily domácí tým a také Slavia "dělala" kvůli viróze všechno pro to, aby si fanoušci rudých v drtivé většině mysleli, že v sobotu 15. dubna arcirivala hravě smáznou. A navíc mu návdavkem oplatí podzimní potupu a pomstí se za všechna sportovní příkoří, která museli přetrpět v posledních letech v éře trenéra Trpišovského.
Však mi také natěšený fanoušek Sparty hlásil, když jsem hledal své sedadlo číslo 6, že tolik gólů dnes Slavia na Letné vyfasuje. Ale realita byla jako častokrát v minulosti poněkud jiná.
Pokud by se poločasy nejsledovanějšího zápasu v české kotlině odehrály v opačném gardu, asi by nezaznívala ze všech stran chvála na jeho úroveň a unisono velebení reklamy na fotbal. Mě osobně první poločas příliš nenadchnul, především od Sparty v nejsilnější sestavě se sérií devíti výher v zádech a s drtivou převahou v hledišti jsem čekal víc.
Slavia na ni byla dokonale nachystaná a absence pěti borců, kteří by jistě aspirovali na základní sestavu, nebyla na její hře vůbec znát. Hosté kromě jiného pečlivěji a důsledněji bránili, kdežto zaváhání Wiesnera dokázal potrestat Schranz. Jen samotní slávisté a jejich realizační tým vědí, proč podobný výkon nedokázali předvést na cizích hřištích v předchozích čtyřech případech.
Druhý poločas derby snese opravdu ta nejpřísnější měřítka minimálně v kontextu českého fotbalu. Přitom, když Slavia zvýšila už po 9 minutách na 2:0, myslel si kdekdo hlavně z řad jejích fanoušků, že je po zápase. Až tehdy vstoupila do děje utkání naplno i Sparta a udělala z něj fascinující thriller.
A Slavia může poděkovat výtečnému brankáři Kolářovi, že nejsilnější pasáž Priskeho družiny v utkání trvající necelých 20 minut, přinesla jen vyrovnání. Tehdy se pro změnu zdálo, že letenské tsunami červenobílé spláchne a Sparta dokoná triumfální obrat.
Jenže Slavia obdivuhodně nevyklidila pole a dokázala dát dokonce další dva góly. Jenže ten klíčový už v nastaveném čase bohužel do své vlastní sítě. O závěrečné trefy se paradoxně postarali slávističtí stopeři, jejichž podíl na hře Slavie a konečném výsledku hodnotí nejen slávističtí fanoušci diametrálně odlišně, přestože jejich příjmení začínají shodně na O. A já se k nim přidávám. Ogbu byl jednou z nejvýraznějších postav celého večera, Ousu bude chtít na derby co nejdřív zapomenout.
Přestože utkání skončilo remízou, vyhráli svým způsobem všichni. Sparta, protože vstala z mrtvých a udržela první příčku v lize. Slavia, protože i bez pěti klíčových hráčů odehrála jednoznačně nejlepší part na cizích hřištích v tomhle roce a zjistila, že umí zahrát i mimo Eden.
Diváci, protože se bavili především ve druhé půli strhující fotbalovou show se šesti góly bez zákeřností a zbytečných prodlev. Komise rozhodčích, která se nebála nominovat na zápas 28letého mladíka Dalibora Černého. Ten se jí za důvěru odvděčil suverénním výkonem. Český fotbal, protože se ukázalo, že i nejdůležitější zápasy na domácí scéně dokážou nabídnout zábavu spojenou s odpovídající kvalitou bez rušivých jevů a zádrhelů.
Předpovídat, kdo nakonec dosáhne na mistrovský titul, je v tuto chvíli spíš hádáním z křišťálové koule. Obě pražská "S" si interně dokázala, že na to mají, a rozhodovat se bude možná v jiných zápasech. Třeba do konce základní části to má složitější Sparta, protože musí dvakrát ven a hned v příštím kole jede na Slovácko. To na ní v poslední době doma umí a bude mimořádně nahecované a motivované.
Na druhé straně přivítá Slavia v dalším derby rozjeté "Klokany" a ti mají jak známo s Trpišovského partou čerstvě nevyřízené účty ze semifinále poháru. Každopádně věřím, že se má nezaujatý fanoušek směrem k bitvě o český titul nač těšit.
Viktorie z kola ven?
To obhájce z Plzně už začíná sám veřejně připouštět, že je tentokrát ze hry o titul pryč, a to přesto, že se bude hrát ještě o plných 24 bodů. Výrazně k tomu přispěla pátá jarní porážka Viktorie a nic na tom nemění ani fakt, že Plzeň přiváděl svým mimořádným výkonem k zoufalství gólman Baníku Jiří Letáček.
Ostravský Baník naopak vyhrál podruhé za sebou, navíc nad týmy z první šestky a moc rád by se udržel před nadstavbou v klidném tabulkovém středu. Jenže jednak jsou rozdíly mezi mužstvy na 8.a 12. místě hodně malé a za druhé má Baník poměrně těžký los. Posuďte koneckonců sami: venku Boleslav a Olomouc a do toho doma Slavia.
Svou premiéru zvládnul na lavičce Zbrojovky trenér záchranář Martin Hašek. A to i navzdory tomu, že si dovolil nechat na lavičce talentovaného Ševčíka a poslal ho do hry až po přestávce. Pardubice nebyly v zápase v Brně horším týmem, ale nemají ve svém středu borce kalibru Jakuba Řezníčka.
Zkušený útočník si dvěma góly upevnil pozici nejlepšího kanonýra sezony, na dva zásahy se přiblížil snové stovce ligových gólů, ale hlavně svou neomylností a precizností v koncovce zařídil své Zbrojovce veledůležité tři body. Ale v Brně sami nejlépe vědí, že na záchraně bude ještě zapotřebí tvrdě zamakat.
