Van der Poel pošesté světovým králem cyklokrosu. Zemanová dojela stříbrná, junior Bažant bronzový

Nizozemec Mathieu van der Poel se stal v Táboře pošesté mistrem světa v cyklokrosu a už jen jeden titul ho dělí od rekordu Belgičana Erika de Vlaemincka, který v terénu vládl v 60. a 70. letech minulého století.

Van der Poel, který v Táboře získal v roce 2015 svůj první titul, splnil roli jasného favorita a vyhrál o 37 sekund před krajanem Jorisem Nieuwenhuisem. Třetí skončil Belgičan Michael Vanthourenhout.

"Tohle byl nejdůležitější závod mojí cyklokrosové sezony, takže jsem moc šťastný, že se mi podařilo vyhrát. S výkonem i výsledkem jsem spokojený. Byl to těžký závod, úplně jiný než ten v roce 2015. Cítil jsem se dnes opravdu dobře, a když jsem získal náskok, věděl jsem, že když pojedu bez větších chyb, první místo udržím," řekl van der Poel.

Cestu ke zlatu usnadnila devětadvacetiletému nizozemskému univerzálovi absence předloňského šampiona Brita Toma Pidcocka a trojnásobného mistra světa Wouta van Aerta z Belgie, kteří už dali přednost přípravě na silniční sezonu. Van der Poel, jenž loni ovládl i mistrovství světa na silnici a letos chce uspět na olympijských hrách v Paříži na horském kole, vyhrál v cyklokrosové sezoně 13 ze 14 závodů.

Sedmadvacetiletý Nieuwenhuis dosáhl na první cenný kov v terénu mezi elitou. "Jsem šťastný, že jsem urval svou první medaili. Nebylo to vůbec jednoduché. Musel jsem se navíc smířit s tím, že o zlato bojovat nebudu, protože tady byl Mathieu. Není to jednoduché, ale i stříbro je pro mě velkým úspěchem," řekl Nieuwenhuis, mistr světa v kategorii do 23 let z roku 2017.

Vanthourenhout, jenž byl v pátek členem bronzové belgické štafety, dosáhl na druhou individuální medaili po stříbru z roku 2018. "Myslel jsem i na lepší umístění, ale start se mi moc nepovedl a musel jsem stahovat ztrátu. Jsem rád, že se povedla aspoň medaile, jinak bych byl zklamaný," uvedl třicetiletý mistr Evropy z posledních dvou let.

Nejlepší výsledek v sezoně ve světové konkurenci vybojoval Boroš. "K tomu závodu jsme vše směřovali dva roky. Vyrovnal jsem svůj nejlepší výsledek na mistrovství světa, jen škoda, že jsem ho nevylepšil aspoň o jedno místo. Snažil jsem se nepřepálit začátek, protože jsem věděl, že to bude dlouhý a náročný závod. Potom jsem zkusil tempo ještě vystupňovat," popsal Boroš.

V závěru měl vylepšení svého maxima na dosah, jel i na šestém místě, od něhož ho nakonec dělilo osm sekund. "Všechno mi vyšlo a klaplo, závod jsem odjel bez technických problémů. Dal jsem do toho všechno a jel od startu až do cíle nadoraz. Bylo to opravdu náročné. Takové podmínky jsem v Táboře ještě nezažil, ale přesně takové jsem si přál," komentoval hluboké bahno na trati sedminásobný mistr republiky.

"Byl to můj třetí světový šampionát v Táboře a musím říct, že byl jednoznačně nejlepší. Atmosféra byla fantastická, ani jsem neslyšel svůj vlastní dech. Prostě jsem si to maximálně užil. Konkurence je rok od roku těžší. Proto si dosaženého výsledku nemírně cením. Uvidím, jestli se budu cyklokrosu věnovat i příští sezonu," dodal Boroš, který má za sebou už dvě sezony na silnici.

Bývalý trojnásobný světový šampion Zdeněk Štybar uzavřel v 38 letech cyklistickou kariéru 31. místem a užil si dojemné loučení před tisícovkami fanoušků. I kvůli nevýhodné startovní pozici se v úvodních metrech závodu ocitl úplně na chvostu pole čítajícího 49 závodníků. Rychle se prodral do lepší poloviny, ale pak začal chybovat a v závěru měl defekt.

"Při závodě mi šlo hlavou strašně myšlenek. První kolo bylo ještě dobré, ale pak jsem trochu ztratil koncentraci. Jak mi fandili fanoušci, přepálil jsem začátek, což se dalo čekat. Ztratil jsem koncentraci tím, jak mi lidi fandili, kolik myšlenek mi běželo hlavou, poslouchal jsem komentátora, lidi... Tím jsem chyboval, ale asi všichni jsme věděli, že to dneska nebude úplně o výsledku, i když jsem se samozřejmě snažil," řekl Štybar.

Právě nizozemská superhvězda byla také na pódiu, když Štybar po oficiálním vyhlášení výsledků za obrovského aplausu a skandování diváků symbolicky pověsil kolo na hřebík. "Štyby je po všech stránkách skvělý kluk. Mnohokrát jsem s ním trénoval. Pevně věřím, že bude v tréninku alespoň trochu pokračovat, abychom si mohli společně zase někdy vyjet," prohlásil van der Poel.

Zemanová po roce na "bedně"

Zemanová dojela druhá o 44 sekund za favorizovanou Zoe Bäckstedtovou. Devatenáctiletá Britka se rovněž posunula o jedno místo oproti minulému šampionátu v Hoogerheide. Titul získala už předloni jako juniorka.

O rok starší Zemanová, trojnásobná mistryně republiky v seniorské kategorii, dlouho kroužila po trati s Nizozemkou Leonií Benveldovou. V posledním kole se jí vzdálila a v cíli před ní měla pohodlný náskok 11 sekund.

"Těšila jsem se a věděla, že mám natrénováno. Musel by se stát nějaký technický problém nebo bych musela udělat nějakou chybu, abych se o šanci na medaili připravila. Věděla jsem, že když tu Holanďanku předjedu, tak ji psychicky zlomím," uvedla Zemanová.

Povedený závod odjela také Simona Spěšná, skončila nakonec dvanáctá. "Na moje poměry mi vyšel skvěle start, i když jsem to možná trochu přepálila. Trošku mě mrzí, že jsem neudržela první desítku, ale myslím, že jsem to nemohla odjet lépe. Jsem strašně spokojená. A mám zalehlé uši z toho, jak mě diváci hnali dopředu," řekla.

O první českou medaili se postaral junior Bažant

Bažant se postaral o první českou medaili v kategorii juniorů od roku 2018, kdy byl Tomáš Kopecký druhý ve Valkenburgu. Již od začátku se držel vepředu a dlouho se zdálo, že bude bojovat o bronz s Keijenem Solenem z Nizozemska. Nakonec mu nahrála smůla Francouze Aubina Sparfela, který v závěru po defektu jel více než polovinu okruhu na prázdném zadním kole.

"Hnalo mě to dopředu. Větřil jsem tu medaili a snažil jsem se dostat co nejrychleji do cíle. Poslední kolo bylo hodně bolestivé, ale fanoušci byli fantastičtí," řekl Bažant.

Do cíle dojel půl minuty za vítězem, na Solena ztratil 22 sekund. Finišmen vítězné francouzské štafety z pátečního závodu Sparfel skončil čtvrtý.

Bažant se postaral o první českou medaili v kategorii juniorů od roku 2018, kdy byl Tomáš Kopecký druhý ve Valkenburgu.