5 dramatických ročníků: Tour 1904, Tour vykuků a podvodníků

Skoro by bylo snažší vyjmenovat způsoby, kterými se na druhé Tour de France nepodvádělo. Když třiadvacátého července roku 1904 peloton – či spíše menší, sedmadvacetičlenná skupina – postupně dorazil do pařížského Parku princů, měl už za sebou množství nepříjemných incidentů. Mnozí téměř nedoufali, že se závod do cíle skutečně dostane.

V první etapě byli Maurice Garin a Lucien Pothier ohrožováni automobilem, v němž seděli čtyři maskovaní muži. Zatímco se je vozidlo snažilo dostat ze silnice, jiný z favoritů Hippolyte Aucouturier řešil odlišné problémy – měl jeden defekt za druhým, což si vysvětloval sabotáží. Další účastník závodu Ferdinand Payan byl diskvalifikovaný kvůli nedovolené pomoci.

Mezitím začaly prosakovat zprávy, že Garinovi pomáhají pořadatelé. Závodník, který si vysloužil přezdívku "Kominíček", neměl dostatek jídla a naléhal na pořadatele, aby mu nějaké poskytli. Přestože to bylo proti pravidlům, vrchní komisař Geo Lefevre měl obavy, že hlavní hvězda závod opustí. Garinovi tak pomohl.

Následující etapa mezi městy Lyon a Marseille přinesla další nečekané problémy. Do vedení se dostal Antoine Fauré, jehož rodné město leželo poblíž projížděné trasy. Fanoušci Faurému aplaudovali, a jakmile projel, zhruba dvě stovky lidí zatarasily trať pro pronásledující závodníky. V potyčce si Garin poranil ruku a Giovanni Gerbi dokonce skončil v bezvědomí.

"Zabte je!" křičeli prý výtržníci, zatímco se pořadatelé snažili zjednat pořádek výstřely z pistole. V dalších úsecích trati došlo k mnoha defektům, neboť neznámí pachatelé – zřejmě příznivci stále vedoucího Faurého – posypali trať sklem a hřebíky. K další potyčce došlo v cílovém Marseille a v nastalém zmatku se organizátorům nepodařilo ani zapsat časy cyklistů.

Z přístavního města se závod přesunul do Toulouse a cesta to nebyla příjemná. Když jezdci projížděli Nimes, čekali na ně příznivci diskvalifikovaného Payana a po ruce měli kameny. Dále na cestě museli překonávat barikády a již dobře známou kombinaci sklo/hřebíky. "Pokud mě před Paříží nezavraždí, vyhraju tuhle Tour," nechal se přesto slyšet Garin.

To se mu skutečně podařilo a ve francouzské metropoli mohl slavit své druhé vítězství, z něhož měl Garin o to větší radost, neboť na třetím místě dokončil jeho bratr César. Sláva ale nevydržela dlouho. Čtyři měsíce po skončení závodu oznámilo vedení francouzské federace výsledek svého šetření: první čtyři závodníci v cíli byli diskvalifikováni a dostali zákazy startu.

Federace vyslyšela protesty a nejrychlejší čtveřici ze závodu vyloučila pro porušení pravidel – přesné odůvodnění se nedochovalo, avšak má se za to, že si Garin a spol. pomáhali ježděním ve vlacích či automobilech. Vítězství tak spadlo do klína devatenáctiletému Henrimu Cornetovi. Paradoxně on sám byl napomenut poté, co byl spatřen, jak se veze v automobilu.

"Po tomhle už další ročník nebude," oznámil zdrcený šéf závodu Henri Desgrange. Konec Tour de France však nakonec nenastal, třetí ročník z Paříže odstartoval 9. července 1905. "Musíme pokračovat v našem boji za čistou cyklistiku," ohlásil tehdy Desgrange. Byl to však už jiný závod: pořadí se totiž v následujících letech určovalo pomocí bodového systému.