Nibali, König, Sagan a soumrak favoritů. Co si budeme pamatovat z TDF 2014?
I při absenci největší české cyklistické hvězdy, Romana Kreuzigera, přinesla letošní Tour de France českým cyklistickým fanouškům mnoho nezapomenutelných zážitků. Tím nejpamátnějším byla zřejmě časovka v předposlední etapě, kdy se Jan Bárta i Leopold König vyšvihli k famózním výkonům. Světová veřejnost pak v paměti jistě bude držet suverénní celkové vítězství Vincenza Nibaliho i zelený hattrick Petera Sagana, ale i předčasný konec největších favoritů - Alberta Contadora a Chrise Frooma.
Suverénní Nibali
Contador, nebo Froome? Touto hádankou si před startem 101. Tour de France lámali hlavu téměř všichni fanoušci i cyklističtí experti. Nakonec ale bylo vše jinak. Vincenzo Nibali, o jehož formě panovaly před startem "Staré dámy" - slušně řečeno - pochybnosti, už v druhé etapě s cílem v Sheffieldu ukázal oběma favoritům záda a oblékl se do žlutého.
Byl to ale pouhý začátek Nibaliho galapředstavení. Italský jezdec v dresu týmu Astana po celou dobu závodu zcela jasně dominoval, nepostihla ho žádná krize a pouhé dva dny vozil žlutý trikot lídra někdo jiný než on. Nibali zvítězil ve čtyřech z 21 etap a na své konkurenty v souboji o celkové prvenství téměř v žádné z etap neztratil ani vteřinu. Jedinou výjimkou byla 8. etapa, kdy Nibalimu dokázal v závěrečném stoupání ujet Alberto Contador a získal na pozdějšího vítěze tři sekundy.
Lídr Astany pravidelně získával náskok na své pronásledovatele a důrazně tak umlčel případné kritiky, kteří mohli namítat, že nebýt předčasného konce Alberta Contadora a Chrise Frooma, bojoval by Ital jen o třetí příčku. První klíčový okamžik Nibaliho tažení za vítězstvím nastal v 5. etapě, kde na pavé za hustého deště získal rozhodující náskok před ostatními adepty na triumf.
Opravdu symptomatická pro Nibaliho tažení ale byla výhra na Planche des Belles Filles v desátě etapě. Zatímco zničený Alberto Contador seděl v týmovém autě poté, co odstoupil ze závodu, Nibali nastoupil v závěrečném kopci, s lehkostí projel kolem všech soupeřů a dojel si pro suverénní etapové vítězství. A prakticky stejný scénář se opakoval i na dalších těžkých závěrečných kopcích na Chamrousse a Hautacamu.
V posledních dvou letech, kdy zvítězili Bradley Wiggins a Chris Froome, se mluvilo o síle týmu Sky a výkonech jejich dvorních domestiků, kteří svým lídrům hodně napomohli k celkovému triumfu. Ne že by Nibalimu tým neposkytl dostatečnou podporu, ale v rozhodujících okamžicích rozhodl Ital vlastní aktivitou. O to cennější se jeho vítězství zdá být. A o to hlasitější - jak už v cyklistice bývá zvykem - jsou i hlasy, jež podezírají Nibaliho z dopingu.
Königovo sedmé místo aneb Deset dnů jako z ráje
"Sedmé místo při jeho debutu na Tour a končící kontrakt v týmu NetApp dělají z Königa jedno z nejžhavějších zboží na cyklistickém trhu" - takto glosoval výkon českého cyklisty na Tour magazín Cyclingnews. Český jezdec sice dopředu vyhlašoval, že by chtěl být na "Staré dámě" v první desítce, po špatném startu, kdy už v britských etapách König hodně ztrácel, vypadal ale tento cíl nerealisticky.
Lídr stáje NetApp ale ukázal, že jeho silné stránky se plně projeví až v horách. V Alpách a Pyrenejích sekundoval nejlepším a prodral se do první desítky, třešničkou na dortu byl skvělý výkon v závěrečné časovce, kde skončil na skvělém pátém místě, a v celkovém pořadí přeskočil Holanďany Molemu a Ten Dama. "Prvních deset dní byla naprostá katastrofa, druhých deset ale byl ráj," nechal se slyšet König.
Sedmé místo, historicky druhý nejlepší výsledek českého jezdce na Tour, je o to cennější a překvapivější, že Köng jezdí za druhodivizní tým NetApp a nemůže se spolehnout na takovou podporu kvalitních domestiků jako lídři stájí World Tour.
Leopold König nebyl ve světovém pelotonu neznámou tváří, velmi důrazně na sebe upozornil už na loňské Vueltě, kde vyhrál jednu z etap a skončil celkově devátý. Ale Tour je zkrátka něco víc a Leopold König definitivně ukázal světu, že může dostat důvěru jako lídr týmu na závodech Grand Tour.
Otázkou zůstává, co bude s šestadvacetiletým jezdcem dál. "Všem říkám, že moje budoucnost je jezdit Grand Tour, že jsem jezdcem pro Grand Tour a že se stále učím. Tohle byla teprve moje druhá Grand Tour. Čeká mě ještě hodně práce, ale když budu takhle pokračovat, mám před sebou světlou budoucnost," říká sám König.
Comeback Francouzů
Tour je možná francouzský národní poklad, v posledních letech se z něj ale domácí jezdci příliš neradovali. S rokem 2014 ovšem přišla změna. Francie čeká na celkový triumf od roku 1985, po sedmnácti letech ale měla konečně svého jezdce na pódiu. A dokonce hned dva najednou. Druhý skončil Jean Christophe Péraud, třetí Thibault Pinot, a aby toho nebylo málo, šestý celkově se umístil Romain Bardet.
Francouzi ale doufají, že veleúspěšný ročník 2014 brzy předčí, a mají proč. Vždyť Pinotovi je teprve 24 let a Barrdet je ještě o rok mladší. Oba se neustále zlepšují, a tak budoucnost francouzské cyklistiky zdá se být více než růžová. Loni měl Pinot obrovské problémy v prudkých sjezdech a nakonec i z tohoto důvodu z Tour odstoupil. Tentokrát si počínal suverénně a o druhé místo přišel až v závěrečné časovce, kde nestačil na svého úhlavního soka Pérauda. Uhlídal však bez potíží jak třetí příčku před favorizovaným Valverdem, tak bílý trikot pro nejlepšího jezdce do 25 let.
"Můžu jednou Tour vyhrát? Nibali mě porazil o osm minut a to je pořádný rozdíl, takže ještě mám před sebou hodně práce před tím, než budu moci říkat, že můžu vyhrát Tour," prohlásil Pinot pro Cycling News. Skvělý ročník francouzské cyklistiky ještě korunovalo vítězství AG2R, tedy stáje Pérauda a Bardeta, v pořadí týmů.
Saxo vs Sky vs. Omega
Zajímavou vedlejší zápletku nabídly předčasné konce největších favoritů na triumf. Tour sice byla bez Contadora a Frooma vzhledem k Nibaliho fazoně poněkud nudnější, diváci přišli o dramatické souboje v horách a napětí až do poslední etapy. Mohli však alespoň sledovat, jak si vedly týmy po odstoupení svých největších hvězd a lídrů. S podobným osudem se totiž musely potýkat hned tři velké a ambiciózní stáje. A ne všechny si s nečekanou situací dokázaly poradit.
Jako první se s hlavní hvězdou musela rozloučit Omega Pharma Quick-step. Tým, který neměl ambice jet na celkové pořadí, ale hodlal sbírat etapová vítězství, přišel již v první etapě o Marka Cavendishe. Přemotivovaný britský spurter v Leedsu, rodišti své matky, v souboji před cílovou páskou chyboval, po kontaktu s jedním ze soupeřů spadl a pohmoždil si rameno. Omega tak stála před otázkou, co dál - namísto vítězství ve spurtech vsadila belgická stáj na úniky a nakonec se radovala ze tří etapových vítězství.
Podobně se dařilo i týmu Tinkoff-Saxo. Když po pádu musel v desáté etapě odstoupit ze závodu Alberto Contador, zdálo se, že zbytek týmu může klidně jet domů s ním. Dánsko-ruská stáj vše vsadila na jednu kartu a vzhlížela pouze k celkovému triumfu španělského lídra, v jehož prospěch obětoval své ambice zbytek týmu. Jenže nakonec může z Tour odjíždět spokojena - tým dosáhl rovněž na tři etapová vítězství a Rafal Majka, jenž původně neměl na Tour vůbec jet a na poslední chvíli nahradil Romana Kreuzigera, si odváží puntíkatý trikot pro nejlepšího vrchaře.
Britský celek Sky při vítězství ve dvou posledních ročnících dominoval a byl považován za nejsilnější soubor ve startovním poli, proti němuž soupeři nemají šanci. Když se ve čtvrté etapě zranil Chris Froome (a v páté definitivně odstoupil), nevěšeli ve Sky hlavu. Froomův superdomestik Richie Porte měl v ten moment na vedoucího Nibaliho přijatelnou ztrátu 1:54 a zdál se být hlavním vyzyvatelem dvojice Nibali–Contador. Po odstoupení Contadora také Porte ambice svého týmu naplňoval, když se vyšplhal na průběžné druhé místo.
Ve třinácté náročné alpské etapě končící stoupáním na Chamrousse ale Porte nejlepším nestačil, propadl se na průběžné 16. místo a bylo ještě hůř. Tým Sky jako by se rozpadl a Porte již do konce Tour nebyl na špici pelotonu vidět. 101. ročník Staré dámy zakončil na 23. místě se ztrátou více než hodiny na vítězného Nibaliho.
Sagan potřetí v zeleném dresu
Ať už Peter Sagan vyvolává u veřejnosti jakékoliv emoce, jedno je nezpochybnitelné - způsob, jakým si slovenský sprinter od svého debutu podmanil Tour, je zcela fenomenální. "Takový cyklista se objeví jednou za celou generaci," prohlašoval o něm před rokem Mark Cavendish magazínu Velonews. "Všichni vedle něj vypadáme jako junioři."
Potřetí, a letos prakticky bezkonkurenčně, si čtyřiadvacetiletý Slovák přivlastnil zelený dres pro vítěze bodovací soutěže. A to navzdory tomu, že letos na rozdíl od předchozích let nezvítězil v jediné etapě. Přesto jsou jeho výsledky z letošní Tour ohromující - v prvních sedmi závodech ani jednou nechyběl mezi první pětkou. Celkem čtyřikrát pak dojel na druhém místě.
Díky jeho velké všestrannosti, alespoň tedy na sprinterské poměry, se v horách netrápil tak jako například Marcel Kittel, vítěz čtyř etap včetně té nejprestižnější, poslední. Šestadvacetiletý Němec si tak mimochodem připsal nejvíce etapových vítězství na letošním ročníku spolu s Vincenzem Nibalim, v bodovém hodnocení však získal prakticky polovinu bodů, které měl na kontě Sagan.
Kittel se ovšem neměl za co stydět - nebyl jediným cyklistou, jehož za sebou zástupce stáje Cannondale zanechal podobně masivním způsobem. Druhý Kristoff na Sagana v celkovém hodnocení nakonec ztratil 149 bodů. Sagan vyjížděl v zeleném dresu do každé etapy až na - pochopitelně - první a druhou, kdy po úvodním vítězství Marcela Kittela a vlastním druhém místě navlékl bílý dres pro nejlepšího mladého jezdce.
Absence etapových prvenství sice Slováka mrzet mohou, za rok však již všemu může být jinak. Příští sezonu slovenský cyklista zcela jistě nepojede v týmu Cannondale, jenž končí a bude sloučen s týmem Garmin, halasně se pak spekuluje i o Saganově odchodu do Tinkoff-Saxo.
Bude tedy zajímavé sledovat, do jakého prostředí se Slovák dostane - vzhledem k pochybám o jeho taktické vyzrálosti jej mohou lepší podmínky a rady v prostředí elitního týmu lépe usměrnit. V týmu ranku Tinkoff-Saxo s hvězdným Contadorem či obecně cyklisty, kteří usilují o celkové vítězství, by však zcela jistě nebyl lídrem. To, jak se Sagan popasuje s dalším kariérním krokem, by tak mohlo poodhalit mnohé o tom, zdali se Slovák přiblíží legendárnímu Eriku Zabelovi, jenž zelený dres získal šestkrát v řadě. Co se ovšem čistě osobní výkonnosti týče, není o potenciálu Sagana jakýchkoliv pochybností.
