Podcast Praha Berlín Waršava: Příběh Karla Tocla, strážce minulosti Závodu míru

Knih o historii Závodu míru není zase tolik, kolik by člověk očekával. V těch, které existují, je většinou krátce zmíněno jméno Karel Tocl. Podle některých měl závod založit, podle jiných na něm byl dlouholetým hlavním rozhodčím. Je také zmiňováno, že býval "náčelníkem autobusového nádraží". Ale tím zmínky končí.

Začalo nás zajímat, kdo to vlastně vůbec byl. Založil skutečně tzv. Tour de France Východu, jak se Závodu míru přezdívalo? Byl na to sám, nebo měl k sobě kumpány? Otázky se množily. Rozhodli jsme se tomu přijít na kloub a pokusit se o Toclovi najít více informací. Postupně jsme rekonstruovali, jak asi vypadal jeho život.

Kolo, běh a válka

Říci, že Toclovy osudy byly neodmyslitelně spjaté se sportem, vlastně sedí ze všeho nejvíc. Odmala hrával fotbal, spolu s kamarády v první dekádě minulého století zakládal klub Viktoria Vinohrady; zaznamenané jsou i jeho konflikty s rozhodčím. Když ale ve vitríně žižkovského obchodu spatřil jízdní kolo německé značky Dürkopp, byl ztracen.

Začíná závodit v řadách klubu Č. K. S. Karlín 1885, absolvuje Okružní závod Klimešův (260 km) i závod Vídeň–Praha (345 km). Kromě toho začíná s atletikou, před 1. světovou válkou dvakrát absolvuje běžecké Běchovice, kde v roce 1914 končí pátý časem pod 36 minut. Když v červenci téhož roku vypukla válka, zastihlo jej to jak jinak než na závodech.

"Sraz v sobotu večer po práci na Karlově náměstí, vyrazili jsme o osmé, jelo nás třicet, vpředu na prvním kole olejová lampička, za ní štrůdl cyklistů. Před Plzní jsme našli stoh a vyspali se v něm, v devět jsme závodili. Uprostřed programu přišel okresní hejtman a že toho máme nechat, je válka. Bylo to na svatou Annu 1914… Zašli jsme do malé hospůdky na lacinou polívku a večer šlapali domů. V pondělí do práce a pak většinou na vojnu…," vzpomínal po letech.

Duše Závodu míru

Toclovým válečným osudům, které zahrnují i mezinárodní závody na Sibiři, se také věnujeme ve druhém dílu podcastu Praha Berlín Waršava. V uniformě strávil celých šest let, domů se vrátil až v prvních měsících roku 1920. A samozřejmě hned zase začal sportovat. V září 1921 dokonce s kolegy Vohralíkem a Riedlem překonává rekord na 3x1000 m.

Jeho jméno je také podepsané pod největší domácí cyklistickou klasikou Praha – Karlovy Vary – Praha, pro niž vymyslel a také sám projel trať. "Objížděl jsem jednu vesnici za druhou, se všemi promluvil, vysvětlil, dal jim časový průjezd a řekl, v kolik hodin mají stát na trati. Dalo to něco práce, bylo tehdy zrovna ve žních a taky jsem jezdil často od meze k mezi, než jsem všechny ty lidi vyhledal. Ale stálo to za to," líčil s odstupem mnoha let.

A jak se to mělo se Závodem míru? I v něm měl své prsty, jak však ukazujeme v druhém dílu podcastové série, za zakladatele Závodu míru jej označit nelze. Byl však u toho – v prvních měsících revolučního roku 1948 byl vyslán na obhlídku trati, kde zažil mnoho dobrodružných situací. 

Z cesty si psal deník. "16. dubna 1948. Poslední setkání s následky války bylo na hranicích. Jeli jsme z Jelení Hory do Liberce, jenomže silnice byla na samém hraničním bodu přerušená obrovským protitankovým příkopem, bylo to dobrých 8x6 metrů, museli jsme se vrátit a cestovat jinudy, pohraničníci nám však slíbili, že to bude do startu v pořádku. Bylo!" stojí v něm.

Byl to také právě on, kdo prvního května 1948 na Náměstí republiky odmávl start prvního ročníku. Na Závodu míru se posléze jeho jméno objevovalo ještě dlouho poté. Jako rozhodčí jel více než deset ročníků, poté strážil závodní archiv a pořádal o cyklistice přednášky. Jeho celoživotní sportovní aktivity jej řadí po bok takových sportsmanů, jako byl třeba Emerich Rath. Mimochodem, právě s ním v roce 1928 běžel za "starou partu" slavné Běchovice.

Jak vzpomínal na první ročníky a jak na něj pamatují ti, kteří jej zažili? V čem všem jsme ještě našli jeho stopu a co se stalo s archivem? Poslechněte si druhý díl podcastové série Praha Berlín Waršava.