O čem sní čeští dráhaři? Bábek a Machačová myslí na olympijské Tokio

Tomáše Bábka jeho dráhařské úspěchy v minulém roce katapultovaly až ke kontraktu pro japonská keirinová klání. Po boku takových hvězd jako Shane Perkins nebo Mathijs Büchli soupeřil v Japonsku v tamní (klasické) variantě disciplíny, v níž se síla a rychlost pojí také s velkou dávkou odolnosti, agresivity a sebezáchovy.

Po dvou letech závodění nyní přišla změna. "Měl jsem dvouletou smlouvu, která mi vypršela. Ale také se chci soustředit na Světové poháry, které fungují jako kvalifikace na olympijské hry. To je teď pro mě priorita. Jestli dostanu (do Japonska) pozvánku i příští rok, tak budu zvažovat, jestli pojedu, či ne. Olympijská kvalifikace je teď důležitější," popsal Bábek.

Japonská anabáze pro něj bude mít i jednu cennou výhodu – znalost velodromu, kde se za dva roky bude soupeřit na olympijských hrách. "Na olympijské dráze jsem jezdil a trénoval každý den. Mohl bych tam už dělat průvodce (smích). Znám to tam docela dost, strávil jsem tam dohromady jedenáct měsíců. Budu si tam připadat jako doma – pokud se dostanu," říká.

Zatím má za sebou dva podniky SP. "První mi nevyšel, ale keirin je nevyzpytatelný. Podobně jako já dopadl i loňský celkový vítěz Andrej Vynokurov. Stačí udělat malou chybku a člověk neboduje. V tom dalším jsem se naštval a probojoval se do finále, kde jsem udělal taktickou chybu a skončil pátý. Ale docela si toho cením, namotivovalo mě to," uzavřel Bábek.

Tomáš Bábek popsal své zkušenosti s japonskou dráhovou cyklistikou v blozích pro web ctsport.cz. (I a II)

Machačová: Ženská cyklistika jde v Česku nahoru

O olympijské účasti sní i nejlepší domácí dráhařka Jarmila Machačová. Někdejší mistryně světa v bodovačce ale bude mít zkomplikovanou situaci. Její oblíbená bodovačka totiž v Tokiu nebude jako samostatná disciplnína, ale pouze jako součást omnia. "Je mi to líto, ale pro všechny je to stejné. Teď se jezdí omnium, tak se v něm budu snažit uspět," říká.

Machačová je v dráhovém světě zavedeným jménem, úspěchy ale slaví i na silnici. Letos v červnu se stala mimo jiné i mistryní republiky v silničním závodě, když v Plzni porazila Nikolu Noskovou. Své šance ale vidí přece jen hlavně na velodromech. "Pro mě jsou největší šance na dráze. Doufám, že se na olympiádu kvalifikuji," dodává závodnice Dukly Praha.

Právě pražská Dukla dokázala dát dohromady ženský tým, čehož si Machačová hodně cení. "Hlavně pro mladé je to příslib, protože vidí, že se můžou uplatnit i v dospělé kategorii a nemusí odcházet do zahraničí. Navíc mohou kombinovat silnici s dráhou, pro což tým vlastně vznikl – na podporu dráhové cyklistiky," vysvětluje.

"V budoucnu bychom se pak samozřejmě chtěly více zaměřit i na silnici a kvalifikovat se do olympijského závodu. Celá česká ženská cyklistika šla nahoru. Jezdí nás víc, více se i závodí – už to není jen takové to vyčkávání. Doufám, že to půjde pořád nahoru," doplňuje největší hvězda Dukly i české reprezentace.

Kaňkovský: Na dráze jsem si splnil své sny

Zatímco Bábek a Machačová usilují o dráhařskou nominaci, Alois Kaňkovský už na velodromech jezdí spíše jen coby doplněk silničářské přípravy. Také on byl kdysi mistrem světa – v posledních letech ale už působí jako stabilní článek silného silničářského celku Elkov-Author, s nímž se letos podíval i do Innsbrucku na světový šampionát.

"Na dráhová léta vzpomínám hodně pozitivně, nastartovala mi veškerou výkonnost. Byl jsem mistr světa i Evropy... dráha mi přinesla strašně moc i do silničářského světa. Když můžu, pořád se rád svezu," líčí Kaňkovský, jehož neteře Sára a Ema patří mezi velké naděje domácí dráhařské reprezentace.

On sám je ale už k vidění téměř výhradně jen na silnici. "Na mistrovství jsme (s Elkovem-Author) udělali solidní výsledek na to, jak jsme oproti světu malý tým. Jeli jsme výborně. Z mé strany to byl trochu boj – kluci jsou časovkáři a já tam byl na první polovinu (trati). Vyloženě jsem trpěl, ale předvedli jsme super výkon," vzpomíná na letošní Innsbruck.

Na dráhařskou kariéru vzpomíná jen v dobrém. "Splnil jsem si svůj sen na dráze. Dvanáct let jsem byl v Dukle, objížděl jsem luxusnější závody typu Šestidenních, kde jsem se vyřádil a něco si i vydělal. Na dráze jsem se viděl, ale na silnici se mi teď daří taky. Hodně jsem se přizpůsobil i rodině, chtěl jsem být doma, jsem rodinný typ," uzavírá Kaňkovský.