Na Tour jej brali už jako dítě. Nyní čeká Sivakova debut
Pro fanoušky týmu Ineos to bude nezvyklé. Namísto Gerainta Thomase, Chrise Frooma nebo i Wouta Poelse se bude poblíž čela pohybovat například třiadvacetiletý Pavel Sivakov. Mladý ruský závodník ale už opakovaně ukázal, co v něm vězí. Sivakov je vynikající vrchař a možná sám budoucí vítěz Tour de France.
Časy se mění a staré závodníky střídají ti noví. Kdysi to byl Chris Froome, kdo se vynořil ze závětří za Bradleym Wigginsem a stal se nejsilnějším cyklistou své generace. Nyní právě jeho – mělo se za to, že je neporazitelný – vystřídali o generaci mladší jezdci. Lídrem na Tour bude Egan Bernal, Froome (a koneckonců ani Geraint Thomas) důvěru nedostali.
Bernal ale není jediným mladým závodníkem, který roste v barvách stáje Ineos. Finanční síla britskému týmu umožňuje sbírat talenty z celého světa. Manažer Dave Brailsford tak už pod svá křídla dokázal dostat Ivána Sosu, Tao Geoghegan Harta či také Pavla Sivakova. A právě posledně jmenovaný ukazuje snad vůbec ten největší potenciál.
Začtěte se do Průvodce TdF 2020:
K cyklistice má Sivakov veškeré předpoklady, vždyť oba jeho rodiče na kole závodili. Otec Alexej dokonce třikrát sám dokončil Tour de France, zatímco jeho matka Alexandra skončila druhá v prestižním Giro Rosa. Třiadvacetiletý Sivakov se narodil v Itálii, po rodičích má ruské občanství, avšak prakticky celý život strávil ve Francii v pyrenejském podhůří.
"Necítím se jako Francouz, ale ani jako Rus, i když možná v hloubi srdce je něco ruského," přemýšlel nedávno Sivakov v podcastovém rozhovoru s kolegy Lukem Rowem a Geraintem Thomasem. Kvůli tomu, že v mladém věku reprezentoval v mládežnických výběrech Rusko, mu už tato příslušnost zůstala. V začátcích jej přitom trenéři považovali spíše za rovináře.
"Ze začátku jsem si nemyslel, že ze mě bude vrchař, spíš jsem se viděl jako klasikář. Ale zhubl jsem pár kil a všechno je jinak. Ale klasiky mě zajímají, jede se naplno a to mi přijde skvělé. Určitě bych je chtěl zkusit, hlavně ty po kostkách. Je to úplně něco jiného. A úžasného," myslí si Sivakov, který od týmových kolegů dostal poměrně přízemní přezdívku "Putin".
Zůstat nohama na zemi
Jeho vstup do profesionálního pelotonu byl přitom velmi přímočarý. I když za sebou nemá takové úspěchy jako například Bernal, už stihl vyhrát závody Kolem Polska i Alp nebo skončit devátý na Giro d’Italia. To není nic nevýznamného pro závodníka, kterému je stále teprve třiadvacet let a mezi profíky jezdí teprve třetí sezonu.
Do Ineosu (tehdy ještě Team Sky) přišli s Bernalem společně. "Egan byl tehdy už od prvního roku úžasný. Ale i loni se objevili Remco Evenepoel a Tadej Pogačar. Říkal jsem si, že jsem měl dobrou sezonu, ale v porovnání s nimi to možná není tak úžasné. Je potřeba zůstat nohama na zemi," uvědomuje si skromný závodník, kterého čeká první Tour.
V rozhovoru jej Rowe s Thomasem pasují na nového Wouta Poelse. Právě tento superdomestik před sezonou Ineos opustil a Sivakov by jej mohl v této roli nahradit. Měl by být posledním závodníkem v řadě před dvojicí Bernal a Richard Carapaz. Je to velká zodpovědnost, ale Sivakov už je dostatečně ostřílený.
Nová esa
"Na Tour jsme se dívali každé léto, poprvé mě vzali se podívat na závod v roce 1998, kdy vyhrál Pantani. To jsem byl ještě dítě," vybavuje si Sivakov. "Tour je samozřejmě můj sen, ale člověk si to vždy uvědomí až zpětně, co vlastně dokázal. Je za tím opravdu spousta práce," dodal v pořadu The Cycling Podcast.
V letošní velmi specifické sezoně, kdy závodníci do Tour vstoupí méně než s polovinou závodních kilometrů, než je obvyklé, bude domácí příprava – a poctivost samotných závodníků – klíčová. Opora Ineosu ale zřejmě může být v klidu. V týmu si povídají o tom, jak vydržel na simulátorech jako Zwift i pět a půl hodiny.
"Strávil jsem hodně času doma v Andoře, spoustu hodin odjezdil na trenažéru," přiznává. "Pak jsme jeli na týmový kemp do Isoly a poté ještě na Tenerife. Všechna ta práce se mi vyplatila, ale závodění je ještě o něčem úplně jiném," říkal Sivakov. Jak ale ukázaly závody před Tour, ani z toho nemusí být obavy.
Sivakov nastoupil spolu s Bernalem a Froomem v Okcitánii a byl tím posledním, kdo Bernalovi pomáhal například ve stoupání na Col de Beyrede ve třetí etapě. Pozitivním náznakem bylo, že navzdory veškeré práci dokázal sám ukořistit druhé místo v celkovém pořadí. Zatímco Froome se belhal kdesi daleko vzadu, Sivakov řádil.
Týmu Ineos poté nevyšlo Dauphiné, kde se ve špatné formě ukázali Thomas s Froomem. Bernal zase nestačil na Primože Rogliče a nakonec ani nedojel, když ze zřejmě preventivních důvodů (problémy se zády) odstoupil. Mladý ruský závodník tak v poslední etapě dostal šanci jet sám na sebe a i přes pád bojoval o vítězství. Nakonec dojel čtvrtý.
Ineos se tak nemusí bát. Generační obměna probíhá, stará esa střídají nová. Co mladíkům, jako je Bernal nebo Sivakov, schází ve zkušenostech, bohatě vynahrazují svou výkonností. Kolumbijsko-ruská (a v případě Richarda Carapaze ještě ekvádorská) spolupráce může Ineos letos ještě dovést hodně daleko.
