Lepší umístění zhatila nečekaná křeč. Bolelo mě to až do cíle, smutnil Vacek

Vacek závod dobře rozjel a zdálo se, že vše jde podle plánu. "Bylo to dobré, v prvním kopci na tom okruhu v Innsbrucku jsme tam zůstali ve třech: já, Remco (Evenepoel) a Němec (Marius Mayrhofer). Jenže v půlce sjezdu jsem si sedl na rámovou trubku, abych byl co nejaerodynamičtější, a v tu chvíli mě chytla křeč do pravé nohy," řekl.

"Musel jsem bohužel počkat, až křeč přejde, nešlo opravdu dělat nic jiného, teprve pak jsem mohl zase jet. Jenže křeč byla taková, že ta šlacha se z toho nedostala a hodně mě to bolelo až do cíle, což samozřejmě není příjemné. Bohužel to celé dopadlo, jak to dopadlo," mrzelo Vacka.

Důvodu indispozice si nebyl vědom. "Jak jsem byl vypjatý, sedl jsem si na tu trubku. Nevím, z jakého důvodu přišla křeč. Jak jsem měl zaťatou nohu, chytla mě zezadu do stehna, což je opravdu nejhorší místo, kam vás křeč může chytit. Je to hrozně bolestivá záležitost. Nic s tím nejde dělat, neměl jsem jinou šanci než doufat, že to přejde. Trvala bohužel celý sjezd, až dole jsem mohl vycvaknout. Musel jsem si pomoct rukou a nohu protřepat," přiblížil Vacek krizové okamžiky.

Do té doby byl přitom v závodě aktivní a v bitvě o medaile mu nahrál i pád před polovinou závodu, do něhož se přimotal velký favorit Evenepoel. "Věděl jsem, že tam z kolegů spadl Jakub Bouček. Udělal chybu, když se ohlédl a škrtnul si o Američana. Nevěděl jsem ale, kdo tam všechno spadl," připomněl Vacek.

"Pak jsme hned najeli do kopce a já jsem měl za úkol ten kopec jet, nahoře jsem zjistil, že tam bylo asi deset lidí. Viděl jsem, že tam chybí Remco, ale nevěděl jsem, co se mu stalo. Až v cíli jsem se dozvěděl, že tam spadl také," doplnil Vacek.

Nepsané cyklistické pravidlo o kolegiálním vyčkání na návrat favorita do pelotonu mu proto ani neproblesklo hlavou. "Jel jsem vepředu na třetí čtvrté pozici, úplný doraz pod ten kopec, nikdo nevěděl, že tam byl tak velký pád. Věděl jsem jen, že spadl někdo z našeho týmu, ale člověk nemůže váhat a ohlížet se. Udělal jsem to, co jsem měl," vysvětlil Vacek.

Přes zklamání z vrcholného závodu hodnotil uplynulou sezonu velmi pozitivně. "Byla celá super. Příští rok navíc budu jezdit v americkém týmu v Hagens Berman Axeon, což je velikánský úspěch. Hodně jsem ladil na mistrovství světa. Měl jsem výborné nohy, od začátku se mi jelo dobře, škoda. Bohužel se mi nepovedlo završit lepším výsledkem," řekl Vacek.

Pobyt v Innsbrucku, aby viděl očekávané nedělní klání elitní mužské kategorie, si protahovat nebude. "Pojedu domů. Potřebuju si odpočinout mentálně i fyzicky. Sezona byla úspěšná, ale zároveň nebyla jednoduchá. Musíme hledět dál," uzavřel Vacek.