Show pana Dennise. Australan se dočkal časovkářského titulu

Rohan Dennis se léta snažil o úspěch na světových šampionátech. Dvakrát byl šestý, před čtyřmi lety ve španělské Ponferradě dokonce pátý. Na nejlepší závodníky, kterými bývali Tony Martin, Bradley Wiggins nebo Fabian Cancellara, mu ale vždy něco chybělo. Na loňském mistrovství v Bergenu dokonce musel skousnout až osmou příčku.

Snad i proto se v posledních dvou letech viditelně přeorientoval na třítýdenní závody. Dres pro vedoucího závodníka už vezl na všech třech, nyní se ale snaží vydržet s nejlepšími i ve vysokých kopcích. Svou časovkářskou muskulaturu si však australský silák drží a na rakouské půdě to více než jasně potvrdil.

V časovce vedl na všech mezičasech: na prvním obhájce loňského triumfu Dumoulin ztrácel osm sekund, na druhém už jednašedesát a v cíli se časomíra zastavila na údaji +1:21. Dennis zvítězil s obrovským náskokem a konečně dosáhl na individuální úspěch z MS. Po cestě dokonce ještě zesměšnil Jonathana Castrovieja a Vasila Kirijenku, které na trati předjel.

Vítěz nasbíral obrovský náskok, o stříbro ale probíhala těsná bitva. Dumoulin nakonec druhou příčku uhájil o pouhou půlsekundu před Victorem Campenaertsem. Z českých jezdců se lépe vedlo Janu Bártovi, který potvrdil, že i když už nejezdí ve WorldTour, časovkářské síly jej ještě neopustily. V cíli mu patřila 14. příčka (+4:08), Josef Černý dojel pětadvacátý (+4:49).

Jak časovka mužů probíhala?

Kariéru Jana Bárty potkal v letošní sezoně prudký sešup: z WorldTour zpět na domácí silnice a do barev Elkovu-Author. Královéhradecká stáj ale svou kvalitu má – ukázala to mj. i v innsbrucké týmové časovce – a Bárta místo mezi širší časovkářskou špičkou ještě nepustil. Ukázal to i v individuálním chronometru.

Třiatřicetiletý jezdec a někdejší dlouholetá opora stáje Bora-hansgrohe (a jejích dřívějších inkarnací) vyrazil na trať mezi prvními a svůj čas mohl porovnávat s výborným časovkářem Wilcem Keldermanem. Toho v cíli porazil, nakonec to byl ale málo známý Martin Toft Madsen, který nabídl srovnání: Dán porazil Bártu o rovných 45 vteřin.

Pak už nastalo čekání. Nejprve na Josefa Černého, jehož zkušenější kolega z Elkovu-Author porazil o jednačtyřicet vteřin. Černý však ukázal, že je na svůj přestup do nejvyššího patra silniční cyklistiky dobře připraven a pětadvacátá příčka se dá hodnotit jako úspěch. A poté se už čekalo na nejlepší závodníky. 

Bárta s Černým už byli dávno v cíli, když vrcholil souboj o zlato. Hlavní favorité byli jasní: Tom Dumoulin toužil po obhajobě, Rohan Dennis zase hodlal prolomit svou "kletbu" a na mistrovství světa poprvé získat když už ne zlato, tak alespoň medaili. Bez šancí nebyli ani mistr Evropy Victor Campenaerts, Stefan Küng nebo čtyřnásobný šampion Tony Martin.

První mezičas po šestnácti kilometrech nabídl srovnání: Dennis vedl před Dumoulinem o devět vteřin, čtvrt minutu ztrácel ze třetí příčky Martin. Australský jezdec doslova pádil a nabíral vteřinu za vteřinou. Jeho velkou ambicí je sice útok na Grand Tours, ale tady ukazoval, jak vynikajícím časovkářem stále je. Tohle byla jízda hodná šampiona.

Krutě to odnesli Jonathan Castroviejo a bývalý šampion Vasil Kirijenka, jež Australan na trati předjel – závodníci Teamu Sky přitom vyrazili na trať o minutu a půl, respektive o tři minuty dříve. Bylo jasno o tom, kdo bude mít nejrychlejší čas. Druhý Dumoulin ztrácel na druhém mezičasu minutu a jednu vteřinu, třetí Campenaerts byl zpátky o dalších jedenáct sekund. 

To vše v situaci, když už zbýval jen prudký sjezd a poté rovinatý příjezd do Innsbrucku. Dennis oboje zvládl s přehledem a v cíli mohl zatlačovat slzy a pumpovat pěstí. Jeho vítězství je nejvýraznější od roku 2009. Tehdy ve švýcarském Mendrisiu porazil domácí Fabian Cancellara o minutu a 27 vteřin stříbrného Gustava Larssona.