Novinářem na biatlonu: Pohled až do "kuchyně", česká ochota a všude Gábina
Byly to podniky, na které se bude ještě dlouho vzpomínat. Německý Oberhof a Ruhpolding přinesly českým barvám tolik radosti, jako už dlouho žádné jiné. Gabriela Koukalová během nich slavila dvě výhry a tři druhá místa, na stupně vítězů se dostali i Eva Puskarčíková a Michalové Šlesingr a Krčmář. Euforii s nimi prožívali také novináři, kteří se díky ochotě servismanů, trenérů i hvězd mají možnost podívat mnohdy až do samotné "kuchyně" při cestě za úspěchy.
Do startu zbývají už jen poslední minuty a na tvářích většiny biatlonistek je po nástřelu již patrná předzávodní koncentrace. V obličejích některých je naprosto kamenný výraz, zatímco jiné vážně probírají s trenéry taktiku. U Gabriely Koukalové ale panuje diametrálně odlišná nálada. Česká hvězda s koučem Zdeňkem Vítkem bez starostí vtipkuje a vůbec nejeví známky nervozity.
Z míst, kde žena ve žlutém stojí se zbraní v ruce, se pravidelně ozývá uchechtávání. Nervozitu tak začínám pociťovat já, když vidím, že ostatní favoritky už dávno střelnici opustily a začínají se shlukovat v prostoru startu.
Koukalová ale v té době stále není spokojená a ulehá k další položce. "Ok, to je dobrý," konečně souhlasně kývne na trenéra a začne ládovat náboje do zásobníků. "Kolečko už asi nestíhám," podotkne stále v klidu, i když hodiny ukazují, že do startu má jen něco přes 5 minut.
"To ne, už mazej na start," opáčí Vítek, který pro jistotu na moment opouští střelnici a jde se ujistit, že Gábina všechno stihne. Mezitím už začíná přenos a fanoušci biatlonu mohou vidět známý obrázek. Závodnice jsou připravené na startovních pozicích, zatímco česká biatlonová královna nasazuje lyže a hole. A novináři už netrpělivě čekají, co se bude na trati dít.
Spoustu úspěchů, ochota zůstává
Práce novináře ale začíná už dávno před závodem poctivou přípravou ohledně minulých závodů, statistik a celé řady dalších faktorů, které by mohly být klíčové pro výsledek.
Do areálu přijíždím asi dvě hodiny před startem prvního závodu, moje první cesta vede do buňky českého týmu, kterému popřeji hodně štěstí a poprosím muže, kteří se chystají na start, zda by se mi neseřadili na předstartovní fotografii, všichni tři ochotně zapózují a vtipkují, že doufají, že snad i na trati budou vypadat stejně dobře, jako na oné fotce.
Další mé kroky směřují hned k tratím, kde má v té době už napilno český servisní tým. Rozjíždí a testují desítky párů lyží a provádí finální výběr těch nejrychlejších. I s nimi prohodím pár slov. "Snad budou stejné podmínky jako teď," komentuje člen servisního týmu.
Tři čtvrtě hodiny před startem se přesouvám na střelnici, kde právě začíná nástřel. A čeští trenéři se hned ochotně dělí o různé detaily: kolik jeden "cvak" na mířidlech udělá v "reálu", o jakou vzdálenost dokáže na 50 metrech, které dělí střelce a terče, vítr vychýlit jednotlivé výstřely, jak vidí šance svých svěřenců apod.
S realizačním týmem zůstávám na střelnici i v průběhu, odkud mám i díky velkým obrazovkám skvělý přehled. Trenéři navíc sledují mezičasy na monitoru, který mi vždy, když potřebuju, ochotně natočí, abych na něj dobře viděl.
Aby vstřícnosti nebylo málo, ve stejné míře se mi jí dostává i od závodníků. Po poslední střelbě přebíhám do prostoru cíle a zaujímám své místo v mixzóně. Po německé televizi, která přenos vyrábí, mají exkluzivní pozice norská a ruská, na ostatní televize čeká čtvrtá "kóje", za námi je pak vymezen prostor pro píšící novináře. Všichni sportovci, které oslovuji s prosbou o rozhovor, bez váhání zastaví a dělí se o své pocity.
Dar a prokletí zároveň
Největší zájem je samozřejmě o Gabrielu Koukalovou. Ta po dojetí zmizí v převlékací buňce a poměrně dlouho nevychází. Německá kolegyně, která čeká na domácí hvězdy, vtipkuje: "Gabi se musí nalíčit a připravit na rozhovor," a demonstruje tak, že i v Německu je Češka velice populární a oblíbená. To je koneckonců cítít na každém kroku. Jakmile vytáhnete mikrofon České televize a ostatní tím pádem zjistí, odkud jste, první reakce vždy vede právě ke Gábině.
Převléknutá a vždy upravená pak vyráží rovnou za mnou. Po pár zodpovězených otázkách už ji ale nervózní pořadatel odtahuje na slavnostní květinový ceremoniál. Ano, zase se na ni musí trochu čekat. Protože nestihla vyhovět a odpovědět všem novinářům, zastavuje se u nich i cestou z ceremoniálu na tiskovou konferenci.
Její dvě soupeřky mezitím prochází a čekají v tiskovém centru. Koukalová trpělivě odpoví na všechny dotazy, podepisuje se a fotí s fanoušky, kterých je nespočet. Cestou na tiskovou konferenci mi za běhu - sakra, sotva jí stačím a to je po závodě - vysvětluje, že by jí bylo líto, kdyby některému z nich nevyhověla. Za tento její přístup jí vysekávám poklonu. "Je to dar, ale zároveň i prokletí," odpoví s ohledem na to, že o její fotku či podpis stojí fronty stovky, či spíše tisíce fanoušků.
Její obliba u fanoušků i novinářů se projevuje i na tiskové konferenci. Přestože je mezi třemi nejlepšími i miláček domácího publika - Laura Dahlmeierová - po skončení oficiální části se největší počet novinářů shlukuje právě u české hvězdy. Ta musí zůstávat ještě dlouho potom, co její kolegyně už zmizely v útrobách stadionu. Sprchu otázek zastaví až dopingová komisařka, která ji odvádí, aby stihla naplnit své povinnosti ve stanoveném limitu.
I v tomto mumraji si ale najde tu vteřinu, aby přišla a rozloučila se. Tak možná už víte, proč tu a tam přijde někam "za 5 minut 12".
