Norská nadvláda? Nemůžeme se měřit finančně ani kulturně, ale nebalíme to, říká Perrot
Jeho maminka pochází z Norska a prý může za to, že je na svět zvyklý nahlížet pozitivně a věří si. Tatínek Érica Perrota je naopak pramenem všeho naštvání a odhodlanosti, které je schopný přetavit v úspěšný výkon. Mladý závodník, který na MS v Novém Městě na Moravě slavil zlato se smíšenou štafetou a ve sprintu mu medaile unikla jen těsně, je v probíhající norsko-francouzské biatlonové válce v unikátní pozici.
Éric Perrot se již v loňské sezoně vypracoval mezi širší biatlonovou špičku. V té letošní klepe na brány té nejužší. A potvrzuje to i na šampionátu v Novém Městě na Moravě, kde se smíšenou štafetou Francie nejprve oslavil po vynikajícím výkonu zlato, na které navázal trochu smolným čtvrtým místem ve sprintu.
Ne, přestože je rodákovi z alpského městečka Bourg Saint Maurice teprve dvaadvacet let, rozhodně není žádným otloukánkem. Kdo by čekal, že bude po nepovedeném výkonu z nedělního stíhacího závodu, po kterém spadl ze čtvrtého na čtrnácté místo, zklamaný a roztrpčený, mýlil by se. Perrot vypráví ochotně, košatě a rozhodně při tom nikoho nenudí.
"V neděli se mi to nepodařilo, což mě hodně mrzí. Ostatně jako celý tým. Ale pracujeme opravdu usilovně, abychom předvedli něco podobného jako naše kolegyně," naráží na excelentní výsledky Julie Simonové a spol., které naprosto dominují dosavadnímu průběhu mistrovství. Jako by Francouzkám osamocené pruhy sněhu na jinak jarně vyhlížejících novoměstských pláních, loukách a kopcích nadmíru vyhovovaly.
Perrot má se svými kolegy jiný problém. Jak jde vůbec reagovat na přetrvávající norskou nadvládu jmen jako Bö či Laegreid? "V Norsku to je kulturní záležitost, tolik lidí tam lyžuje... Ve Francii to je také, ale ne tolik. Momentálně se v mužské kategorii trochu trápíme, ale to se doufám brzy změní," říká francouzský mladík, který ve volném čase rád hraje na klavír a jako skvělé odreagování doporučuje šachy.
Éric Perrot:
"Momentálně zdaleka nemáme ten samý rozpočet. Máme možná polovinu toho, co norský tým. To je realita. Soustředíme se ale na sebe a nechceme hledat výmluvy."
"Teď jsou Norové trochu na jiné planetě, ale v biatlonu se věci mění rychle," věří Perrot, který je přitom ve svého druhu unikátní pozici. Jeho matka totiž právě z Norska pochází. Co je tedy tou norskou a co francouzskou částí jeho osobnosti?
"Na to se mě už ptali v norské televizi a bylo těžké najít odpověď. Ta norská část je možná v pozitivním pohledu a sebedůvěře, ta francouzská je spíš ta naštvaná a bojovná," usmál se závodník, který sport kombinuje s vysokoškolským studiem.
Jeho vzor je přitom jasný. Pochopitelně Martin Fourcade, francouzská legenda nejen biatlonového, ale všeho sportu, jehož znají i ti jeho krajané, kteří jinak o lyže a střelnici ani nezavadí. "Samozřejmě to byl on. Ale jestli chci být novým Martinem Fourcadem ? Raději chci být novým Éricem Perrotem," říká odhodlaně.
Neslyšet vlastní dech
Atmosféru v Novém Městě považuje za těžko měřitelnou s jakýmkoliv jiným dějištěm Světového poháru. "Tratě tady jsou obtížné, ale to jsou všude, když jedete naplno. Je tady těžké slyšet trenéry, protože je tu hrozný hluk. Tribuny tady jsou snad největší na světě, takže ta atmosféra je opravdu šílená," usmívá se.
"Neslyšíte vlastní dech, když se blížíte na střelnici. Ale my biatlonisti tohle milujeme," tvrdí mladý závodník, který bude mít napilno po celý nadcházející týden. Na mužském programu je středeční vytrvalostní závod a hned den nato i závod smíšených dvojic. Nastoupí do něj? "To je na rozhodnutí trenéra a trochu i mě. Uvidíme, jak to dopadne," říká Perrot.
Přímé přenosy, reportáže a denní zpravodajství z MS v biatlonu sledujte na ČT sport a webu ctsport.cz.
