Anterselva: Tam, kde Šlesingr proháněl Björndalena a Koukalová chytala bronz

"Nemůžu pořád uvěřit tomu, že jsme se do toho tak trefili. Moje forma je vynikající a lyže jsou pokaždé taky skvělé. Jsem hrozně moc šťastný, ale prožívám to vnitřně," zářil po zisku stříbra ve sprintu Šlesingr, který si nadělil ten nejkrásnější dárek ke svým čtyřiadvacátinám.

Juniorský mistr světa tehdy na dlouhou dobu pronikl mezi světovou elitu a na trénincích si ho začaly všímat velké hvězdy. "Překvapilo mě, jak byl přívětivý třeba Rico Gross. Nikdy mi moc neodpovídal na pozdravy a teď ke mně při nástřelu přišel sám a pogratuloval mi k medaili," cenil si po závodě Šlesingr.

Hlavně to ale byly velké duely s Olem Einarem Björndalenem, v té době stále obhájcem čtyř zlatých z olympijských her v Salt Lake City. Byla to doba, kdy byl fenomenální Nor na lyžích téměř nedostižný. Ale Šlesingr cítil, že se mu může i na trati vyrovnat.

Ve sprintu ke zlatu chybělo přesně 4,8 sekundy. Rychlost na lyžích nebyl ten nejpodstatnější faktor. "Střílel jsem na tři nádechy. Normálně to dávám na dva, někdy, když to vyjde, i na jeden," popisoval tehdy Šlesingr. Žádná velká rychlopalba, časy se od té doby změnily...

Björndalen byl jediný, kdo dokázal ve sprintu Šlesingra porazit, a další velký souboj svedli oba ve stíhačce. "Sice jsem závod nezvládl na stojkách, ale první část byla hodně zajímavá. Ole byl v té době ujetý vagon a já mu dokázal sekundovat. Byl jsem na trati hodně silný, jelo se mi dobře a ani to nebolelo," podotkl s třináctiletým odstupem Šlesingr v rozhovoru pro svazový web.

Tehdy to stačilo Šlesingrovi ve stíhačce jen na čtvrté místo. Ale chuť si pak spravil ve vytrvalostním klání, kde si vystřílel a vyjel bronz. Po návratu z Itálie mohl slavit nejen s dvěma medailemi na krku, ale mohl se radovat také ze zvýšení platu.

Jaké bude MS v Anterselvě? Poslechněte si Biatlon fokus podcast:

Vzestup důležitosti biatlonu jako sportu ilustrovalo i vyjádření zástupce ředitele pro tělovýchovu a sport ministerstva vnitra Jiřího Drbohlava: "Mohu jen prozradit, že bude třetím nejlépe placeným sportovcem ministerstva vnitra po běžci na lyžích Lukáši Bauerovi a střelkyni Kateřině Kůrkové (Emmons)."

Zatímco v Německu nebo Skandinávii prožíval biatlon několikaletý divácký boom, v Česku se k bouři teprve schylovalo. A Šlesingrovo tehdejší přání bylo oslyšeno: "Věřím, že biatlon půjde na vyšší místo ve sledovanosti. Snad si ho lidé dokážou najít a poznají, jak krásný je to sport."

Dávné stříbro, smůle navzdory

Lidé našli a poznali. Ale ještě v takovém roce 1995 se Anterselva obešla bez velkých tribun, televizních studií a záplavy fotografů. O úspěchu českého družstva, které skončilo druhé za Norskem (za které tehdy mimochodem jel i starší bratr Oleho Einara Björndalena Dag), věděli spíš jen biatlonoví nadšenci.

Vyrovnanost střelby a běhu hrála v téhle disciplíně důležitou roli a o tu se mohli Češi opřít. Kdo ví, jak by to dopadlo nebýt velké smůly? Jiří Holubec měl vadný náboj, kterým minul cíl. "Taková věc se stane jednou za věčnost, škoda že přišla právě na mistrovství světa," uvedl po závodě někdejší předseda Českého svazu biatlonu Václav Fiřtík.

Ta pravá jihotyrolská opalovačka

A trvalo to zase snad celou večnost, než se čeští biatlonisté po Šlesingrových úspěších v roce 2007 v italském areálu výrazněji ukázali.

Zatímco na nejvyšším stupínku stála Gabriela Soukalová a později Koukalová celkem sedmnáctkrát, v Anterselvě byla nejlépe třetí. V sobotu 21. ledna roku 2017 vládlo pod vrcholky nádherné slunečné počasí. Ostatně tak, jak je v jižně orientovaném údolí běžné. Azuro přímo svádělo k bezstarostnému lenošení.

A Koukalová si nechala říct. Ostatní soupeřky se před hromadným závodem řadily na start a mezi nimi se na běloskvoucí sníh česká biatlonistka natáhla, dala si ruce za hlavu a nabíjela se lenivými zimními paprsky.

Pohodu brzy vystřídala opravdová dřina. Od počátku Koukalová pokrucovala hlavou. "Což je známka toho, že jí to 'nechutná'," podotkl tehdy trenér žen Zdeněk Vítek. Nechuť zvýraznily třikráte měněné hůlky během 2,5 kilometru. Na stadionu při dojezdu do cíle to už dost dobře nešlo, rychlejší byly Nadine Horchlerová i osudová rivalka Laura Dahlmeierová.

Koukalová prostě chytala bronz. O zlato si řekla až pár týdnů nato na mistrovství světa v Hochfilzenu.

Nejvyrovnanější sprint

Dlouho se v areálu pod malebným alpským jezerem nedařilo ani Veronice Vítkové. Až před dvěma lety dojela ve sprintu třetí a výbornou formu si přenesla i na olympijnské hry, kde výsledek zopakovala.

Jenže předloňské sněhy jsou ještě vzdálenější než ty loňské a Vítková kvůli zdravotním potížím šanci na něco podobného letos mít nebude.

Zatímco Ondřej Moravec byl v Anterselvě nejlépe desátý, Michal Krčmář dokázal před třemi lety ve vytrvalostním závodě skončit osmý. Na hraně první desítky se tu několikrát pohybovala i Eva Kristejn Puskarčíková a Jessica Jislová tu zapsala vůbec svůj nelepší výkon v kariéře - před dvěma lety dojela ve sprintu patnáctá.

Co se však stalo před rokem v lednu, to nemá obdoby. Tak vyrovnaný sprint, jaký se jel v Anterselvě v lednu 2019, se vidí málokdy. Příslib dramatu i pro nadcházející šampionát.
První čtyřku dělilo jen 4,2 sekundy a Anastasia Kuzminová uzavírala desítku se ztrátou 21,1 sekundy. Na prvním místě ovšem stála senzačně Markéta Davidová. Poprvé v seriálu Světového poháru zastřílela čistě a rychlým během všem slavnějším kolegyním vytřela zrak.

"Věděli jsme, že jí to tady bude vyhovovat, že by mohla zajet skvělý výsledek. Ale tohle jsme nečekali," říkal bezprostředně po závodě trenér Jiří Holubec.

Po prvním a zatím posledním triumfu mezi elitou zůstala skromná. "Nebyl to můj nejlepší běžecký závod, v závěru mi došly síly. Skoro jsem neviděla a jsem ráda, že jsem dojela," popsala.

Jestli někdo nečekal vítězství v dvoupoložkovém závodě, pak jen těžko mohl očekávat medailový úspěch v závodu s hromadným startem se čtyřmi střelbami. Přesto přišel. Davidová nestačila jen na Dahlmeierovou a brala stříbro.

Anterselvské údolí umí být k Čechům štědré, i když rozhodně nedaruje nic zadarmo. Své o tom vědí zástupci tří generací českého biatlonu, které se v jeden okamžik a na jednom osudovém místě znovu setkávají.

Trenér ženské reprezentace Jiří Holubec, ten, kterému v roce 1995 selhal náboj, a přesto získal stříbro, Michal Šlesingr, jenž řádně proháněl nedostižného Björndalena, a Markéta Davidová, která umí překvapit celý biatlonový svět. Třeba to zase vyjde.