Konec kariéry? Kdepak. Vítková si vymyslela speciální motivační soutěž a zase se těší na sezonu
Léto jí rychle uteklo. Trenérské změny, olympijský bronz v kapse – nová motivace. Veronika Vítková až na zádrhel s kotníkem prožila dobrou přípravu a po úspěšné olympijské sezoně se už zase těší na závody. A ještě jednu motivační hříčku si přidala. Za každý sestřelený terč nastřádá 500 korun. Částku pak po sezoně věnuje IKEMu a klubu v Janově nad Nisou.
Po olympiádě nebyl důvod k černým myšlenkám na konec kariéry. Ač i to mohlo být ve hře, protože předolympijský ročník podle představ úplně nevyšel. "Kdyby se nepodařila loňská sezona, tak bych třeba i skončila. Takhle se dařilo, viděla jsem, že to jde. Přišly trenérské změny, nová motivace… Chtěla jsem zkusit něco nového," přiznala Vítková.
Odešel Zdeněk Vítek a na pozici trenéra přišel zkušený Nor Egil Gjelland. Vítková si zvykla rychle a je nadmíru spokojená. Popasovala se i s obávanou jazykovou bariérou. "Toho jsem se trošku bála. Úplně to s mou angličtinou nevypadá, ale vím, že se spíš bojím, než abych to neuměla. Spíš se do toho zamotám. Teď když člověk musel, tak jsem si na to zvykla a je to pro nás jednodušší," připustila.
Trénink jde spíše do objemu než do intenzity. "Není to jen o tom, že tři dny trénujeme dvoufázově a pak máme celý den volno. To se změnilo. Trénujeme pořád, a když je volno, tak jen půldenní. Když jsou ale volné tréninky, tak jdeme v nižších intenzitách, než jsme byli zvyklí," popsala olympijská medailistka.
Jediná komplikace přišla v nepravý čas na sklonku léta. Pochroumaný kotník. "Týden jsem měla ortézu a berle. Bylo to špatné načasování. Protože to přišlo po týdnu, kdy jsem vůbec nic nedělala a začala jsem trénovat. Přišla tahle lehká komplikace, takže mě to vyřadilo na celých 14 dní," popisovala Vítková. Teď už by mělo být při závodech vše bez problémů. "Začátek nebyl jednoduchý, protože mně přišlo, jako bych měla cizí nohu od kolene dolů. Při běhu nebo prudších pohybech to cítím, ale na lyžích to není žádný problém," dodala.
Za každý sestřelený terč 500
Biatlon je ošemetný sport. A to hlavně na střelnici. Vítková se chtěla o něco víc motivovat, a tak si na sebe ušila osobní soutěž, která je zároveň spojená s charitou. "Za každý sestřelený terč si budu odkládat 500 korun. Na konci sezony to sečtu a část peněz budu chtít věnovat IKEMu, kteří to dají na úhradu hledání HLA znaků pro nové dárce kostní dřeně. A druhá část peněz půjde na podporu lyžařského klubu v Janově nad Nisou, kde teď žiju," vysvětlila.
Kolik by to mohlo být? Vítková si to předběžně spočítala. "Plus minus 530 terčů za sezonu, což vychází nějakých 265 tisíc." Jsou to spojité nádoby – čím lepší výsledky, tím větší pomoc. "Kdybych všechno trefila, bylo by to pěkné," dodala s úsměvem.
Optimismus může být na místě, protože se střelbou je spokojená. "Bylo to vidět i v závodech v létě na mistrovství světa nebo mistrovství republiky. Egil Gjelland vždycky dokáže poradit, říct maličkost a člověku to pomůže," podotkla Vítková.
Už aby to začalo
Když na předsezonní tiskové konferenci mluvil šéf českého biatlonu o tom, že už se všichni těší na víkendový start kolotoče Světového poháru, Vítková zřetelně pokyvovala hlavou. "Na sezonu se vždycky těším, protože tréninkové období je strašně dlouhé, ač letos bylo zpestřeno mistrovstvím světa v Novém Městě. Ale tam nebylo úplně porovnání se všemi soupeřkami," zdůraznila Vítková.
Pokljuka, Hochfilzen a předvánoční Nové Město na Moravě. "Pro nás to bude jeden z vrcholů sezony. Vždycky se tam těším, protože se tam můžeme ukázat našim fanouškům," ujistila. V březnu na sklonku biatlonové vřavy přijde mistrovství světa. Chtělo by se říct, že po velmi náročném olympijském ročníku přijde uvolnění. Ale Vítková bere každou sezonu jako stejně důležitou. "Neberu olympiádu jako jiný závod. Brala jsem to jako součást sezony. Beru to stejně i letos," podtrhla.
