Bronz s velkým ale. Dělo by se to, co s Gabčou, můžeme si to jen představovat, řekl Hamza
Neopakovatelný bronz. Markéta Davidová slavila ve Vysočina Areně v komorní atmosféře, která se jen těžko ještě někdy napodobí. Třetí místo v této sezoně mohla sdílet jen s pár desítkami organizátorů, kolegy z týmu a novináři. Žádné mohutné ovace v uzavřené Vysočina Areně neslyšela.
"Myslím si, že je to úžasné a zároveň smutné. Když si představím, co by se za normálních okolností dělo… Padalo by to tady na zem. Mám radost za Markétu, ale jinak radost nemám," shrnul pocity ze zvláštního večera šéf českého biatlonu Jiří Hamza.
Když tu finišovala Gabriela Koukalová před Vánoci v roce 2016, Vysočina Arena vřela, bouřila od základů. Teď tu po ochozech jen svištěl chladný vítr.
"Dělo by se tady zhruba to, co s Gabčou, ale můžeme si to jen představovat," pokrčil rameny Hamza.
V tichosti. V klidu? Jak že Davidová prožila neobvyklý sprint? "Asi s menšími nervy. Je to znát, když tu nikdo není, ale byla bych raději, kdyby tady někdo byl," řekla třiadvacetiletá česká závodnice.
Davidová od počátku nasadila vysoké tempo. Vítězná Denise Herrmannová si jela vlastní ligu, ale česká reprezentantka mnoho nezaostávala. První ranou sice minula, ale to ji vůbec nerozhodilo.
"Byla to poměrně rychlá položka, na jeden nádech. Nespadl nám jeden kalibr, ale pak jsme měli štěstí, že vestoje zase jeden spadl," popsal zkušený výkon své svěřenkyně Jiří Holubec.
Většina ostatních chybovala víc. Zatímco vleže zkusila Davidová kosit terče na jeden nádech, vestoje si v proměnlivém i nárazovém větru poradila zkušeně. "Že bych si to úplně hlídala, to bych neřekla. Já to prostě rychleji střílet neumím," řekla s úsměvem.
Davidová doběhla třetí při úvodním dílu sprintu v Östersundu i před Vánoci v Le Grand-Bornand. Teď si přidala do sbírky další stejný výsledek. Když k tomu připočte ještě bronzy s mistrovské mix štafety a i ten její parťačky Lucie Charvátové, vyznívá vše jasně a zřetelně: "Je to pro nás bronzová sezona."
