Kratochvílová slaví sedmdesátiny a čeká, kdy padne její světový rekord
Dnes jí je sedmdesát, ale její světový rekord stále platí. Jarmila Kratochvílová zaběhla před osmatřiceti lety 800 metrů za 1:53,28 a dosud žádná žena její čas nepřekonala. V poslední době se mu nejvíce přibližovala Caster Semenyaová, při jejíchž závodech bývalá česká atletka, která nyní v Čáslavi trénuje talenty, trnula.
Jihoafričanka Semenyaová se v roce 2018 v Paříži přiblížila letitému rekordu na méně než sekundu. "Každý její start u televize mě dost nervoval. Říkala jsem si, že už to dá, že už to padne," svěřila se Kratochvílová v rozhovoru s ČTK.
Po zavedení pravidla omezujícího starty atletek s přirozeně vyšší hladinou testosteronu už dvojnásobná olympijská šampionka Semenyaová nesmí na půlce závodit bez hormonální léčby. Kratochvílová i tak míní, že se překonání svého rekordu dočká. "Jak sleduju ty holky na osmistovku, tak některé se mi hodně líbí a věřím, že to mohou překonat," dodala.
Loňský rok poznamenaný koronavirem přinesl řadu běžeckých světových rekordů ve vytrvaleckých disciplínách. Kratochvílová si myslí, že za tím mohl být i nižší počet závodů kvůli pandemii. "Trochu to připomíná moji dobu, kdy jsme relativně hodně trénovali a nemohli jsme skoro na žádné závody. Byli jsme rádi, když jsme někam vyjeli a mohli předvést to, na co jsme se dlouho připravovali," líčila hvězda 80. let minulého století.
Jak by její výkonnost vypadala za běžných okolností v 21. století, si není jistá. "Někdy si říkám, jestli bych vůbec světový rekord měla, kdyby mi na každém mítinku nabízeli za start slušné peníze a pořád bych závodila," přemítala.
Celý život zasvětila atletice, dodnes v Čáslavi vychovává mladé atlety. "Oni vyrostli, je jim od nějakých devatenácti let trochu výše. Teď je to trošku složitější, ale pořád je stadion otevřený. Jen nemůžeme do posiloven," popisovala rodačka z Golčova Jeníkova.
Atletům se věnuje pětkrát týdně, ale vychovat z nich závodníky úrovně někdejší mistryně světa Ludmily Formanové není snadné. "Generace těch mladých je trošičku jinde, než to bylo dřív. Oni by chtěli mít všechno brzo, hned, teď, ale úplně tomu podřídit něco víc, to ne. Lída byla ještě vychovaná tím, co bylo před tím. S Hankou Benešovou chtěly pracovat, chtěly něčeho dosáhnout," uvedla Kratochvílová.
Soucítí s atlety i dalšími sportovci, kteří loni přišli o olympijské hry v Tokiu a i letos je jejich dlouhodobý cíl ohrožen. "Připravit se na olympiádu není vůbec jednoduché, je to otázka několika let. Nemohli odjet do Tokia, a jestli se to uskuteční letos, to je taky otázka. Věřila jsem, teď je to podle mě tak padesát na padesát. Lituju sportovce, protože je to největší závod, kterého se mohou zúčastnit," řekla.
Sama zažila bolestnou zkušenost, když rok po zisku dvou světových titulů v Helsinkách přišla o olympijské hry 1984 v Los Angeles. Československo je společně s dalšími socialistickými státy bojkotovalo. "My jsme se to dozvěděli někdy v květnu, že se tam nepojede. To byla taková darda nejenom pro mě. Myslím, že v roce 1984 byl celkově sport v Československu na dobré úrovni. Věřím tomu dodnes, že celkově tam naše republika přišla o hodně medailí. Mě ani nenapadlo, že by se tohle někdy stalo. Myslela jsem si, že sport je sport a politika je někde jinde. Ale nebyla jinde," vzpomínala Kratochvílová.
