Luis Suárez – hráč, který nezná hranice

Když se velký fotbalový talent uvádí na světové scéně, často přichází s něčím nevídaným. Vzpomenout lze například na Owenovo sólo proti Argentině na čtvrtfinále MS ve Francii, Ronaldinhův lob přes nešťastného Seamana o čtyři roky později či Messiho maradonovské sólo v jednom z jeho prvních zápasů za Barcelonu. Předzvěst schopností, jakými si nadcházející hvězdy podmaní fotbalové publikum, může být pro někoho až deprimující. Jak to, že je někdo už v takovém věku tak schopný? Ale hlavně – kde se v něm bere tolik kuráže hraničící s drzostí?

Luisi Suárezovi se povedlo uvést se na scénu podobně nevídaně a drze. Zdaleka to ovšem nebylo kvůli momentu, který by napovídal něco o jeho fotbalových přednostech. Suárezův neslavný moment byl veskrze cynický a Uruguayce vlastně dodnes definuje přesně – jako hráče naprosto oddaného svému týmu, neuvědomujícího si jakékoliv hranice, v nichž by se měl pohybovat.

Suaréz v 90 minutách

Pokud však existuje zápas, který Suáreze ztělesňuje dokonale, a to i po doopravdy fotbalové stránce, je jím nedělní střetnutí Liverpoolu s Chelsea. Uruguayský útočník sehrál vynikající zápas – dokázal znovu v sezoně nadchnout svými technickými dovednostmi, připravil krásnou asistencí gól Sturridge, ale prokázal také efektivitu při zakončení, když v sedmé minutě nastavení srovnal hlavičkou na 2:2.

Jeho gól by byl vítězný, pokud by sám předtím nepřipravil druhou branku Chelsea. Suárez v pokutovém území zahrál rukou a Hazard nařízenou penaltu s přehledem proměnil. Ani to by však nebyl takový problém – tím byl jiný incident. Uruguayský útočník o chvíli později při střetu s Branislavem Ivanovičem kousl svého protivníka do paže. Nevěřícný Srb Suárezovy stopy na ruce reklamoval u rozhodčího, ten si však ničeho nepovšiml, stejně jako všichni okolo stojící hráči. Suárezův přečin prokázaly až televizní kamery a uruguayskému útočníkovi nyní hrozí několikazápasový trest, který jej nejspíš vyřadí ze hry do konce sezony.

Blikance z minulosti

Není to první a jistě ani poslední Suárezova chvíle kontroverze. Hráč už na svědomí dokonce jedno zaznamenané kousnutí má, stalo se tak ve vypjatém zápase s PSV Eindhoven. A výčet tím nekončí – některé přečiny jsou poněkud absurdnějšího rázu a některé jen zhola trapné. Nic z toho nicméně není ani zdaleka tak závažné, jako rok a půl starý rasistický incident s Patricem Evrou, jehož Suárez nazval "negrem" či "negritem". Navzdory tomu, že oba výrazy jsou derivovány ze španělského "negro", které má docela jiný význam než jeho vulgární anglické zabarvení – ve španělštině se mnohem spíše blíží českému oslovení "kámo" –, kulturní rozdíl zde nehrál roli. Španělští lingvističtí experti se při vyšetřování shodli na tom, že jeho použití v tomto případě jednoznačně nemělo přátelskou formu. Suárez byl za rasistické urážky potrestán peněžně a nesměl v anglických soutěžích odehrát osm zápasů.

Je tedy zřejmé, že jestli měl někdy Liverpool opravdový důvod k tomu, aby se zbavil své největší hvězdy, není tomu dnes. I po tak závažném incidentu, jako je rasistické urážení, se Suárezovi do jisté míry povedlo napravit si reputaci – či na ni alespoň trochu dát zapomenout. Představa četných novinářů a bývalých hráčů, kteří v anglických médiích píší o tom, že dnes již opravdu není cesty zpět, je tak poměrně naivní.

Opačný archetyp

Suárez bude vždy hráčem, který kvůli svému chování vzbuzuje obrovské kontroverze a negativní reakce, a to zvláště v Anglii. Jedná se totiž o hráče, jenž je naprostým opakem archetypu dvoumetrového čestného tvrďáka, který za sebou svými skluzy na hřišti nechává dvoumetrové koleje vyoraného trávníku, nikdy nesimuluje a neválí se po zemi, ani kdyby jej srazilo auto. Suárezovo pojetí bojovnosti je diametrálně odlišné – v anglických očích možná podlé a zbabělé. Avšak ani náhodou nelze říct, že do svých výkonů nedává stoprocentní odhodlání.

Jeho snaha dostat z jakékoliv situace co největší výhodu pro svůj tým však má své meze a často je naopak kontraproduktivní. Incident s Evrou měl jistě rasistický podtext, ale nejspíš vyvěral hlavně z touhy rozhodit francouzského obránce a donutit jej k nepřiměřené reakci. United v těsném zápase nakonec dokázali uhájit vítězství 2:1, to se však v neděli nepovedlo Chelsea. Její obranu, s níž Suárez od začátku zápasu sváděl tvrdý boj, nachytal v poslední minutě nastavení. Jeden bod ze dvou zápasů však není úplně nejlepší cenou za pravděpodobně dvojciferný počet utkání, které největší hvězda Liverpoolu musela a ještě bude muset strávit mimo hřiště.

"Nedáte ze sebe všechno, když už všechno máte"

Kde se vůbec bere Suárezova posedlost vyhrát za každou cenu? A nemůže se uruguayský útočník jednoduše zklidnit a soustředit se jen na svou hru? Odpověď nabízejí už jeho soupeři. "Nesnáším proti němu hrát," říká obránce Arsenalu Laurent Koscielny. "Bojovat s ním je strašně únavné. Neustále podvádí, tahá za dres, okopává. Od začátku do konce zápasu mu chcete nakopat, ale musíte se mít hodně na pozoru, abyste nedostali červenou kartu," dodává Francouz.

Sám Suárez má také pro svou hru jisté vysvětlení. "Obětoval jsem strašně moc za to, abych byl tam, kde jsem. Nemůžu ani pomyslet na to, že někdo v zápase promrhá byť jen pět minut, já sám se snažím dát ze sebe všechno v každé vteřině. V Uruguayi žijí jen tři miliony lidí, ale hlad po úspěchu je tam neskutečný. Uděláte cokoliv, abyste něco dokázali, trpíte kvůli tomu a obětujete své poslední zbytky sil," zamýšlí se nad sebou útočník.

Hraje svou roli také kulturní rozdíl? "Na ulicích jsem s kamarády hrával bosky. Nikdy jsem nemohl říct svým rodičům, aby mi koupili tamty nebo támhlety boty. V Evropě je to jiné, lidé to mají snazší. Někomu je sedmnáct nebo osmnáct a už od rodičů dostane drahé auto. V Uruguayi to takhle nefunguje. Také tlak je v Latinské Americe větší, donutí vás dělat věci, o kterých jste neměli tušení, že je dokážete udělat – jinak jíte, jinak se chováte. Ale na hřišti to všechno může být výhoda – nedáte ze sebe všechno, když už všechno máte," vysvětluje hráč.

Paradoxní happy end

Je tedy možné, aby Suárez na hřišti odevzdal vše, aniž by udělal nějakou hloupost? Útočník si je sám vědom toho, že se svým chováním má problém, ale na základě posledních zkušeností těžko říct, zdali se dokáže kontrolovat úplně. "Oscar Tabaréz (reprezentační trenér Uruguaye) mi jednou o poločase řekl, ať se zklidním, nebo mě vystřídá. Pak jsem prostě už nedokázal hrát jako smyslů zbavený. Více jsem se soustředil, dal jsem gól, hrál jsem lépe. Inteligentní trenéři to na vás vidí, a to pomáhá. A v Liverpoolu je to stejné – Steven Gerrard mi během jednoho zápasu s United řekl: 'Dokaž, že jsi jedním z nejlepších hráčů na světě, na tom záleží nejvíc.'"

Není pochyb o tom, že Suárez přes všechny své blikance mezi světovou špičku opravdu patří – Liverpool se bude v létě muset hodně ohánět, aby útočníka udržel ve svém týmu. A uruguayský útočník svým posledním incidentem svému zaměstnavateli paradoxně snad i pomůže. Sám loni uznal, že Liverpoolu měl za podporu v nejtěžších chvílích co vracet, a i kvůli tomu odmítl všechny nabídky od ostatních klubů. Tentokrát se situace možná zopakuje znovu – a pro Liverpool by tak i dnešní bouřka mohla skončit happy endem.