BLOG: Za chaos ve Spartě může vedení. Stramaccioniho revoluce by ale stejně nefungovala

Dá se stanovit datum, kdy se věci začaly ve Spartě Stramaccionimu rozpadat pod rukama. Někdo by mohl říct, že to všechno začalo už tehdy, kdy přišel do Sparty. Další by mohli vypíchnout předchozí týdny, kdy letenský klub podepsal Vukadina Vukadinoviče a Eldara Čiviče, aniž by měl trenéra, který odsouhlasí (nebo odmítne) tyto přestupy.

Někteří zase mohou poukázat na remízu Sparty 1:1 se Zbrojovkou Brno před dvěma týdny jako na den, který přinutil Daniela Křetínského, aby udělal těžké rozhodnutí. Nicméně datum poločasu rozpadu byl 3. srpen, den, kdy Sparta vypadla z Evropské ligy.

Italský trenér od dvou porážek s Crvenou zvezdou čelil prohrané bitvě. Ve spoustě ohledů byl obětí okolností. Takřka doslova byl outsiderem, který se snažil globalizovat jeden z nejvíce nacionalistických klubů v zemi. Ať už se na projekt vynaložilo sebevíc peněz, vždy byl odsouzený k záhubě, protože nikdo se do něj doopravdy neopřel. Ani Stramaccioni, ani hráči, a rozhodně ne vedení Sparty, které se do projektu pokoušelo vkládat všechno možné, až na jednu věc, kterou potřeboval – čas.

Problém pro mnoho fanoušků Sparty může být, že bývalý trenér Interu či Udine dostal až příliš mnoho času. Vzhledem ke konstantnímu tlaku od samotného počátku byl malý zázrak, že Stramaccioniho působení vůbec vydrželo 281 dní. Italský kouč zakopl na první překážce, pošramotil si pověst u nejvěrnějších příznivců Sparty a tak nějak se mu povedlo proklouznout každou krizí.

Bylo nesčetné množství chvil, kdy se zdálo, že Stramaccioni už nemůže pokračovat dál, ale on to zvládl. Prohra v derby se Slavií se zdála jako rozhodující moment, ale italský kouč stejně zůstal na svém místě. Trenérem Sparty nepřestal být ani po porážkách s Viktorií Plzeň a Sigmou Olomouc. A nezapomínejme, že přežil i vypadnutí z poháru s Baníkem Ostrava.

Jiní trenéři by byli vyhozeni za menší přečiny, ale Stramaccioni kulhal dál. Stejně jako antropomorfního psa v hořícím domě v populárním internetovém memu/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_image/image/49493993/this-is-fine.0.jpg) si lze živě představit i vedení Sparty, které se do jednoho spojilo a řeklo si: "This is fine (tohle je v pořádku)", pokaždé když se sešlo.

Samozřejmě že věci nebyly v pořádku. Alespoň ne teď a tady. Z tribun zní nesouhlas, hráči hrají pod svůj potenciál, neexistuje tu fotbalová koncepce a z nadějí na Ligu mistrů je obava, že Sparta úplně přijde o evropský fotbal. Spartě se v těžkém klinči přirozeně nedařilo. Vedení nevyhodilo Stramaccioniho ani brzo, ani mu poté nevěřilo, že by mohl uspět s dlouhodobou strategií – strategií, kterou odsouhlasili teprve loni v létě. A neučinilo ani kompromisní řešení.

Zimní pauza se zdála jako ideální čas, kdy se Stramaccioni a Sparta mohli rozloučit a jít si každý svou cestou. Oba tábory se mohly posunout dál, poděkovat si za příležitost, ale přiznat si, že věci nevyšly tak, jak se plánovalo. Ale to se nestalo a místo toho majitel Daniel Křetínský posvětil další utrácení a přestupovou ságu, díky které přišel Nicolae Stanciu za rekordní klubovou přestupovou částku.

Rumunský hráč, okolo kterého se strhla spousta povyku, měl být hráčem, kterým byl kdysi Tomáš Rosický, a byl desítkou, kterou Stramaccioni požadoval. Kromě skvělé kopací techniky a parádního gólu na úvod proti Liberci toho ale Stanciu moc nenabídl a zdá se, že jde o další prázdný nákup, který má ukázat sousedovi z Vršovic sponzorovanému z Číny, kdo je pořád nejbohatším týmem ve městě.

Vedení Sparty by mělo být odpovědné za chaos, ve kterém se momentálně klub nachází. Je to koneckonců právě ono, které činí rozhodnutí, podepisuje faktury a souhlasí se směřováním, jaké Letenští naberou. Vina padá na ně. Jenže zdali by Stramaccioniho sparťanská revoluce stejně fungovala, to se nikdy nedozvíme. Všechny znaky ale ukazují na to, že nejspíš ne. Ačkoliv dostal všechny peníze na to, aby do klubu přišli Tal Ben Chaim, Semih Kaya, Rio Mavuba, Srdjan Plavšič, Marc Janko a další, nedařilo se mu ustálit jedenáctku a každý týden měnil složení sestavy.

Mnohé přestupy nevyšly, další hráči potřebovali čas na to, aby se usadili v nové zemi a přizpůsobili se novým taktickým pokynům a novým spoluhráčům. Někteří propadli a někteří se po několika měsících v Praze vyloženě vztekali, a to jde za Stramaccionim. Byla tu také spousta otřesů mezi domácím jádrem sparťanských hráčů, což situaci nepomohlo. Václav Kadlec byl ze začátku považován za nepotřebného a zdálo se, že z klubu odejde před koncem přestupového okna. Ale zanedlouho byl povolán zpět do prvního týmu a jmenován kapitánem.

Pokud to Kadlec měl těžké, stejné to bylo i pro duo Martin Frýdek – Michal Sáček, kteří dostávali stále méně herního vytížení, aniž by si to sami zavinili. Situace okolo Lukáše Váchy se také vymyká chápání. Záložník byl veřejně označen za klíčového pro Stramaccioniho Spartu, aby pak byl vystrnaděn z kádru a odeslán do Liberce. Některá trenérova rozhodnutí tak byla doopravdy zarážející a za to by měl nést osobní odpovědnost.

Jenže za sparťanské trápení je těžké klást vinu pouze na Stramaccioniho. Samozřejmě že udělal chyby a je částečně zodpovědný, ale neustále mu byly podráženy nohy – nejdřív z tribun a poté z vedení, když byl sportovním ředitelem jmenován Zdeněk Ščasný. Snaha uklidnit nespokojené fanoušky nepomohla Stramaccioniho autoritě, ale to nebylo nic ve srovnání se zprávami, které se objevily v deníku La Gazzetta dello Sport. Asistent trenéra Roberto Muzzi obvinil Ščasného, že zaujal roli trenéra a rozdával pokyny hráčům. Je těžké nevnímat Ščasného příchod s určitým cynismem vzhledem k tomu, co víme dnes.

Během interview s Gazzettou Muzzi také popisuje těžké prostředí, ve kterém musel tým pracovat, přičemž poznamenal, že Česká republika je podle něj těžké prostředí k práci, protože Stramaccioni byl prvním doopravdy zahraničním trenérem v lize (po velmi dlouhé době). Znovu, schopnost ohlédnout se zpět je skvělá věc, ale zdá se, že všichni věděli, že bojují prohranou bitvu od začátku. Projekt byl odsouzen k záhubě.

Pavel Hapal bude čelit mnohým podobným problémům jako Stramaccioni. Bývalý trenér slovenské jednadvacítky bude muset učinit velké úpravy v tomto draze poskládaném kádru a nepochybně přitom některé nepotěší. Ale to už je dnes součást klubového managementu.

Největší hrozbou ale je, že sparťanská sezona 2018–19 bude definována zápasy hranými v červenci a v srpnu, a ne těmi hranými v dubnu a v květnu. Všechno bude záležet na tom, zdali Sparta vybojuje místo v Evropské lize, a pokud se to Hapalovi z jakéhokoliv důvodu nepodaří, bude to on, kdo bude muset utišit vyjící vlky.

Slavia na titul?

Mohla by Slavia letos vyhrát titul? Pokud byste se zeptali o pár týdnů dřív, vysmáli by se vám. Ale fotbal je zvláštní hra a Viktoria Plzeň momentálně vypadá obzvlášť zranitelně. Výhra 3:1 nad Sigmou posouvá sešívané sedm bodů za Plzeň, která vyhrála jen jeden z posledních pěti ligových zápasů. Už se staly i divnější věci…

Když už mluvíme o Slavii, mezi ní a Sigmou Olomouc byly v tabulce jen malé rozdíly. Ale síla a šíře kádru Slavie v pozdních fázích zápasu rozhodly a navzdory lehkému zaškobrtnutí sešívaní nakonec zvítězili 3:1. Výsledek byl na Sigmu krutý, Olomouc si za svou snahu zasloužila odvézt bod z Edenu, ale rozhodlo střídání Trpišovského v druhé půli. Slavia tak teď má pětibodový náskok na Sigmu a zdá se, že skončí (nejhůře) druhá.

První zápas Pavla Hapala v roli trenéra Sparty skončil zklamáním, když se Karviné podařilo na konci utkání vyrovnat zásluhou Tomáše Wágnera. Podle tohoto výkonu bude mít Hapal v příštích týdnech spoustu práce, než bude Sparta znovu zářit. Naštěstí pro ni už teď bude čelit v derby Slavii…

Volný dukelský pád

Dukla Praha pokračuje ve volném pádu a v současné formě je těžké vidět způsob, jak by se mohla zmátořit. S tím, jaké tým z Julisky čekají zápasy (Sigma, Sparta či Liberec), je víkendový zápas na půdě Baníku Ostrava životně důležitý. Když ho Dukla prohraje, může si zajistit jednosměrnou jízdenku do druhé ligy.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

A VIEW FROM ENGLAND: Sparta's board is responsible for the mess at the club. But Stramaccioni's revolution would probably not work anyway

You can name the date when things started to go wrong for Andrea Stramaccioni at Sparta Prague. Some will say it was the day that he was appointed. Others might point to an earlier time when the Letná club signed Vukadin Vukadinović and Eldar Čivić without having a first-team manager in place to approve (or negate) the transfers. Some will point to Sparta’s 1-1 draw with Zbrojovka Brno last weekend as it was the game that forced Daniel Křetínský’s hand. However, the date was August 3rd, the day when Sparta’s elimination from the Europa League was confirmed.

The Italian manager had been fighting an uphill battle since those successive defeats to Crvena zvezda last summer. In many ways, he has been a victim of circumstance. He – quite literally – was an outsider attempting to globalise one of the most nationalistic clubs in the country. No matter the money thrown at the project, it always felt doomed to fail, as nobody ever seemed truly invested in the venture. Not Stramaccioni, not the players and certainly not Sparta’s hierarchy who were willing throw everything necessary at their plan except the one thing that was need most – time.

The problem is that for many of those with loyalties to Sparta, the former Udinese and Inter Milan manager was given too much time. Under constant pressure from the outset, it was a minor miracle that Stramaccioni’s tenure lasted the 281 days that it did. He slipped at the first hurdle, blackened his copybook with Sparta’s most fervent supporters and somehow managed to stumble through crisis after crisis.

There were countless times when it felt that he could carry on no more, yet he kept on going. Derby day defeat to Slavia Prague felt like a seminal moment but he remained in charge. He stayed despite overseeing losses to Viktoria Plzeň and Sigma Olomouc. And let’s not forget he survived being knocked out of the MOL Cup by Baník Ostrava.

Other managers have been fired for less but Stramaccioni limped on. Just like the anthropomorphic dog sat in an inferno, you can almost hear Sparta’s board to a person uniting and saying ‘this is fine’ whenever they met.

Of course, things weren’t fine. Not in the here and now, at least. There was mutiny in the stands, under-performing players, a nonexistent footballing philosophy and the genuine prospect that the club may not just miss out on Champions League football next season, but they might miss out on European football altogether. Naturally, stuck between the proverbial rock and a hard place they dithered. They neither ditched Stramaccioni early on in his reign nor did they trust him enough to deliver their long-term strategy – a strategy that was only given the green light last summer. Damningly, they didn’t even go with the compromise option.

The winter break felt like the perfect time for Stramaccioni and Sparta to go their separate ways. Both could move on, thank each other for the opportunity but admit that things were not working out as planned. But that never happened and instead, Křetínský sanctioned more spending and the protracted transfer saga that saw Nicolae Stanciu join for a club record fee. The much-hyped Romanian was supposed to be the player that Tomáš Rosický once was and the number ten that Stramaccioni demanded. A thirty-yard thunderbolt aside, Stanciu has offered little and looks to be nothing more than yet another vanity signing made to show their Chinese-backed neighbours that they’re still the richest outfit in the capital.

Sparta’s board should be accountable for the mess that the club find themselves in. Ultimately, it is they who make the decisions, sign the cheques and agree on what course the good ship Rudí sails. The buck stops with them. However, whether Stramaccioni could have overseen the successful revolution of Sparta Prague will never be known. Though it’s worth pointing out that all signs suggest that he couldn’t. Despite being given all the money in the world to sign Tal Ben Chaim, Semih Kaya, Rio Mavuba, Srđan Plavšić, Marc Janko and others, he failed to settle on his best eleven, chopping and changing personnel on a weekly basis.

Many of his signings flopped, others needed time to settle in a new country and adjust to new tactics and teammates. Some failed and some were flat out mutinous after a few months in the Czech capital, and that’s on Stramaccioni. There was also plenty of upheaval amongst Sparta’s home-grown core as well which didn’t help matters. Václav Kadlec was deemed surplus to requirements early on and looked to be heading out of the door with the transfer window closing. But before long, he recalled to the first-team squad and subsequently made captain.

If Kadlec had it tough, so too did the pair Martin Frýdek and Michal Sáček who saw playing time decrease through no fault of their own. The situation of Lukáš Vácha beggars belief too. The midfielder was publicly labelled as being key to Stramaccioni’s Sparta, only to frozen out and sent to Liberec. Some of his decisions were truly baffling and for that, he should take personal responsibility.

However, it’s hard to lay the blame solely at Stramaccioni’s door for Sparta malaise this season. Sure, he made mistakes and he is partly responsible but he was consistently undermined, first from the stands and then from above when Zdeněk Ščasný was made Sporting Director during the winter. Attempting to appease a riotous set of supporters did little to reinforce Stramaccioni’s authority, but it was nothing in comparison to the reports that emerged in La Gazzetta dello Sport. Speaking to the famous Italian newspaper, the assistant Roberto Muzzi alleged that Ščasný had assumed the role of manager and was relaying instructions to the players. It’s hard not to see Ščasný’s appointment with a hint of cynicism knowing what we know now.

During that interview with Gazzetta Muzzi also references the tough environment that he had to work in, noting that he found the Czech Republic to be a very difficult environment to work in because Stramaccioni was the first foreign coach in the league (after a very long time). Again, hindsight is a wonderful thing, but it seems like everybody knew they were fighting a losing battle from the outset. The project was doomed to fail.

Pavel Hapal will face many of the same problems that Stramaccioni did. The former Slovakia under-21 coach will have to overhaul an expensively assembled squad and he’ll undoubtedly have to ruffle a few feathers and upset some people along the way. But that’s part and parcel of club management these days. The biggest worry, however, is that Sparta’s 2018-19 season will be defined by games played in July and August and not those in April and May. Everything will hinge on securing a place in the Europa League and if Hapal fails at that, for whatever reason, he’ll be the one trying to keep the wolves at bay.

--

Can Slavia Prague win the title this season? If you had asked that question a few weeks ago, you would have been laughed out the country. But football is a funny old game and Viktoria Plzeň are looking especially vulnerable at the moment. Slavia’s 3-1 win over Sigma Olomouc sees the defending champions move to within seven points of a Plzeň side that have only won one of their last five league games. Stranger things have happened.....

Speaking of Slavia, there was little to separate them and Sigma Olomouc when the two sides met on Sunday afternoon. But Slavia’s strength in depth told in the closing stages and after a brief wobble, they ran out comfortable 3-1 victors. The result was harsh on Sigma who deserved to take a point home with them for their efforts, but they were undone by Trpišovský’s second-half substitutions. Slavia now have a five point lead over Sigma Olomouc and look set to finish second (at least).

Pavel Hapal’s first game in charge of Sparta ended in disappointment as Karviná managed to grab a late equalisers through Tomáš Wágner. On this showing, Hapal will have his work cut out in the coming weeks to get Sparta firing again. Luckily for them, they’ve got Slavia in the derby next.

Dukla Prague remain in freefall and on current form, it’s hard to see them snapping out of their malaise. With games against Sigma Olomouc, Sparta Prague and Slovan Liberec on the horizon, next weekend’s trip to Baník Ostrava is vital. Lose that and they could be booking a one way trip to the FNL.