Stín smrti nad Kandaharem. Tragédie Ulrike Maierové změnila svět lyžování
Málokterý z diváků ten moment dokáže vymazat z paměti. Rakušanka Ulrike Maierová na výjezdu ze zatáčky v závěrečné pasáži sjezdu v Garmish-Partenkirchenu ztrácí kontrolu nad lyžemi a padá hlavou na zledovatělou pistu. Její už bezvládné tělo několik desítek metrů klouže dolů po sjezdovce Kandahar. Sportovní svět 29. ledna 1994 strnul v úděsu.
Sjezdové lyžování se pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčků nejnebezpečnějších sportů. Málokterý špičkový závodník se během kariéry vyhne zranění kolene nebo alespoň zlomenině.
Zajištění trati a vybavení závodníků je přitom oproti začátku 90. let na nesrovnatelné úrovni. Nové materiály a počátky carvingu tehdy znatelně zvyšovaly rychlost závodníků, jejich bezpečnost ale pokulhávala.
Legendární Jean-Claude Killy jezdil v 60. letech nebezpečný sjezd v Ga-Pa rychlostí pod 90 km/h, v době nehody Maierové dosahovaly ženy na Kandaharu běžně až 110 km/h. Vedle lepších lyží se začínalo také uměle zasněžovat a technický sníh byl rychlejší a tvrdší.
Jak tomu tak už bohužel bývá, až velká tragédie dokáže organizátory a odpovědné funkcionáře donutit k tomu, aby se na bezpečnost více zaměřili. U Maierové k tomu přispěl i fakt, že nehodu viděli živě i diváci u televizních obrazovek.
Smrt v přímém přenosu
V Ga-Pa na zmrzlou sjezdovku noc před závodem napadl čerstvý sníh. A právě ten se stal Maierové osudným. V zatáčce si o něco více nadjela branku a hrana pravé lyže se jí zasekla v měkčím sněhu. Následné desetiny sekundy už neměla šanci situaci kontrolovat.
Závodnici transportoval vrtulník do blízké nemocnice v Murnau, zatímco sjezd po přestávce pokračoval. Za další dvě hodiny ale přišla šokující zpráva. Maierová si při pádu zlomila krční páteř a zemřela prakticky hned na sjezdovce.
Kolegové i veřejnost byli zdrceni. Zejména Rakušané svou "Ulli" doslova zbožňovali. Pro lyžováním poblázněnou zemi měla Maierová, rodačka z malé horské vesničky Rauris, všechny atributy miláčka – byla přátelská, veselá a skromná.
A hlavně, s partnerem Hubertem Schweighoferem, otcem jejich čtyřleté dcery, plánovala na léto svatbu a pak převzít rodinnou lyžařskou školu. V šestadvaceti před sebou měla poslední výzvu, získat olympijskou medaili z Lillehammeru.
Královna super-G a lyžařská máma
Začala proto jezdit více i sjezdy, aby měla větší šanci na úspěch v kombinaci. Ve Světovém poháru sbírala úspěchy hlavně v obřím slalomu, své dvě jediné "velké" zlaté medaile ale vybojovala v nejmladší lyžařské disciplíně – super G.
V americkém Vailu startovala ve třetím měsíci těhotenství. O dva roky později na domácích svazích v Saalbachu titul obhájila a přidala stříbro v obřím slalomu. To už jako "lyžařská máma", jak ji překřtili novináři.
Ve své poslední sezoně měla formu, ve Světovém poháru byla pětkrát na stupních vítězů a vyhrála dva obří slalomy, ten v Mariboru pouhých osm dní před smrtí. Po osudném sjezdu v Ga-Pa by byl zbýval poslední podnik v Sierra Nevadě a pak už vysněná olympiáda. Na tu už ale nedošlo.
Místo toho se 3. února tisíce lidí včetně většiny kolegů tísnily na hřbitově v Raurisu u rakve Maierové. Atmosféra byla o to bolestnější, že na stejném místě se v čerstvě opraveném kostelíku měla v létě odehrát velká lyžařská svatba.
Ledabylost pořadatelů, nebo souhra nešťastných náhod?
Málokdo přitom v tu chvíli úplně chápal, co se to minulou sobotu na Kandaharu vlastně stalo. Schweighofer ale měl jasno. Obvinil ze smrti své snoubenky německé pořadatele a pustil se do právní bitvy.
Na první pohled to totiž vypadalo, že Maierová narazila do měřiče rychlosti, který zakrývala hromádka sněhu na okraji trati. Podle vyšetřovatelů se ale lyžařka udeřila hlavou o sjezdovku, soud proto žalobu po dvou letech zamítl.
V občanskoprávní rovině ale nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání a Mezinárodní lyžařská federace vyplatila na fond dcery Melanie 600 tisíc švýcarských franků (asi 13 milionů korun). V době nástupu carvingu si pokračování negativní publicity lyžování nejen FIS rozhodně nepřála.
Zároveň se začala pod tlakem závodníků i veřejnosti postupně zpřísňovat bezpečnostní opatření. Už o tři roky dříve sice ve Wengenu doslova vykrvácel na sjezdovce nadějný sjezdař Gernot Reinstadler, až smrt jeho slavnější krajanky ale pohnula FIS k větší akci.
Začaly se rozšiřovat tratě a zvětšovat dojezdové prostory, na krajích se postupně zdokonalovaly záchytné sítě. Nejen helmy, ale i chrániče páteře a airbagy u závodníků už jsou dávno standardem. Nehodám to sice zabránit nedokáže, následky ale už nejsou tak fatální.
"Máme desetkrát více bezpečnostních opatření než tehdy," přiznal deset let po osudném sjezdu ředitel závodů v Ga-Pa Hans Mohr. Bez tragédie Ulrike Maierové by se bezpečnost asi zlepšovala mnohem pomaleji. Cena ale byla příliš vysoká.