Šupčíkovi odhalili v Brně pamětní desku. Od prvního československého olympijského zlata uplyne 100 let
Vybojoval vůbec první zlatou olympijskou medaili pro československé a české sportovce. Gymnasta Bedřich Šupčík zvítězil na Hrách v Paříži v roce 1924 ve šplhu na laně. Pod pěti kruhy získal ještě stříbro v družstvech a bronz ve víceboji, dvakrát byl členem vítězného týmu na mistrovství světa. Tři dny před 100. výročím zisku premiérového zlata pro svou vlast mu byla v Brně odhalena pamětní deska.
Šupčík cvičil v tělocvičně Sokol Tyrš Brno ve Francouzské ulici, uvnitř i v přilehlé zahradě. Na laně zde našplhal stovky kilometrů. Jako poslední nominovaný do gymnastického týmu pro Paříž se dokázal prosadit a vlakem dorazil zpět domů už jako první československý olympijský vítěz.
"Ta lana máme pořad na stejném místě tady v rohu v tělocvičně, samozřejmě nejsou to ta původní. A šplhalo se i pod otevřeným nebem, jak dokazuje dobová fotografie," uvedl při odhalení desky místostarosta Sokol Tyrš Brno Jiří Sojka.
"My jako Sokoli v tom cítíme velkou symboliku. Je to stejné dějiště, Paříž, je to 100 let od této významné události, a je nám cti, že můžeme jeho odkaz zanechat pro další generace,” dodal.
Závodu ve šplhu na osmimetrovém laně bez přírazu ve francouzské metropoli dlouho vévodil Francouz Albert Séguin s časem 7,4 sekundy, Šupčík však jeho výkon dokázal ještě o dvě desetiny vylepšit. Díky své síle, o níž kolovaly různé historky, se totiž tehdy pětadvacetiletý člen Sokola dotahoval až k pasu, zatímco ostatní gymnasté zhruba doprostřed hrudníku. V neděli 20. července 1924 tak na stadionu v Colombes premiérově vystoupala na nejvyšší stožár československá vlajka.
"Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích a pak dobře zvládne takovou lehkou věc, jako je šplh, a je kolem toho tolik slávy," zlehčoval svůj úspěch Šupčík. "Vždyť já šplh trénoval jako malý kluk, když jsem bosý lezl po stromech," dodával pobaveně.
Rodák z Trumau u Vídně, jenž vyrůstal u tety na Kroměřížsku, získal v Paříži ještě bronz ve víceboji, na kruzích byl pátý a v přeskoku koně našíř se dělil o šesté místo. Soutěž družstev favorizovaní Čechoslováci kvůli zranění dvou závodníků nedokončili.
O čtyři roky později v Amsterdamu přispěl Šupčík, který v první světové válce krátce bojoval na rumunské frontě a po vzniku Československa se díky sportovnímu talentu uchytil v Brně, k stříbru družstva. Na bradlech skončil čtvrtý a na kruzích šestý, avšak víceboj jednotlivců se mu nevydařil. Šplh na laně se tentokrát nekonal, naposledy byl do programu olympijských her zařazen v roce 1932.
Mezitím už dal držitel stříbrné medaile na kruzích z MS 1930 vrcholové gymnastice vale, po přestěhování z Brna do Prahy však dál cvičil v Sokolu Nusle. Občas vystupoval na exhibicích, během druhé světové války působil v hostivařském Sokole jako cvičitel a po osvobození i jako místostarosta. Živil se jako obchodní cestující s hasicími přístroji a posléze jako expert požární ochrany.
V roce 1948 se po infarktu přestěhoval s rodinou do klidného prostředí Horosedel, ale zanedlouho jej stihl další infarkt, který ho odkázal do invalidního důchodu. Jeho žádost o pomoc a podporu v nouzi byla zamítnuta, protože Šupčík byl jako příslušník Sokola pro komunistický režim nepohodlný. Zemřel krátce po třetím infarktu v červenci 1957 ve věku 58 let. Na jeho počest se od roku 1993 koná v Příbrami Memoriál Bedřicha Šupčíka v disciplíně, jež mu přinesla největší slávu.
