Po středečním vyřazení ve 2. kole Roland Garros byl Tomáš Macháč zklamaný, že vinou zdravotních potíží nepředvedl proti světové trojce Alexanderu Zverevovi z Německa lepší výkon. Pětadvacetiletého berounského rodáka limitoval zánět v patě, kvůli němuž se nechal i ošetřovat. Utkání prohrál ve třech setech, ale byl rád, že ho na rozdíl od minulosti neskrečoval.
„Už před turnajem jsem nebyl úplně stoprocentně zdravý. Trénoval jsem s bolestí, ale dalo se to zvládat. Jenže v závěru zápasu s (Zizou) Bergsem (v 1. kole) to nebylo ideální. Myslel jsem si, že mi pomohou dva dny volna, ale bez plného zdraví je to těžké. Když bolí pata a je tam zánět, tak čím víc na to člověk šlape a snaží se podat výkon, tím horší to je,“ řekl Macháč.
Utkání se Zverevem, nasazenou dvojkou a finalistou turnaje z roku 2024, prohrál za hodinu a 48 minut. Favoritovi nevzal ani jednou servis a neoplatil mu dva roky starou porážku z olympijských her v Paříži. „Už mi to řeklo stop. Jsem ale rád, že jsem zápas dohrál a nevrátil se ke starým zvykům, že bych to vzdal. Alespoň jsem něco předvedl. Samozřejmě nechci tvrdit, že bych měl šanci, protože s hrou, kterou jsem kvůli zdravotnímu stavu mohl hrát, to bylo hodně těžké,“ pokračoval Macháč.
Potíže s nohou ho trápí už několik týdnů. Hrál s nimi také na turnajích v Monte Carlu, Madridu a Římě. „Bylo to s lehkou bolestí, ale pořád to bylo hratelné. Nevynechával jsem ani tréninky. Jenže v závěru utkání s Bergsem jsem udělal protipohyb a od té chvíle jsem cítil, že je to špatné. Teď se stala stejná situace, jen mnohem dřív. Zase stejný pohyb a velká bolest. Snad to nebude nic vážného, ale bohužel jsem si ten zápas nemohl užít, abych alespoň trochu vzdoroval,“ podotkl.
Zatímco loni Macháč z Roland Garros odstoupil v 1. kole kvůli zranění zad, nyní i přes obtíže duel se Zverevem dohrál. „Pro moji hlavu je těžké přijmout, že nemůžu podat stoprocentní výkon. Když mě něco bolí, mám strach, aby se to nezhoršilo natolik, že bych pak měl třeba půl roku pauzu. Hlava tak člověku našeptává, aby to vzdal,“ přiznal svěřenec trenéra Daniela Vacka.
„Diváci ocenili, že jsem to nevzdal“
Nyní je mentálně nastavený jinak. „Dřív jsem vůbec nepřemýšlel nad diváky, kteří si koupí lístek. Viděl jsem jen sebe. Teď jsem rád, že jsem na tom zapracoval a dokázal jsem zápas dohrát. Diváci ocenili, že jsem to nevzdal, i když bylo vidět, že nemůžu běhat ani hrát naplno. Byl to příjemný pocit. I když jsem nemohl hrát stoprocentně, dokázal jsem si to alespoň trochu užít a dát něco i lidem, kteří přišli,“ uvedl Macháč.
Potíže ho mrzely o to víc, že hrál jako první český tenista v Paříži tzv. night session. „To jsem ani nevěděl. O to víc mě mrzí, že jsem si to nemohl užít naplno. Když mi diváci tleskali, byl to strašně příjemný pocit, ale zároveň bylo člověku skoro do breku, protože ví, že si takový moment nemůže užít stoprocentně. Když tam člověk vidí Nadalovy stopy (plaketu) a uvědomí si, co tam dokázal, říká si, že je škoda, že mu zdraví nedovolí podat maximum. Bohužel se mi to v kariéře opakuje často,“ hlesl Macháč.
Kvůli potížím s nohou zvažuje i start ve čtyřhře, kterou by měl hrát s Matějem Vocelem. Možnou účast ale zatím nechává otevřenou. „Musím zjistit, co přesně s nohou je. Bolí to hodně, a pokud by hrozilo, že si zničím zbytek sezony, tak by nedávalo smysl riskovat. Je to ale těžké rozhodnutí, protože je to u kamaráda, pro kterého je to dost. Kdybych měl hrát s někým jiným, asi už o startu ani nepřemýšlím. Uvidíme,“ doplnil Macháč.
