BLOG: Bojovnice Krejčíková vítězí hlavou i raketou
Nejen tenisová část českého národa tleská. Zrodila se bojovnice Bára Krejčíková. Sympatická dívka hned po urputném boji o finále pařížského grandslamu se Sakkariovou nakreslila na kameru srdíčko se jménem zemřelé legendy českého filmu Libuše Šafránkové a opět nezapomněla na svou trenérku Janu Novotnou, už také hrající někde na obláčku. Provedla to tak přirozeně, že je jasné, že taková prostě je.
Ze špičkové deblistky, která společně s Kateřinou Siniakovou straší soupeřky na turnajích všech velikostí a významů, se postupně stává hvězda singlu. A základ je jasný: umí se poprat o každý míč a hlavně udržet klidnou hlavu.
"Bojovala jsem od začátku do konce," řekla po více než tříhodinovém fyzicky i psychicky vyčerpávajícím semifinále. "Byla bych na sebe hrdá, i kdybych prohrála," přiznala těsně po utkání ještě na kurtu, že se umí pochválit.
A to je hodně důležité, ale v malých českých poměrech ne vždy obvyklé – protože přece: samochvála smrdí. Jenže když je namístě, tak zase škodí falešná skromnost. A jak napsal Bohumil Hrabal: Když se sám nepochválím, žádný to za mě neudělá.
I Jiří Hřebec, bývalý špičkový tenista a dnes trenér, jenž pomohl nahoru například Markétě Vondroušové, mi na otázku, kolik procent z výkonu tenistky dělá hlava, odpověděl jasně: "Devadesát procent. Servis, forhend a bekhend se naučí každý."
Není proč brát jeho slova za nadsazená. Tenis a zvlášť ten ženský je hodně nevyzpytatelný. Na kurtech se během zápasu ze sebevědomých dívek často stávají uzlíčky nervů, na které se fakt nedá koukat. Chyby, které kupí pod tíhou vidiny úspěchu a hrozbou neúspěchu, jsou totiž často k nekoukání.
Až si občas říkám, mají ty holky zapotřebí takhle se trápit? Ale to je holt tenis, kdy se během pár okamžiků z euforie ocitáš v naprostém zmaru. No, a teď si to přeber... a rychle.
Touhle horskou dráhou pocitů si projela v semifinále i pětadvacetiletá Krejčíková a ustála to. Opět. Ustála i mečbol soupeřky, skousla i omyl rozhodčího, který aut Sakkariové při mečbolu české tenistky viděl v kurtu. Nerozklepala se z toho, dokázala měnit rytmus hry a teď může vstoupit mezi tenisové legendy.
S triumfem v předešlém turnaji ve Štrasburku má za sebou sérii jedenácti vyhraných zápasů, a když ji v sobotním finále s Ruskou Pavljučenkovovou posune na tucet, sláva to bude veliká.
Už teď se ale může bez problémů pochválit za to, co v Paříži dokázala, a i my se můžeme těšit, co předvede dál.
