Jan Povýšil plave, fotí a neztrácí nadhled
V 15 letech se topil, prožil klinickou smrt. Zachránili ho, ale roztříštěný obratel ho odsoudil na vozík. Popral se s tím a pere se s tím doteď. Jan Povýšil se našel v živlu, který mu málem vzal život. V bazénu si doplaval pro řadu medailí na mistrovství Evropy, světa i na paralympiádě. Později objevil kouzlo fotografie. Je svůj. Ve středu od 15:00 bude na facebookovém profilu ČT sport odpovídat na Vaše otázky.
"Kdybych nebyl člověk, tak jsem asi kachna," přiznal Povýšil před téměř čtyřmi lety v pořadu 13. komnata.
Vodu odmalička miloval. Po vzoru o mnoho roků staršího bratra hrál vodní pólo. Voda byla jeho osudem. Když chodil do deváté třídy, podnikla škola výlet do Itálie. V tamním akvaparku si s kamarády hrál na jedné z atrakcí. Nikdo přesně neví, co se stalo. Až později v nemocnici přišli na to, že si zlomil krční obratel.
Po nárazu sledoval hladinu a nemohl se pohnout. Když už nevydržel zadržovat dech, nechal vodu vniknout do plic. Na webu Bez frází, kde sportovci popisují zpříma svůj život, k té chvíli Povýšil řekl: "Ano, na konci je tma. Není tam nic. Utěšuju se tím, že až to jednoho dne opravdu přijde, vím, co mě čeká. Nic. Ale hezké nic."
Povýšil byl velmi nadějným pozemním hokejistou. "Byl jedním z největších talentů ve své době," uvedl jeho tatínek Bedřich. Jan reprezentoval v týmu do 16 let. Pozvánku do "osmnáctky" dostal už v nemocnici…
Špičkovým plavcem za pár měsíců
Rozdrcený krční obratel a nepovedená operace v Itálii. Nastal boj. I díky odhodlání, vůli i tvrdému nekompromisnímu přístupu rodičů se Jan Povýšil dokázal oklepat a dívat se do budoucna.
"Voda vzala, voda dá," říkala jeho maminka Milena. A tak se Jan po několika měsících vrátil do bazénu. V plavání našel nový smysl života. A za pár let začal sbírat velké medaile. Už z paralympiády v Sydney si odvezl cenný kov. Další do převážně bronzové sbírky přidal v Pekingu a v Londýně.
A co na suchu? Chytla ho reportážní fotografie. "Posílal jsem fotky z toho, co jiný z fotografů nevidí. Dostanu se na jiná místa: na rozplavávací bazén, do zákulisí," popsal Povýšil nejen své zkušenosti z paralympiád.
I s fotoaparátem ale nevydrží na souši. Před třemi lety měl úspěch s výstavou s příznačným názvem Pod vodou.
Handicapovaní a "kriplové"
"Nedá se s tím smířit. Vždycky tam bude něco chybět," přiznal při natáčení 13. komnaty. Žít a zvyknout se ale dá. Třeba s upřímností. "Vedle plavání hraju ragby a věřte tomu, od tvrdých chlapů, kteří do sebe třískají vozíky, občas přijdou hodně kruté hlášky. Pak holt z tohohle prostředí dorazím na bazén a prohlásím o Běle Třebínové (paralympijské medailistce), že se zase krásně vyvrhla z vody. Ahoj Běluš, vždyť víš, že si z tebe dělám srandu pořád a že tě respektuju za to, jak skvěle plaveš," řekl Povýšil v rozhovoru Bez frází.
Sám někdy o handicapovaných mluví jako o "kriplech". Na druhou stranu si uvědomuje, že je to citlivá záležitost. "Prezident někdy říká mnohem horší věci. Dneska se bojuje proti korektnosti, tak proč nebýt nekorektní," řekl nedávno v nadsázce v rozhovoru pro DVTV.
Za své názory se nestydí. Když hlava státu před časem přijímala úspěšné paralympioniky z Ria, Povýšil se aktu dobrovolně neúčastnil.