Velký souboj kopáčů a Mandela v dresu. První triumf Springboks udělal symbolickou tečku za apartheidem
Dva nejúspěšnější výběry historie mistrovství světa se v sobotu na Stade utkají o rekordní čtvrtý titul. Nový Zéland a JAR na sebe přitom dosud ve finále narazily pouze jednou, v roce 1995. Poslední šampionát v amatérské éře hostila právě kvůli apartheidu dlouho sportovně izolovaná Jihoafrická republika. Domácí vyhráli jeden z nejslavnějších zápasů ragbyové historie 15:12 v prodloužení díky výkonu útokové spojky s českými kořeny Joela Stranskyho. Přímý přenos finále včetně předzápasového studia sledujte v sobotu od 20:00 na ČT sport a ČT sport Plus.
Rasová segregace v Jihoafrické republice oficiálně skončila teprve v roce 1994 s nástupem Nelsona Mandely do prezidentského úřadu.
Vnitřně stále rozdělená země se s následky apartheidu vyrovnávala pouze velmi pozvolna a ragbyový šampionát tomu na první pohled neměl nijak pomoct.
Ragby bylo většinou společnosti vnímáno jako privilegovaný sport pro "bílé" a národní tým přezdívaný Springboks byl považován za symbol nadvlády bělochů.
Během mistrovství světa se ale mnohé změnilo. Do značné míry se o to zasloužil sám Mandela, který se na veřejnosti prezentoval jako velký fanoušek ragby, a na finále dokonce dorazil v dresu reprezentačního výběru.
A napomohly tomu samozřejmě i výkony domácího výběru, který přitom měl při svém návratu na ragbyovou mapu v týmu jediného černošského ragbistu.
Jihoafričané hned v úvodním utkání v Kapském městě přehráli obhájce titulu z Austrálie 27:18, po dalších jasných výhrách nad Rumunskem a Kanadou ovládli svou skupinu a v prvním kole play-off si poradili se Západní Samoou.
V semifinále pak povolili skórovat pouze nejvíce bodujícímu hráči turnaje Thierrymu Lacroixovi z trestných kopů a Francii porazili 19:15.
V posledním souboji šampionátu se domácím postavil do cesty největší favorit turnaje Nový Zéland, který prošel do finále naprosto suverénně a 145 body v základní skupině proti Japonsku stanovil dosud nepřekonaný ofenzivní rekord mistrovství světa.
Před finále už ragbyové nadšení nakazilo celou zemi, ještě více ho však přiživil znovu Mandela, který v dresu a čepici Springboks osobně přišel na trávník Ellis Parku pozdravit hráče.
Zápas samotný nabídl pozoruhodný souboj útokových spojek obou týmů, které jako jediné v utkání dokázaly skórovat.
Jihoafrický rodák Andrew Mehrtens v dresu All Blacks i Stransky v základní hrací době proměnili každý dva trestné kopy a jednou skórovali kopem ze hry, další Mehrtensův pokus o drop v závěru nevyšel, a utkání tak dospělo do prodloužení.
V nastaveném čase Mehrtens kopem z poloviny hřiště dostal Novozélanďany do vedení, ale Stransky dokázal rovněž z trestného kopu odpovědět a ve druhé polovině prodloužení rozhodl svým druhým drop gólem o titulu pro domácí.
Později sice vyšlo najevo, že All Blacks se před zápasem potýkali s dodnes nevysvětlenou otravou jídlem, která výrazně ovlivnila jejich přípravu na finále, ani tato kaňka ale nemohla historický jihoafrický úspěch pokazit.
Chvíle, kdy kapitán Springboks Francois Pienaar převzal z rukou stále v dresu oblečeného Nelsona Mandely Pohár Webba Ellise, se pak zařadila mezi nejpamátnější okamžiky sportovní historie.
