Štovíček: Český sport by si zasloužil vlastní rozhodčí soud
Praha – Sportovní právo je poměrně novou a velmi specifikou právní disciplínou, která v posledních letech nabývá stále více na důležitosti. Řada sportovních předpisů, zejména na nižších úrovních, byla původně psána dobrovolnými funkcionáři, často bez potřebného vzdělání, a některé stanovy jsou tak z hlediska obecného práva sporné. Právě při tvorbě nových stanov sportovních asociací a federací, ale třeba i v oblasti boje s dopingem, mají sportovní právníci své nezastupitelné místo, říká advokát Jan Šťovíček, který se na sportovní právo specializuje.
Šťovíček se angažuje například v kauze Romana Kreuzigera, kterému Mezinárodní cyklistická federace přechodně zastavila činnost kvůli nesrovnalostem v biologickém pasu. "Trochu se nám to protahuje. Měli jsme návrh několika termínů, takže záležitost mohla být do konce dubna vyřešena, ale mezinárodní cyklistická federace z neznámých důvodů ty termíny stále posouvala. Nakonec došlo k odkladu až na 10. června a krátce poté bychom snad už měli znát konečný verdikt," doufá Šťovíček.
V oblasti dopingu vnímá Šťovíček jako největší problém, že zde na rozdíl od většiny oblastí práva neplatí presumpce neviny. "Toto poměrně nelogické nastavení pochází z 80. let, kdy byl doping obrovským problémem, a předpisy se proto nastavily poměrně drakonicky. Myslím si, že v dnešní době by se to mělo upravit, aby to odpovídalo modernímu právu a byla dodržována lidská práva. Protože dochází třeba k tomu, že sportovci jsou šikanováni dopingovými komisaři nebo může být postižen někdo, kdo je třeba nevinný," soudí Šťovíček.
Do této kategorie podle něj patří i případ házenkáře Litovle Josefa Pohlmanna, který dostal za předčasný odchod od dopingové kontroly dvouletý zákaz činnosti. "Josef po více než čtyřech hodinách, kdy odevzdal šest vzorků a žádný nebyl vyhodnocen jako dostatečně hustý, se sebral a z kontroly odešel, protože na něj čekal autobus se spoluhráči. Což se dá lidsky pochopit. Jedná se spíš o klukovinu, zkratovité jednání, a přesto byl potrestán stejně, jako kdyby dopingovou kontrolu vůbec nepodstoupil. V tom by se měl určitě dělat rozdíl," domnívá se Šťovíček.
Oblast sportovního práva a sportu obecně považuje Šťovíček za natolik autonomní, že by potřebovala vlastní rozhodčí soud. "Obecné soudy jsou zatíženy řadou jiných kauz, navíc povědomí o specifičnosti sportovního prostředí je tam poměrně nízké. Sportovní soud je samozřejmě problematický z hlediska legislativy, takže to bude potřebovat určitou zákonnou úpravu a k tomu nevím, zda k tomu bude politická vůle," uzavírá Štovíček.
