Říkal jsem si, kámo, pozor na to, nenechávej se mlátit, vzpomínal Procházka
Spal hodinu, ale na to, co měl za sebou, nevypadal příliš unaveně. Jiří Procházka po vítězném zápase organizace UFC s Američanem Jamahalem Hillem přiznal, že některé věci by nyní v zápase udělal trochu jinak. Také připustil, že musel řešit dýchací potíže a nemohl naplno trénovat, ale v zápase se cítil dobře, i když něco trochu podcenil.
Žádná velká oslava se po zápase nekonala. "Měl jsem tu dva kamarády z domova, ale na ty padla únava a šli spát. Tak jsem si dal s Jamahalem panáka vodky, piváky a vítězné cigáro v irském baru, kde jsme si trochu popovídali. A nakonec jsem byl rád, že jsem mohl jít spát, protože kdyby ti dva vydrželi, tak by to asi bylo divoké," vysvětloval Procházka, který je i v Americe populární. "UFC tu lidi docela sledují, takže v L. A. i ve Vegas mě lidi na ulici poznávají," přiznal.
Před zápasem udělal hodně dobré práce s týmem, ale byl rád i sám. "Měsíc v Japonsku i v Mexiku jsem byl sám a pak se to nahustilo v Česku, kde jsme udělali hodně práce s Matějem Peňázem a s Michalem Martínkem. Bylo to rozumně pojaté, až na konečnou fázi v Las Vegas, kde jsem onemocněl. Několik posledních náročných tréninků jsem musel úplně vysadit a jen ležet, dívat se na Bitvu u Thermopyl a nabírat power někde jinde," popisoval přípravu na zápas.
Hillovy provokace před zápasem moc nemusel. "Mám rád, když je člověk před zápasem i po něm stejný. Nemám ty kecy rád. Žádné osobní útoky. Žijeme v době, kdy se každý snaží na sebe strhnout pozornost v tu chvíli, ale nezajímají ho dopady. Ale tím mi dal jen náboje," vysvětloval, že jej slovní útoky nerozhodily.
Uznal i Američanovu kvalitu. "Jamahal byl nebezpečný stále, i když už byl nahulenej. Proto jsem tolik netlačil na to, dobít ho už v prvním kole. Jednou jsem taky nakoupil a říkal jsem si, kámo, pozor na to, nenechávej se mlátit," vzpomínal na zápas, který rozhodl razantně před limitem ve třetím dějství.
Sám si dal za svůj výkon písmeno C. "Na A bych potřeboval ještě nějaké věci zlepšit. Například jsem špatně odhadoval vzdálenost," dodal.
Měl silnou podporu v hale, i když proti němu stál Američan. "Vnímal jsem to, hnalo mě to dopředu, ale musel jsem být opatrný, abych se nenechal moc strhnout," popisoval, na co musel dát také pozor.
Poslal také 50 tisíc dolarů na onkologii a pozval na zápas svoji americkou fanynku, která bojuje s rakovinou. A i pro ni si oholil hlavu. "Jsem rád, když takhle tvrdý sport může vyslat dobrou energii. Ty primární hodnoty jsou nejvíc a je dobře, že se to tak propojilo a můžeme upozorňovat i na důležité věci kolem nás, jako je pomoc ostatním," dodal český ranař.
V dalším zápase by se rád utkal s Pereirou, s nímž už dvakrát prohrál. "Jeho styl, nastavení, to jsou věci, na které začínám znát recept. A každá prohra mi dává víc nábojů než jakákoliv výhra. A ty dvě prohry mi daly tolik, že mi to stačí do konce života. Až po druhé porážce jsem poznal hloubku pravé meditace. Pereira je pan zápasník, nemá žádné řeči, neprovokuje, ale je tvrdej," vysvětluje urostlý chlapík s přezdívkou Denisa.
Teď ale chce hlavně dokončit magisterské studium sportovní edukace bezpečnostních složek na Masarykově univerzitě v Brně. "To musím to zvládnout v květnu, červnu. Další zápas bych viděl buď s Pereirou, nebo Ankalajevem až někdy v létě," vysvětluje s tím, že není snadné skloubit přípravu a studium. "Brzy ráno vstanu, odjedu si trénink, pak si sednu ke knížce a drtím to celý den," říká, jak spojuje bojový sport s učením.
