"Mutko vyšiluje." Deníky, které popisují ruský dopingový systém
Digitální záznamy bezpečné nejsou, ty tradiční – psané – bývají spolehlivější. Whistleblower Grigorij Rodčenkov, který přinesl informace o ruském dopingovém programu, poskytl své deníky z let 2014 a 2015 listu NY Times. Popisují mj. Rodčenkovovy kontakty s tehdejším ministrem sportu Vitalijem Mutkem. Pravdivost deníků potvrdila disciplinární komise MOV.
Rodčenkov dlouhá léta vedl moskevskou antidopingovou laboratoř, která byla zodpovědná za testování závodníků. Svědectví několika ruských sportovců, zvláště běžkyně Julie Stěpanovové, ale přinesla jiný pohled na realitu ruského boje proti dopingu. Pod Rodčenkovovým dohledem docházelo k manipulaci s údaji sportovců a zahlazování jejich pozitivních testů. Vše vyvrcholilo záměnami vzorků na olympijských hrách v Soči.
Po odhalení Rodčenkov emigroval do Spojených států, dva jeho dlouholetí kolegové ovšem už takové štěstí neměli a za nejasných okolností náhle zemřeli. Rodčenkov se později s informacemi svěřil listu NY Times a americkým úřadům – autenticitu výpovědi následně potvrdily tzv. McLarenovy zprávy (I a II). Jeho příběh a podrobnosti ruského dopingového systému přibližuje i letošní dokument Icarus.
Mezinárodní sankce vůči ruskému sportu nicméně zůstaly kdesi na půli cesty. Ruští atleti se neobjevili na loňské olympiádě v Riu, nedošlo však k plošnému zákazu startu ve všech odvětvích a například tehdejší ministr sportu Vitalij Mutko nyní předsedá organizačnímu výboru MS ve fotbale, které bude Rusko hostit už příští rok. Jeho obličej jistě nebude chybět ani při rozlosování šampionátu, k němuž dojde již tento pátek.
"Mutko vyšiluje"
Rodčenkov se v posledních měsících několikrát vyjádřil k postojům Mezinárodního olympijského výboru (MOV), fotbalové FIFA, atletické IAAF a dalších sportovních institucí. V jeho nejisté situaci (už přes rok totiž žije pod ochranou amerických úřadů na neznámém místě) nejde o nic lehkého, Rodčenkova navíc opakovaně napadají ruská média a političtí představitelé. Pokud by se chtěl navrátit do Ruska, je mu vyhrožováno vězením, a v současnosti proti němu dokonce běží ruské vyšetřování.
List NY Times nyní získal Rodčenkovovy deníky z let 2014 a 2015, které byly jeho posledními v čele moskevské antidopingové laboratoře. Jejich hodnota spočívá především v jedné klíčové věci, na níž ruská strana postavila svou obhajobu – totiž že Rodčenkov jednal "na vlastní pěst" a bez vědomí svých nadřízených, tedy Vitalije Mutka (ministr sportu) a Jurije Nagornycha (Mutkův náměstek). Zveřejněné deníkové záznamy toto zcela vyvracejí a popisují pravidelné schůzky všech zúčastněných.
Devětadvacátého ledna 2015 si například poté, co došlo k pozitivním nálezům u biatlonistek Iriny Starychovové a Jekatěriny Jurijevovové, Rodčenkov do deníku zapisuje: "Mutko vyšiluje. Nikdo nad tím nemá kontrolu, chaos." Pár dní nato (1. února 2014) se vydává do dějiště olympijských her v Soči (začínaly sedmého února 2014, pozn. aut.) a kontroluje objekt přilehlý tamější laboratoři, kde agenti ruské tajné služby (FSB) skladovali čisté vzorky ruských sportovců, které byly posléze vyměňovány za ty skutečné – totiž pozitivní.
Třetího února Rodčenkov podává zprávu o stavu ruských příprav na schůzce s Mutkem. "Všechno jsme probrali," píše si Rodčenkov do svého deníku. Ten pokračuje dalšími popisy schůzek s náměstkem Nagornychem a dlouhých telefonátů s Mutkem, který je v současnosti místopředsedou ruské vlády. Nechybí ani zmínky o "nočních službách", během nichž Rodčenkov asistoval agentům FSB manipulujícím s lahvičkami se vzorky ruských sportovců.
3. února 2014: "Nagornych mě probudil – musíme za Mutkem. Šel jsem si zaplavat, voda byla mrazivě ledová... Nasnídal jsem se, do práce jsem šel brzy – připravil jsem všechno pro Mutka."
17. února 2014: "Nagornych s Mutkem na mě čekali. Měl jsem svůj druhý oběd během tří hodin! Dal jsem si rybu a fazolovou polévku, Mutkovi jsem snědl hroznové víno. (...) Přes noc jsem měl službu. Z nějakého důvodu se ale cítím docela svěže. Vrátil jsem se v pět ráno, spal do osmi."
Rusové v Pchjongčchangu
Jde tak o další dílek z mozaiky už známých skutečností o dopingovém programu v ruském sportu, jehož vrcholem byla olympiáda v Soči. Rodčenkovovy deníky se objevily týden předtím, než bude MOV rozhodovat o tom, zda připustí ruské sportovce na nadcházející olympijské hry, které bude v únoru 2018 – čtyři roky po Soči – hostit jihokorejský Pchjongčchang,
Zda bude nejvyšší sportovní organizace ve svém rozhodování podobně nerozhodná, až alibistická, jako v případě loňských OH v Riu, je zatím nejasné. Ruský sport ovšem v letech po odhalení ruského skandálu rozhodně nepřesvědčil, že by došlo k jakékoliv sebereflexi a potřebnému "pročištění".
Do čela ruského antidopingového výboru tak byla například dosazena někdejší tyčkařka Jelena Isinbajevová, která v rozhovorech útočila na novináře a popírala, že by došlo k jakémukoliv pochybení. Isinbajevová v květnu tohoto roku na svém postu skončila, tento postoj ovšem přetrvává. Pokračuje i zákaz startu ruských atletů, který před několika dny potvrdila IAAF, a Rusům nebyla udělena ani akreditace pro provádění antidopingových testů.
MOV se může rozhodnout pro plošný zákaz startu, případně pro dílčí sankce – na ceremoniálech by se tak například neobjevily ruské vlajky, sportovci by soutěžili v neutrálních barvách nebo by nehrála ruská hymna. Rusko už uvedlo, že by v takovém případě zvažovalo bojkot olympijských her. Rozhodnutí padne v úterý pátého prosince.
