Voborníková litovala poryvů na poslední střelbě. Nejelo se mi ideálně, přiznala

V sluncem zalité Anterselvě pofukoval vítr. Chvíli bezvětří, v jiný okamžik silnější poryvy. Voborníková a spol. se v tom musela vyznat.

„Na střelnici to bylo fakt těžké. Už dlouho se mi nestalo, abych cvakala na ležce v průběhu položky. Na první stojku mi přišel vítr docela milosrdný. Ale bohužel na té druhé mi po druhé ráně přišel poryv a nevěděla jsem, co s tím dělat,“ popsala chvíli, která ji připravila o boj na hraně elitní desítky.

Na nejlepší ztratila na trati v součtu minutu, zaznamenala pětatřicátý čas. „Bylo to moc hezké jet na desátém místě, ale neudržela jsem to,“ posteskla si.

„Nejelo se mi ideálně, myslím si, že bych k lepšímu výsledku potřebovala i pomoc materiálu,“ naznačila, co jí mohlo chybět.

Osmnáctým místem potvrdila účast v sobotním závodu s hromadným startem, kterým celý olympijský program v italském areálu vyvrcholí. „Doufám, že zabojuju v hromaďáku Je to taková třešnička na dortu,“ usmívala se.

Vinklárková cítila únavu

Naopak po výtečném jedenáctém místě ve vytrvalostním závodu další o něco horší výsledky připravily o jistotu účasti v závěrečném klání Terezu Vinklárkovou. V provizorní startovní listině figuruje na pozici čtvrté náhradnice.

Ve stíhačce si o jedno místo pohoršila a skončila za Lucií Charvátovou jednapadesátá. Do cíle dojela s celkovým účtem pěti chyb. Chuť si spravila alespoň nulou na závěrečné střelbě.

„Musím se pochválit za poslední položku a poslední dvě kola. Byla jsem asi nervově vyčerpaná. Střílet jsem chtěla líp, v některých položkách rychleji, z toho byly ty chyby,“ podotkla. „Nebyla jsem na to psychicky a fyzicky ready, už jsem unavená,“ dodala.