"Jemnou cestou" za medailí. Krpálek s Klammertem cílí v posvátném Budokanu na další úspěch v judu

Čeští a českoslovenští judisté jezdí na olympijské hry od Mnichova 1972 a kromě Los Angeles v roce 1984, kdy Československo v rámci východního bloku Hry bojkotovalo, na olympijských turnajích nechyběli. Vladimír Kocman dokonce vybojoval v Moskvě 1980 bronz v těžké váze.

Tentokrát nechybělo mnoho a do Japonska se mohl podívat i třetí český zástupce. David Pulkrábek ale skončil smolně první pod čarou světového žebříčku. V posvátném Budokanu, který byl vybudován pro první tokijskou olympiádu v roce 1964, se tak představí duo Krpálek – Klammert.

Do olympijského turnaje jdou v rozdílné pozici. Zatímco 27letého Klammerta čeká premiéra pod pěti kruhy, třicetiletý Krpálek se chystá na obhajobu zlaté medaile z brazilského Ria. Před pěti lety však uspěl ve váhové kategorii do 100 kilogramů.

Judo bylo hlavním tématem Olympijského magazínu:

"Na olympijské hry v roce 2016 vzpomínám hrozně hezky. Přece jen to byl pro mě asi ten největší sportovní okamžik, kdy opravdu všechno vyšlo, všechno sedlo do poslední tečky. Když vidím záběry z toho dne, tak člověku se hrnou slzy do očí a připomenu si to, co bylo. Nakopne mě to do další práce," říká Krpálek, který však tentokrát bude bojovat v nejtěžší váhové kategorii nad 100 kilogramů.

"Do vyšší váhové kategorie jsem se rozhodl přejít už před olympiádou v Riu, protože v nižší váhové kategorii jsem musel hubnout spoustu kilo – dával jsem osm, devět, někdy i deset kilo dolů. Když to člověk hubne několikrát do měsíce, tak to není nic příjemného. Další motivace byla dosáhnout něčeho podobného i v jiné váhové kategorii," tvrdí Krpálek, jenž si už po přesunu do nejtěžší kategorie připsal jak evropský titul, tak také světový – ten shodou okolností v Tokiu před dvěma lety.

O olympijské přípravě mluvil Lukáš Krpálek v Tokio fokus podcastu:

"Tyto dvě váhové kategorie jsou od sebe úplně odlišné. Nižší je víc techničtější, kluci jsou mnohem líp kondičně připravení. Naopak v té vyšší je to extrémně silové," hodnotí Krpálek.

Na olympiádu je, zdá se, i přes komplikace s tréninkovými kempy v zahraničí dobře připraven. "Medaile, které se mi podařilo vybojovat v této sezoně, pro mě byly nesmírně důležité k tomu, abych sám věděl, že furt na to mám a že furt o tu olympijskou medaili můžu bojovat," dodává Krpálek, který si letos mimo jiné připsal zisk bronzu na evropském šampionátu v Lisabonu.

Klammert zažije v kategorii do 90 kilogramů první turnaj na olympijské scéně. O Hrách snil od dětství. "Díval jsem se na všechny olympiády a záviděl jsem jim, že tam mohou startovat. Vždycky jsem doufal, že se mi to může povést. Když se vám to po té dřině fakt splní, tak je to nádherný pocit a je to takový náboj do toho pracovat dál. Vlastně náboj i do života, že když si za něčím jdete každý den, člověk je odhodlaný a má tam to srdce, tak dokážete i nemožné. Myslím si, že mě to hodně posílilo nejen v judu, ale i do života," říká Klammert.

K postupu na turnaj pod pěti kruhy mu pomohlo životní třetí místo z dubnového Grand Slamu v Antalyi. "Myslím, že tím svým životním výsledkem v Antalyi jsem ukázal, že na olympiádu vážně patřím. I ty poslední zápasy, kdy jsem šel s velmi kvalitními závodníky, jsem ukázal, že tu výkonnost mám, i když jsem nevyhrál. Věřím si a myslím, že forma graduje," doufá Klammert.

Judo, které vzniklo v Japonsku v 80. letech 19. století a součástí olympijských soutěží je od Tokia 1964, se tak vrací domů. Za "jemnou cestou", jak zní český překlad tohoto sportu, se však skrývá spousta tvrdé dřiny, potu a odříkání. Přetaví čeští judisté formu ze sezony v cenný kov v Budokanu?