"Eifelova věž" v Roza Chutoru
Blíží se první závody alpských lyžařů. Na dnešním programu máme průzkum "místa činu" – našeho komentátorského stanoviště…
Do střediska alpských lyžařů se dostáváme autobusem určeným pouze pro novináře. Vystupujeme na konci silnice a možná i na "konci světa". Úžasná příroda kolem nás a výborné počasí podtrhuje celkový dojem a pomáhá dobré náladě. Míříme k širokému schodišti. Čeká nás 350 schodů vedoucích přímo k cílovémo prostoru sjezdových závodů. Procházíme poslední bezpečnostní kontrolou a jsme pod tribunou.
Před námi se tyčí impozantní lešenářská kompozice. Konstrukce tribuny, která od zemského povrchu po nejvyšší bod měří bezmála 40 metrů, není ještě zcela zakrytá, a tak odhaluje vnitřní spletitou soustavu trubek. "Doufám, že nebudeme až nahoře," sděluji kolegovi, když můj zrak zamíří na poslední dvě patra tvořící komentátorské kabiny. Po další stovce schodů uvnitř "eifelovky" se ocitáme u dveří s ručně psanou zkratkou České televize. Obávaná předtucha se stává skutečností. Jsme nejvýše. Výhled ovšem stojí za to a vybízí nás k fotografování.
V následujících 14 dnech zde živě odkomentujeme přibližně 32 hodin čistého času. Pracovního času stráveného v tomto visutém prostoru nad cílem sjezdovek o rozměrech 2x2 metry, bude ještě o mnoho více. Vycházíme ze dveří a znovu nás pohltí závrať. Nalézám v sobě odvahu a překláním se přes zábradlí, abych mohl znovu nahlédnout odshora do vnitřní statiky.
"Doufám, že inženýři neudělali někde chybu…"
Autor je expertem ČT na alpské lyžování.
