První dojmy z olympiády? WOW!
Když mám popisovat své první dojmy z organizace olympijských her v Soči, neubráním se superlativům. V Rusku jsem byl mnohokrát, na velkých sportovních akcích také, ale organizátoři překonali má očekávání ve všech směrech.
Začalo to při přestupu na moskevském letišti Šeremeťjevo, které nemám historicky spojené s kdovíjakou pohodou. Dobrovolníci nás odchytili už před frontou na pasovou kontrolu, provedli speciálním koridorem a nasměrovali na linku do Soči. Naši osmičlennou minivýpravu provázeli hned tři usměvaví pomocníci v pestrých bundách. A vyprávěli, že denně s kolegy pomůžou výpravám z 250 letů z celého světa.
Podobné to bylo po přistání v Soči, ochota, úsměvy dobrovolníků, bleskové odbavení včetně akreditace. Navíc přehledný systém dopravy na "hotely". Píšu v uvozovkách, neboť se jedná spíše o plotem oddělená sídliště. To naše se jmenuje Azimut a sestává z 12 šestipatrových budov. Na tomto leteckém snímku je krásně vidět náš dočasný domov.
Z předchozích návštěv Ruska vím, že vše je tady obrovské – budovy, ulice a hlavně vzdálenosti. V tomto směru Olympijský komplex v Soči rozhodně nezaostává. Celý olympijský park, centrální náměstí, tiskové středisko, haly – neuvěřitelně pompézní. Kluci hokejisti to přirovnali k Las Vegas, nejsou daleko od reálu. V areálu zábavní park větší než vídeňský Prátr, hotel pro VIP hosty evokuje asi nejvíc casino Excalibur právě ve Vegas. Hala určená pro krasobruslení a short track je taková hezčí O2 arena, centrální náměstí s planoucím ohněm obejdete rychlou chůzí za čtvrt hodiny a tiskové středisko? Budova s rozměry 400 x 400 m a v ní bludiště sálů, kanceláří, jídelen a chodeb. Nejvíc nás ovšem zaujala "odpočívárna". Místnost s lehátky pro novináře, kterým dojdou síly. Po čtyřhodinové prohlídce areálu jsme ji s Davidem opravdu potřebovali, ale bohužel neměli čas využít.
Autor je spolukomentátor a hokejový expert ČT sport.
