Zlato jsem vybojoval pro Sašu. Ta touha mě strašně hnala, řekl Krpálek
Rio de Janeiro – Stál na stupních vítězů, v očích se mu leskly slzy a jako nový olympijský šampion pózoval fotografům. Kromě zlaté medaile však Lukáš Krpálek svíral v ruce i něco jiného. Fotografii Alexandra Jurečky, jenž loni tragicky zahynul. A právě zesnulý kamarád se stal jedním z hlavních motorů pětadvacetiletého českého judisty při cestě za vysněným triumfem.
Před odjezdem do Brazílie navštívil Lysou horu v Beskydech. Právě tam má pomník rodák z Havířova, reprezentant, vtipálek a obrovský kamarád všech judistů. Loni se čtyřiadvacetiletému olympionikovi stalo osudné potápění na italském jezeře Lago di Garda. "Slíbil jsem mu tam, že tu medaili musím přivézt, takže to byla moje obrovská povinnost," prohlásil Krpálek.
Právě to ho dnes hnalo k vítězství, jako by mu Jurečka dodával síly. "Poslední dva zápasy jsem žil ve vidině, že tu medaili vybojuju pro Sašu. Takže jsem hrozně rád, že se to povedlo," poznamenal tiše otec měsíčního syna Antonína.
Pro Krpálka byl Jurečka obrovský kamarád, vyrůstali spolu odmala. "Celý ten rok potom byl pro všechny judisty hrozně těžký, protože to byl obrovský parťák, byla s ním velká sranda," vzpomínal.
Byla to dvojnásobná touha, co ho hnala za zlatem. "Bylo by to pro mě mnohem těžší, kdybych neměl takový tah a touhu to vybojovat pro něj," podotkl Krpálek.
"Bylo to obrovsky těžký a já jsem věděl, že tam stojí celou dobu se mnou. A když jsem nemohl, když jsem ležel na zemi, tak jsem si na něj vzpomněl, že jsme tam spolu. A vlilo mi to nové síly do žil," řekl dojatě Krpálek.
Gesto s fotkou na stupních vítězů plánoval. "Chtěl jsem, když se ta medaile povedla, aby tam šel se mnou na vyhlášení," řekl tiše obrovitý judista s duší dobráka.
Když dozněly poslední tóny hymny, vzal si do pravé ruky zlatou medaili a Jurečkovu fotku do levé. Na stranu srdce.
