Respekt mám, ale strach ne, říká o svém sportu skeletonistka Fernstädtová
Po nepříliš vymazlené sezoně nakonec v Pekingu bojovala o olympijskou medaili. Pětadvacetiletá skeletonistka Anna Fernstädtová jezdila skvěle v trénincích a v závodě pak obsadila sedmé místo. V rozhovoru pro pořad Hodina z Pekingu na ČT sport přiznala, že myslela výš, ale z celkového pohledu je vlastně spokojená.
"Myslím, že celkově můžu být spokojená," říká sympatická reprezentantka i když připustila, že to nevyšlo úplně tak, jak si představovala. "Mám radost, že po téhle sezoně, kdy výsledky nebyly nic moc, a i zdravotně to bylo těžké, jsem tu nakonec udělala dobrou práci."
Proč vlastně bývalá německá reprezentantka před časem začala reprezentovat Českou republiku? "Odešla jsem kvůli trenérům a od té doby závodím v Česku. Jsem to pořád já, jen mám kolem sebe menší tým a kolegyně v týmu mi někdy taky chybí, ale je to v pohodě," dodala.
Vzhledem k tomu, že v Česku žádná dráha pro skeleton není, trénuje stále v zahraničí. "Trénuji tam, kde nás nechají. Takže jsem letos byla častěji v Siguldě a Innsbrucku, než v Německu," řekla studentka, která kvůli vrcholovému sportu zvládá školu dálkově.
Než začala se skeletonem, dělal gymnastiku i balet. "Ale pak jsme se z Hesenska přestěhovali do Berchtesgadenu a dali jsme se s bratrem na zimní sporty. On na snowboard a já jsem si vyzkoušela skeleton. Začalo mě to bavit," vzpomněla, jak si našla sport, v němž byla juniorskou mistryní světa.
Riziko, když jede ledovým korytem hlavou dolů rychlostí přes sto třicet kilometrů v hodině vnímá, ale nebojí se. "Riziko tam je, ale strach nemám, respekt ale mít musím. Zamilovala jsem se do toho, je to adrenalin," dodává.
Nedlouho před olympijskými hrami v Pekingu jí lékaři odpověděli na časté zdravotní problémy v sezoně nepříznivou diagnózou – cukrovka.
"Je to problém. Bude mě to omezovat i v normální životě, ale budu s tím bojovat. A je dobře, že jsme našli důvod, proč jsem se cítila tak špatně. Nemám z toho radost, ale určitě se s tím dá žít i sportovat. Znám vrcholové sportovce, kteří s cukrovkou také závodí na olympiádě. Takže myslím, že to jde," popsala svůj postoj k poslednímu velkému problému.
Na Hrách v Číně toho zatím kromě ledového koryta moc neviděla. "Dneska mám první volný den, do teď jsem se soustředila na sebe i kvůli covidu. Nechtěla jsem mít žádné riziko. Ještě jeden den mám před sebou – takže se třeba někam podívám," naznačila, jak uzavře svůj olympijský program.
