Fernstädtová: Můžu být jenom šťastná, že jsem vůbec tady
Po poslední jízdě zvedla Anna Fernstädtová ze skeletonu ruku a mávla zaťatou pěstí. Nešlo o projev radosti ze sedmého místa ani vzteku, že na olympiádě nejela podle svých představ. Šlo o gesto a následně slzy úlevy. Na hry do Pekingu totiž odjela krátce poté, co zjistila, že má cukrovku prvního typu.
Když začala mluvit o jízdách v ledovém korytu ve středisku Jen-Čching, zalily se jí oči slzami. "Z toho, že opadl tlak, že jsem vůbec tady," připomněla trable s cukrovkou a pod rouškou se na chvilku rozplakala úplně. "V pohodě," ujistila po chvíli novináře, že může v rozhovoru pokračovat.
"Myslím, že můžu být jenom šťastná, že jsem tady. Po Svatým Mořici to mohlo dopadnout o hodně hůře. Byla jsem ještě před olympiádou v nemocnici. To nejsou slzy nespokojenosti, ale z uvolnění po tlaku. Jsem šťastná, že jsem vůbec mohla stát na startu. Myslím, že na to můžu být pyšná a všichni společně jsme to zvládli, že jsem tady a že jsem dala nějaký dobrý výkon," řekla.
V sezoně kvůli cukrovce nejezdila podle svých představ a možností. Ve Svatém Mořici byla Fernstädtová hodně unavená, tělo ji neposlouchalo a zhubla za týden tři kila. Vyšetření odhalilo cukrovku a skeletonistce se ulevilo, že zná důvod. "Mohlo by to skončit mnohem hůř. Nějak jsem se s tím srovnala, i když mě to bude omezovat celý život," uvedla Fernstädtová.
Narychlo musela před olympiádou měnit spoustu věcí. "Stravu, inzulín. Mám senzor na měření cukru. Je to pro mě všechno nové," vyprávěla. V olympijském závodu přesto byla dlouho na dohled stupňů vítězů. Po první půlce figurovala na sedmé příčce a stejné umístění udržela i po zbylých dvou. "Ve všech jízdách jsem chybovala, s tím spokojená nejsem," řekla.
Na skeletonu se bude řítit dráhou hlavou napřed dál. Rozhodně chce v kariéře pokračovat. "Nemám strach, že bych nemohla sportovat," uvedla a dodala: "Možná budu inspirací pro nějaké děti nebo jiné sportovce, kteří také mají diabetes, že všechno je možné."
Aby toho nebylo málo, v Pekingu neměla svého fyzioterapeuta Jakuba Marka. Na hry se nedostal kvůli pozitivnímu výsledku na covid. "Chyběl v týmu, nebyli jsme ve třech, ale jen já a Olsen (Petr Kouřil). Ale dobře jsme to zvládli. Byl tady fyzioterapeut Honza, takže všechno fungovalo. Bylo by hezký, kdyby tady (Marek) byl, ale bohužel, takže se nedá nic dělat," řekla.
Právě kvůli koronaviru zažila úplně jinou olympiádu než před čtyřmi lety. V Pchjongčchangu ještě startovala za Německo a skončila šestá. "Tam byli diváci, přijela za mnou rodina a kámošky. Tady jsou pocitově dva lidi na tribuně, pořád musíte mít roušku a máte strach, že budete pozitivní. Ten omikron už asi nic není. Znám sportovce, co byli v karanténě, a nikdo neměl příznaky. Je to taková škoda, že tady není atmosféra jako v Koreji," porovnala Fernstädtová.
Olympijský duch prožívala jen na dráze a ve vesnici, kde se viděla s několika jinými sportovci. "Ale je to hodně malá vesnice, takže to nebylo to tradiční potkávání se se spoustou sportovců z různých sportů," řekla a po olympijském startu se těšila na pizzu. "Jedla jsem dva týdny pořád to samé jídlo, abych udržela všechny hodnoty v normě, takže teď se těším, že si dám něco jiného."
