Peking 2008 a Peking 2022. Čína je sebevědomější, krutější a záleží jí jen málo, co si o tom myslíme

Uplynulo (téměř) čtrnáct let a v Pekingu bude v pátek znovu zapálen olympijský oheň. Čínská megapole, která je domovem jednadvaceti milionů lidí, se stane prvním městem hostícím jak letní, tak zimní olympijské hry. Díky umu své sportovní diplomacie od sebe obě akce dělí velmi krátká doba, přesto se země stačila významně proměnit a změnilo se i její postavení ve světě.

Čína počátku roku 2008 jistě nebyla idylické místo, její politické vedení ale před konáním Her příslibilo řadu reforem, které měly směřovat k určité liberalizaci. Mluvilo se o uvolnění cenzorních opatření, větší volnosti v užívání internetu a dokonce možnosti během soutěží protestovat (byť v oficiálně určených prostorech). Vrcholní představitelé přislíbili další politické a ekonomické změny, k jejichž přijetí mělo dojít po uskutečnění Her.

V podobném duchu se vyjadřovalo i vedení Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který zemi olympijské hry "přiklepl" pohodlnou většinou v roce 2001. "Hry se stanou spouštěčem změn," uvedl na jaře 2008 tehdejší prezident MOV Jacques Rogge. Hned ovšem dodal obvyklou mantru olympijského hnutí o vlastní "nepolitičnosti a nezasahování".

Útlak menšin a koncentrační tábory

Další roky ukázaly, že Peking 2008 se spouštěčem změn skutečně stal, ovšem zjevně ne takových, o jakých Čína sama mluvila. V zemi došlo ke zpřísnění cenzury a blokování mezinárodních zpravodajských stanic. Čína podle serveru Greatfire.com, který cenzuru v zemi monituje, aktuálně blokuje více než 80 tisíc adres a uživatelé nemají volný přístup ke stránkám jako Facebook, Google nebo Wikipedia.

Svět se také v posledních letech více dozvěděl o systematickém útlaku ujgurské menšiny, kdy Ujgury umisťuje do koncentračních táborů, organizované převýchově tibetských dětí nebo způsobu, jakým jsou potlačovány demokratické protesty v Hongkongu.

Čína jakékoliv porušování lidských práv dlouhodobě odmítá a mezinárodní kritiku považuje za vměšování do své suverenity. Existuje ovšem řada svědectví o opaku, která publikovala respektovaná média. "Podle věrohodných zdrojů je v táborech držen více než milion obyvatel. Peking se snaží počínštit tamní ujgurské obyvatelstvo," řekl v pořadu Reportéři ČT sinolog David Gardáš z projektu Sinopsis.

Sliby byly porušeny, říká dokumentarista Wangčhen

Do Prahy v minulých dnech přicestoval tibetský dokumentarista Döndub Wangčhen, který situaci v zemi v roce 2008 zachytil ve svém dokumentu Nechat strach za sebou. Brzy po dokončení byl čínskými úřady zatčen a po týdenním výslechu, při kterém čínská policie použila mučení, byl poslán do pracovního tábora. V něm strávil v těžkých podmínkách šest let.

"Situace v Tibetu je den za dnem horší. Je tam spousta strachu a represí. (...) Tamní vláda světu předkládá úplně jiný obrázek, než jaká je skutečnost. Čína ujišťuje, jak podporuje lidská práva a svobodu slova, ale je to úplně naopak," řekl Wangčhen během své návštěvy Prahy. "Ničí naši kulturu, vše se snaží kontrolovat. Zavírají naše učitele a spisovatele do vězení, potlačují všechno, co připomíná Tibet," dodal.

Podle Wangčhena vládnoucí režim porušil své sliby, situace v zemi se pro menšiny jako jsou ta tibetská či ujgurská horší rok od roku. Sám kvůli šikaně ze strany úřadů před několika lety emigroval, což je osud, který volí řada oponentů režimu.

"V roce 2008 panoval názor, že dát pořadatelství těchto her Číně byl špatný počin. A jen jsme se přesvědčili, že sliby, které jsme dostali, režim poruší. Situace se od té doby vyvíjí jen k horšímu," říká Wangčhen. Někteří dokonce volí radikálnější formy protestu. "Od roku 2008 se více než 160 Tibeťanů upálilo," připomíná sinolog Gardáš. 

Svět by nás měl následovat

Nesplněné závazky, které Čína učinila před tím, než v létě roku 2008 hostila sportovce a diváky, zřejmě souvisí i se změněnou pozicí země ve světě. Tamní ekonomika se již téměř vyrovnala výkonu Spojených států amerických. Čína také masivně investuje do moderních technologií a změny jsou zjevné i v samotném Pekingu, který by návštěvníci z letní olympiády možná ani nepoznali. Například z tehdejších čtyř linek metra je nyní sedmadvacet a Peking se pyšní největším systémem veřejné dopravy na světě.

"Před rokem 2008 se Čína na mezinárodní scéně držela zpátky. Po olympijských hrách se tón čínských politiků zcela změnil. Začali říkat, že už se od Západu nepotřebují ničemu učit a že čínský systém je lepší než cokoliv ve světě. Před olympiádou v Číně rezonovalo heslo 'propojit se se světem'. Po ní zcela zmizelo, nahradila jej jiná zpráva: 'svět by nás měl následovat'," řekl pro Deutsche Welle politický komentátor Čchang Pching.

Sebejistota, kterou Čína po letních olympijských hrách na mezinárodním poli získala, se projevuje při přípravách olympiády letošní. Bojkot politiků ze zemí jako Spojené státy nebo Velká Británie už nebolí tolik jako dříve, navíc se Čína snaží situaci otočit a představitelům některých zemí pozvánky rovnou vůbec neposílá. Ti pak takříkajíc nemají co bojkotovat. Kritické hlasy však zaznívají, kromě některých politiků se nedávno ozval jako jeden z mála českých sportovců také kajakář Josef Dostál.

Olympijské hry z roku 2008 nesplnily představy, které do nich byly ze strany demokratických západních zemí či mezinárodních organizací vkládány. Namísto slíbeného uvolnění došlo naopak k většímu útlaku tibetské a ujgurské menšiny, stejně tak k většímu porušování svobody slova a přísnější cenzuře, kdy například Index svobody tisku uvádí zemi na 177. místě ze 180 evidovaných.

Čína se vzhledem ke svému rostoucímu postavení ve světě a větší ekonomické síle nemusí tolik ohlížet na to, jaký ohlas její kroky vyvolají. Porušování lidských práv také nebylo faktorem, který by zabránil Mezinárodnímu olympijskému výboru, aby na svém setkání v Kuala Lumpuru v červenci 2015 Peking zvolil za pořadatele letošní zimní olympiády.

MOV se tradičně zaštiťuje svou neutralitou a snahou nezasahovat do politického dění. Komentátor deníku Guardian Sean Ingle ale v této souvislosti připomněl slova nedávno zesnulého bojovníka proti apartheidu Desmonda Tutu, který usiloval o udělení pořadatelství Jihoafrické republice a jehož přínos pro MOV ocenil sám prezident organizace Thomas Bach. 

"Pokud jsi neutrální, když se děje nespravedlnost, zvolil jsi stranu utlačovatele. Stojí-li slon myši na ocásku a ty říkáš, že jsi neutrální, myš tvou neutralitu neocení," pronesl Tutu. Jeho slova se týkala rasové segregace v JAR v minulém století. Také v případě současné Číny je ale zřejmé, kdo je slon, kdo myš a kdo vše pozoruje neutrálním pohledem.