Olympioniky čeká v surfařském ráji na Tahiti děsivá Stěna lebek
Teahupo’o – Stěna lebek. Tak zní v překladu název centra olympijských soutěží v surfingu, které leží na Tahiti, téměř deset tisíc mil od centra Her v Paříži. Útes dostal jméno podle nedaleké vesnice, v níž kdysi kmenová bitva skončila tím, že vítězové vystavili lebky poražených nepřátel. Ovšem podle surfařů strašidelný název odpovídá i několikametrovým vlnám, které musejí v tomto místě na svých "prknech" krotit.
Trenér GB Surfing Luke Dillon, který už opustil svět profesionálního surfingu, říká: "Je to jedna z nejděsivějších vln na světě a je v Pacifiku, takže je velmi silná. Je to šílený pocit surfovat na takových vlnách. Potřebuješ um a odvahu, abys do toho šel. Když spadneš, je to jako bys spadl z rampy," tvrdí.
Není to poprvé, co se olympijské hry rozmáchnou na dva kontinenty. Když se konaly v roce 1956 v Melbourne, jezdecké závody se musely konat ve Stockholmu pět měsíců předtím, protože australská vláda odmítla uvolnit své přísné šestiměsíční karanténní zákony.
Přípravy této olympijské disciplíny na Tahiti se neobešlo bez kontroverzí. Zejména plán nahradit dřevěnou věž pro rozhodčí na útesu novou, hliníkovou, za 5 milionů dolarů. Surfařská legenda Kelly Slater na sociálních sítích napsal: "Nemá smysl stavět tak obří věž na dvoudenní akci." Autor článku v The Guardian k tomu už jen upřesnil, že olympijské surfařské závody budou čtyřdenní.
Ekologové se obávali, že vrtání do útesu poškodí ekosystém a zvýší množství mikroskopické řasy, která infikuje ryby, a tím otráví místní potravní řetězec. Jiní se obávali, že by se útes mohl během vrtání prolomit, což by navždy změnilo charakter vlny.
Místní obyvatelé uspořádali pokojný protest a sepsali petici, která shromáždila přes 250 000 podpisů lidí z celého světa. Přesto byla věž postavena a útes byl údajně poškozen jen trochu jednou ze zúčastněných lodí.
Další komplikace přinesl nedostatek vhodného ubytování na ostrově. Organizátoři si proto najali 126 metrů dlouhou výletní loď pro ubytování závodníků a úředníků, čímž v podstatě vytvořili plovoucí olympijskou vesnici.
Dillon doufá, že Hry budou mít na toto místo pozitivní a dlouhodobý dopad. "Až všichni uvidí v televizi, bude to obrovská přehlídka surfování a Tahiti," a dodává, že v blankytně modré vodě a v případě správných vln, to bude vypadat neuvěřitelně. "Surfing na OH v Tokiu v roce 2020 nebylo neuvěřitelnou podívanou, ale tentokrát bude," tvrdí přesvědčeně.
Sestava startujících, kteří se do závodů kvalifikovali, bude nabitá. Mezi muži mohou největší favorité, jimiž jsou dvojnásobný mistr světa John John Florence a trojnásobný mistr světa Gabriel Medina očekávat velkou konkurenci od Australana Jacka Robinsona, ale scházet bude obhájce olympijského titulu Ítalo Ferreira, jenž se nevešel do brazilského týmu.
Mezi ženami se bude chtít ukázat francouzská reprezentantka Vahiné Fierro, která chodila do školy na Tahiti, a bude se snažit sesadit z trůnu zlatou medailistku z Tokia a pětinásobnou mistryni světa Carissu Mooreovou z USA.
