DOJMY: Unikátní atmosféra v Grand Palais je velkým olympijským zážitkem
Zprávy o tom, že jsou olympijské šermířské soutěže v Paříži ozdobeny nebývalou atmosférou, se daly tušit. A po zahájení se začaly šířit okamžitě. Fotky a vida na sítích jsou sice hezká věc, jenže dokud člověk tu elektrizující záležitost v Grand Palais nezažije na vlastní kůži, nedokáže to přece jen úplně docenit. Ano, je to něco fantastického.
Reportér Jakub Stařík v areálu, jenž byl postaven mezi lety 1897 a 1900 pro pátou Světovou výstavu, natáčel ohlasy bronzového fleretisty z Tokia Alexandera Choupenitche, který nakonec skončil dvanáctý.
A chvíli předtím, než jsem do Grand Palais poprvé vešel, mi právě kolega z ČT sport vyprávěl, že je to zážitek na celý život.
Nelhal. Leckoho by tedy možná u vstupu pro novináře mohly znejistět kabely čouhající ze stropu. Nebo třeba neomítnuté zdi.
Ale to by byla chyba. Výstavní pavilon, v jehož části se nachází policejní stanice, sice už jednou procházel dvanáctiletou rekonstrukcí, teď je ale renovován opět. Organizátoři jeho značnou část přesto vyhradili šermířům.
Jejich souboje může sledovat v jednu chvíli až devět tisíc diváků, pro které byly postaveny montované tribuny na obou stranách haly.
Jiří Beran ještě před odletem na olympijské hry vyprávěl, že si těžko dokáže představit atraktivnější kulisy – a měl naprostou pravdu.
Nejstarší člen české olympijské výpravy právě v Paříži končí kariéru a posledním startem dvaačtyřicetiletého šermíře pod pěti kruhy bude turnaj družstev.
V bouřlivé kulise, jakou hala skýtá, to ovšem bude více než důstojné loučení.
Představte si to.
Obrovské prostory přímo v centru francouzské metropole. Na dohled od Invalidovny. Všude sklo, přírodní světlo, tlumené na pětačtyřicet metrů vysokém stropě jen bílými filtry.
Ozvučení jako na koncertu.
A do toho všeho samozřejmě francouzské publikum, které šerm naprosto zbožňuje.
Pak přijde večer a tohle všechno dostane zase jiný nádech.
Ztmavený vnitřek hraje barvami. Hala bouří, montované hlediště pod náporem kopání do podlahy snad div nespadne, když na planš nastoupí ve finále kordu domácí pětatřicetiletý obr Yannick Borel, který nakonec poměrem 9:15 podlehne Japonci Koni Kanovi.
Člověk je tak nadšený, že organizátorům odpustí i zcela novou, bohužel však extrémně výkonnou klimatizaci, kdy přechod z haly na vyhřátou, třicetistupňovou ulici je obrovským šokem.
Třeba to ale nebude šok jediný. A tentokrát příjemný. V pátek totiž čeká český tým kordistů zápas s Italy. "Myslím, že tam to ještě rozjedem," řekl ČT sport Martin Rubeš.
A hned pokračoval: "Je to sen a musí to být sen pro každého sportovce, být v takové krásné hale. Speciálně pro šermíře. Je to francouzská mekka sportu. Slyšel jsem i české fanoušky, což je neuvěřitelné v tomhle obrovském kotli," zářil Rubeš.
Jeho slova mohu jenom potvrdit.
