Kolizi jsme se už nedokázali vyhnout, vrací se ke konci na Dakaru Vaculík s Plechatým
Náročnost Rallye Dakar je pověstná, také proto přibývá dalších a dalších odpadlíků. Předčasně skončila i dvojice Boris Vaculík – Martin Plechatý, kteří museli nedobrovolně opustit jihoamerické dobrodružství. Pro Plechatého jde přitom už o čtvrtý nedokončený závod prestižního seriálu. Další díl Dakarských ozvěn se věnoval nejen příčinám brzkého konce tohoto dua.
Ve dvanácté etapě měli motorkáři a čtyřkolkáři kvůli nepříznivému počasí volno, pokračovali tak pouze závodníci na automobilech a kamionech ve zkráceném provedení. Náročnost letošního ročníku Rallye Dakar budí velké vášně a v diskusích se střetávají dva hlavní názory: jedna strana poukazuje na fakt, že je závod nesmyslně těžký, druhá strana oponuje tvrzením, že pouze extrémní podmínky vytváří z legendárního seriálu nejtěžší závod světa.
Na Dakaru tak už nepokračuje několik českých posádek, jednou z nich je i duo Vaculík – Plechatý. Oba vstřebávají vyřazení různě, jedno si však pochvalují: atmosféra byla v Jižní Americe jedinečná a čeští závodníci vytvořili skvělou partu uvnitř týmu. "Parta byla skvělá. Je vidět, že hlavní manažer týmu Michal Burkoň k tomu přistupuje tak, že chce mít opravdu skvělou partu a aby závodění lidi bavilo. Takže tým dal dohromady tak, že je ta parta úžasná," řekl Plechatý.
Na začátku se však společná posádka trápila. Ne z pohledu vzájemných vztahů, ale kvůli úvodnímu profilu etap. "Čekali jsme, že se začátkem protrápíme, protože jsme věděli, že v písečných dunách máme s autem hrozně málo natrénováno. Pro Borise to byla úplně nová věc. Říkali jsme si, hlavně přejít prvních pět šest dnů, abychom prošli velkými dunami. To se nám podařilo," dodal Plechatý.
Pro mnohé to bylo velké překvapení, jak se dvojici dařilo. Nejen, že se vyvarovala větších problémů, ale také jela poměrně rychle. "Měl jsem vedle sebe nejlepšího navigátora, kterého jsem mohl mít. Ohromně mi pomáhal. Šli jsme etapu po etapě, všechno jsme přejeli. Občas jsme 'kopali', ale to se stane každému. Za sebe musím říct, že to byla obrovská zkušenost. Písek, kterého jsem se minimálně na začátku opravdu bál, mi pak už tak hrozný nepřišel," doplnil Vaculík.
Vaculík jel dobře až do osudové osmé etapy. V ní ale bohužel přišla stopka. "Těžko se to popisuje. Dostali jsme se do problémů v maratonské etapě, kdy se přespávalo bez asistence a pomoci našich techniků a mechaniků. Měli jsme problémy už den předtím, kdy se nám nějak poškodilo auto, povolil nám jeden ze šroubů na hydraulice. Snažili jsme se to vyřešit, ale úplně se nám to nepodařilo. Na startu další etapy se nám začalo kouřit z motoru a zjistili jsme, že nám utíká voda a že máme zřejmě nějakou větší poruchu," svěřil se Plechatý.
"I tak jsme to opravili, ale bohužel jsme do toho dne vystartovali jako poslední auto se ztrátou a dojížděli jsme pomalá auta. Postupně jsme je začali předjíždět tak, jak se správně má. Předjíždění má svoje regule. Třetí auto v pořadí nereagovalo na naše výzvy a zničehonic v oblacích prachu zastavilo přímo v pistě, kterou jsme měli pokračovat. Kolizi jsme se už nedokázali vyhnout," popsal trpce Plechatý.
"Rána to malá nebyla. Poškození našeho auta bylo značné, bohužel došlo k poškození dílů, bez kterých není možné pokračovat, jako je například hlavní chladič. Stalo se to, nedá se to už vrátit," uzavřel Vaculík.
