Když vezmu do ruky ta madla lásky, tak přepnu a jedu, říká Michek před Dakarem

Jak proběhlo soustředění v Tunisu, kde jste byli v listopadu s vaším týmem Orion?

"Bylo to perfektní. Tunis nabízí krajinu podobnou té, v níž se v Saúdské Arábii Dakarská rallye jede. I když duny jsou tu trochu jiné, protože jedete a ona se s vámi propadne, takže musíte mít velkou rychlost a zároveň počítat s tím, že se tohle i tak může stát. Byla to skvělá příprava. Trénovali jsme i navigaci s routebooky."

Ještě máte jet v prosinci do Dubaje. Kolik kilometrů jste letos po minulém ročníku Dakaru na motorce pro tenhle závod najel a kolik z toho v poušti?

"To byl vlastně jen ten Tunis. Měl jsem totiž malinko zdravotní potíže. V Dubaji už nebudeme na dakarských motorkách, ale budeme mít motorky jako vždycky pronajaté. Je potřeba sedět na motorce a omačkávat ruce. Motorky na Dakar už za chvíli nakládáme a posíláme směr Saúdská Arábie."

Už jste byl mezi motorkáři dvakrát desátý. Můžete se dostat ještě výš, i když podmínky jezdců v továrních týmech jsou úplně jinde?

"Nic není nemožné, ale stojím nohama na zemi. Určitě bych chtěl posouvat svoje hranice. Mám cíle a dělám všechno pro to, abych je plnil. Byl jsem desátý a chci výš. Ale znám, jak to funguje – když to řeknu nahlas, tak to nedopadne. V podmínkách, které máme, tak se posouvat ještě dál, by proti těm fabrickým jezdcům a jejich podmínkám bylo něco neuvěřitelného."

Kolik kilometrů mají tovární jezdci před Dakarem najeto v poušti?

"Jeden z nich řekl, že pokud nebude mít před Dakarem najeto padesát tisíc kilometrů v písku, tak vůbec nepojede. Takže se to pohybuje kolem čtyřiceti, padesáti tisíc. Když to srovnáme, tak my jsme v Tunisu najeli patnáct set a v Dubaji přidáme možná tisíc. To je velký rozdíl. Ale jsou to neskutečně cenné kilometry a také neskutečně drahé. Tak doufám, že i ty zúročíme. Ale na to, abychom najeli to, co oni, nemáme."

Dostat se do továrního týmu je asi snem každého motorkáře na Dakaru, jak vysoko byste musel skončit, aby taková nabídka přišla? Nebo je Česko pro takové týmy zkrátka moc malý trh?

"Když budete hodně odskočený od těch nejlepších, ale musí to být opravdu výjimečné, tak potom nehraje trh a národnost roli. Ale když jsou závodníci hodně srovnaní, tak si mohou vybírat. O tom, že si ho vyberou, sní každý."

Říkal jste, že zase pojedete na sto dvacet procent – jinak to asi nejde, když myslíte vysoko. Jenže o to větší je nebezpečí, že to může skončit velkým zraněním, a to ještě v lepším případě.

"Je to tak. Pro sebe i pro moje partnery chci ze sebe dostat těch sto dvacet procent. Někdy se stane, že to nesedne a nejde to, ale vždycky tomu dávám maximum. Vůči sponzorům a týmu by mi bylo stydno, kdybych řekl, že jsem jel etapu na šedesát procent."

Dakar je obecně vnímán jako jedna z nejnebezpečnějších motoristických akcí světa. Mnozí prohlašovali, že je až moc přestřelený, co se týká náročnosti. Jak to vnímáte vy?

"Po prvním Dakaru v Saúdské Arábii všichni říkali, že je to moc jednoduché. Ale za těch pět let se to pořadatelé naučili dělat, takže loňský a letošní ročník už stály opravdu za to. Každým rokem přidávají do itineráře ta nejtěžší místa, aby, když to tak řeknu, oddělili zrno od plev. Na motorce kolem sebe nemáme žádné rámy, snažíme se to nebezpečí kompenzovat aspoň airbagovýma vestama. A že jsou motorky asi nejnebezpečnější kategorií na Dakaru, si říkám tady ze sedačky. Doma slibuju, jak na sebe budu dávat pozor, ale jak sednu na motorku a vezmu do ruky ta madla lásky, tak přepnu a jedu."

Při těch vzdálenostech a podmínkách, v nichž závodíte, asi není možné udržet stoprocentní koncentraci po celou dobu, jak to řešíte vy?

"Důležitý je relax, odpočinek po etapě a dobře se stravovat. Pak třeba kofeinové ampule, které pomáhají udržet pozornost, protože ta musí být stále na nejvyšším levelu, jinak hrozí velké karamboly. Ve stošedesátikilometrové rychlosti se musíte dívat na routebook, odečítat, přičítat kilometry, dávat to dohromady se stupněma. Dívat se na grafiku, zaznamenávat body, které jste projeli. A ty jsou jen fiktivní, nic tam není, je to jen podle mapy. Bohužel motorkář je na to sám, v autech jsou dva, v kamionech tři. Zase na druhou stranu se můžu pohádat jen sám se sebou. A adrenalin dělá s člověkem divy. Ovšem je pravda, že nejvíc vypadávají motorkáři z první pětadvacítky, protože tam se opravdu tlačí extrémně na pilu. Ty fabriky, které mají v Dakaru po čtyřech pěti jezdcích, musejí vyhrávat a desáté místo je nezajímá. Musíte jet naplno, všechno se to šponuje na maximum. Dřív na Dakaru závodili čtyřicetiletí chlapi a dneska tam jsou dvacetiletí kluci, všechno to jde dopředu a na všechno je větší tlak."

Máte za sebou spousty úspěchů v motokrosu, tam je to krátké a rychlé, tady dlouhé, rychlé a ještě k tomu daleko nebezpečnější? Jste závoďák a ti to vidí z jiného úhlu, než normální vzorek populace, ale řekl jste si už po nějakém velkém karambolu: "Že jsem se na to radši nevykašlal?"

"Když člověka něco bolí, tak si řekne, že už se na to… krásnou češtinou. Ale pak se z toho oklepe a už přemýšlí nad tím, jak bude závodit dál. Na Dakaru, když jsou ranní přejezdy, tak si každý motorkář říká: Už nikdy! Ale skončí Dakar, letíme domů a už se bavíme, jak budeme trénovat na příští ročník. Takže když je úzko, tak si člověk řekne, že už to nemá zapotřebí, ale pak vám otrne."

Jak se těšíte na další Dakar a dá se na takový závod vůbec těšit, nebo je to spíš mrazení?

"Teď už se těším. Ale až budu na prvním přejezdu, tak si řeknu: 'Co tu zase děláš?'"