Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
MS v orientačním běhu 2024

Dakar je psychicky i fyzicky devastující. Některé etapy byly za hranou, říká Michek

Má za sebou pátý Dakar a podruhé uzavíral nejlepší desítku v konečném pořadí mezi motorkáři. Martin Michek už je doma a chvíli motorku nemusí. Dává se psychicky i fyzicky do pořádku. "Teď rehabilituju. Tělo, které se mi rozložilo hlavně v posledních dvou dnech, se dává dohromady. Takže má velký relax," říká pětatřicetiletý závodník, který sní o nabídce z továrního týmu.

Jak se cítíte? Psychicky asi skvěle, ale jak vám je po Dakaru po těle?
"Když dokončíte nejtěžší závod na světě, tak se cítíte dobře. Psychicky i zdravotně se dávám do kupy, protože druhá polovina závodu byla pro mě devastující, ale jsem rád, že to bylo s happyendem desátého místa."

Čekají vás ještě nějaká lékařská vyšetření se zraněnou rukou a tak dále...?
"Ne, to zabezpečení na Dakaru je velmi kvalitní. Jsou tam kamiony s rentgeny a tunely, doktoři jsou tam výborní. Takž péče je dobrá, ale někdy ta naraženina bolí víc než zlomenina a tak to zkrátka je..."

Pátý start, nejlepší umístění, takže absolutní spokojenost?
"Už jsem byl desátý před třemi lety, takže jsem si vyrovnal svůj i český rekord v motorkách. Jsem šťastný. Je magické tam vůbec být, mezi těmi špičkami. Desáté místo na celém světě, to je úžasné..."

Byl to opravdu nejtěžší ročník? Už po prvních etapách jste říkal, že je to hodně náročné – co bylo nejhorší?
"Za těch pět let se organizátoři naučili ty tratě udělat jak fyzicky, tak navigačně, aby to bylo co nejtěžší. A navíc snad jen dvě etapy měly pod čtyři sta kilometrů. Když pak jedete na motorce v tom terénu čtyři sta padesát kilometrů, je to opravdu psychicky i fyzicky devastující. Ovšemže vždycky se to dá posunout ještě dál, ale na stupnici do deseti bych to viděl tak na jedenáct. Pro tělo už je to hraniční a některé etapy byly fakt už za hranou."

Měl jste několik pádů, zranil jste si ruku, měl jste zimnici – musel jste se hodně přemlouvat, abyste pokračoval v závodě?
"Párkrát to tak bylo a musel jsem se hodně přemlouvat. Měl jsem černé myšlenky, ale drželi mě lidi kolem a celý ten tým, který makal a snažil se, abych odstartoval do další etapy. A ti do té své práce taky dávají sto deset procent. Věděl jsem, že za mnou stojí Česká republika, tým i fanoušci, to hodně pomohlo. Tak jsem se rval o dobrý výsledek až do konce."

Přišly i chvíle, kdy jste si říkal: teď už se na to ale fakt vykašlu?
"Ty taky byly. Když mi bylo špatně, psychicky i fyzicky. A do toho přišla viróza, která mě skolila, takže mi ráno museli pomoct vůbec nasednout na motorku. To jsem si říkal: tohleto je maskar."

Už myslíte na další ročník a s čím do něho půjdete?
"Už na něj myslím. Jsem závodník, jedu tam podávat nejlepší výkony, jsem ve skupině těch, kteří jedou na výsledky. Chci ukázat, co je ve mně, a přivézt českou vlajku na co nejlepší pozici. Jsem v hlavě závodník a nedokážu projíždět etapami jen tak."

Do jaké míry si uvědomujete nebezpečí, které letos stálo na Dakaru život jednoho z vašich motorkářských kolegů...?
"Jsme závodníci a tohle vnímáme, to tam prostě je. Někdy jedu až za hranou, takže patřím do skupiny závodníků, kterým hrozí největší nebezpečí. Chci mít výsledky, od toho tam jsem. Ale samozřejmě vím, že v některých případech je to velmi nebezpečné. Každý závodník si říká: mně se to nestane. Snaží se nad tím nepřemýšlet a tyhle myšlenky potlačovat."

Posunul jste se do nejlepší desítky mezi motorkáři, před vámi byl ze soukromého týmu jen devátý Slovák Svitko, pak už jen jezdci továrních týmů. Myslíte, že se můžete dostat ještě výš v pořadí, nebo už podmínky továrních týmů nejde překonat?
"Chtěl bych ještě výš a budu na tom makat. Vždycky budu chtít překonat sám sebe. Ale je to těžké – tovární týmy mají neomezené rozpočty, neomezený přístup k náhradním dílům, to dělá hodně. Jejich jezdci najedou před Dakarem čtyřicet tisíc kilometrů, já osm set. Já ty kluky nedokážu předjíždět, snažím se jim vyrovnávat a dohánět je, ale určitě jsou na lepším výkonnostním levelu, to jsem zase nohama na zemi. Ale uvidíme, jaké na příští ročník seženeme peníze, jak budeme moci trénovat."

Neměl jste po vašich úspěších nabídku z nějakého z továrních týmů?
"Momentálně ne. Je to sen každého, ale takhle rychle po Dakaru by to bylo hodně brzy."

A je podle vás možné, že taková nabídka přijde, nebo je pro velké firmy Česko příliš malý trh na to, aby se jim to vyplatilo?
"Je to tak, ale překvapení vládnou světem. Možné je všechno. Každý chce jezdit na té nejlepší technice. Je to sen."

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články