Jak se fotí Rallye Dakar? V jednu ráno jdete spát a ve čtyři vstáváte, říká Chytka
Má za sebou už hodně velkých motoristických akcí a i na Rallye Dakar byl Marian Chytka už poněkolikáté. Ovšem neseděl za volatnem závodního vozu nebo za řidítky motorky či čtyřkolky – hleděl na vše objektivem fotaparátu. A premiéra závodu v Asii se mu líbila. "Jižní Amerika se už z fotografického hlediska vyčerpávala a v Saúdské Arábii bylo co fotit: duny, kaňony, skály, kamenité cesty – vnímám to jako pozitivní krok," řekl, ale hned dodal, že prostor zatraktivnit závod z hlediska fotografa i závodníků tu rozhodně stále je.
Zkušený fotograf, který pracuje pro spoustu velkých závodních týmů, jen litoval, že se během Dakaru marně snažil dostat do vrtulníku, který je tu pro fotografy jen jeden a v konkurenci velkých agentur v boji o místo v něm neuspěl a musel se spokojit s fotkami ze země.
Po sedmi letech s ním tentokrát nespolupracoval bratr, který byl na rallye v pozici navigátora Martina Prokopa. "Měl tu být normálně se mnou, ale přišla nehoda, při níž se zranil Jenda Tománek a nemohl jet, tak ho u Martina Prokopa nahradil," vysvětloval v pořadu Svět motorů speciál.
Chytka musel čelit i dalším problémům. Autu, které si poslal z Evropy, aby se s ním pohyboval po trati závodu, skončilo hned první den kvůli poruše palivového čerpadla. "Je to diesel a ty v Saúdské Arábii vůbec nejezdí, takže byl velký problémy sehnat náhradu. Opravit to nešlo, auto jsme tedy odstavili a museli jsme to řešit jinak," vysvětloval fotograf.
Smůla tím ale nekončila. "Za další dva dny mi ukradli foťák a objektiv," vzpomínal na nepříjmené chvilky.
Pak už popisoval, že ani pro fotografa není snadné se na Dakar dostat. "Hlavně akreditace není levná. Letos stála jedna pro fotografa čtyř a půl tisíce euro a všechny potřebné náklady na jednoho člověka pak dělaly zhruba dvě stě až dvě stě padesát tisíc korun. Ovšem dobré snímky se dají nafotit i bez akreditace," dodává s tím, že mu trvalo několik let, aby se mohl účastnit těchhle soutěží, pro které už musíte mít publikovány fotografie v tištěných médiích.
A jak vypadá běžný závodní den? "Musíte byt připravený improvizovat, i když stále plánujete. Ale víceméně je to o tom, že ráno ve čtyři hodiny vstanete, sednete do auta, jedete tři hodiny někam na etapu, tam pět hodin fotíte, pak zase sednete do auta, tři hodiny v autě ty fotky editujete, doděláte to v bivaku a pošlete. Potom zkusíte naplánovat další den. V jednu hodinu si jdete lehnout a ve čtyři zase vstáváte," vysvětluje, jak se k fanouškům motorismu dostávají snímky ze slavného závodu.
