Pád, pak bedna i gratulace od hvězd. Bylo to skvělé, ale teď už mi to přijde normální, říká Salač

"Žádná party nebyla," vysvětloval v pondělí odpoledne do telefonu. "Jenže v době covidu jsou letenky úplně na nic, tak jsem byl ve Francii autem," dodal devatenáctiletý talent, kterého v neděli na slavném okruhu poznamenaném deštěm porazil jen Sergio García ze Španělska.

Mobil má český závodník po prvním velkém úspěchu v MS plný gratulací. A některé jsou zvlášť zajímavé. "Ještě jsem všechny neotevřel, ale napsali mi i Qartararo i Viňales, to mě hodně potěšilo," svěřil se úspěšný závodník, jehož výsledek ocenily i hvězdy MotoGP.

Skvělý pocit, ale teď už normální

Jaké je to být slavný, zatím neví a svůj největší úspěch se snaží brát střízlivě. "Skvělý pocit to byl hlavně včera, když jsem projel cílem, přijel do depa a objímal jsem se s mechaniky. Na pódiu to bylo taky skvělé, ale pak to z člověka nějak vyprchá a teď mi to přijde už takové normální," popisuje své pocity.

Několikrát se český mladík dostal v závodě do vedení, ale postupem času si radši hlídal druhé místo za Garcíou, s nímž si vypracovali velký náskok před ostatními.

"García je jeden z jezdců, se kterým jsem už měl v minulosti pár problémů. I tady nejel úplně hlavou, několikrát přede mnou chyboval a za sebou jsem ho mít nechtěl. Měl jsem strach, protože na osychající trati na mokrých gumách bylo snadné udělat chybu. Kdyby spadnul na předek, tak mě vezme s sebou," vysvětluje Salač, jakou zvolil taktiku.

Proto se rozhodl jet radši za Španělem. "On pak zatáhl a odjel mi na nějaké dvě sekundy, a tam jsem si řekl, že chci první bednu. Ne že bych to vzdal a nechal ho jet - lepší druhé místo než nic, řekl jsem si a jel na jistotu," vzpomíná na závod, který mu s vidinou blížícího se úspěchu vůbec neutíkal.

"Myslel jsem si, že už je tři čtvrtě závodu za náma, ale když jsem se podíval, tak jsem zjistil, že jedeme teprve šesté kolo," vzpomíná s tím, že se uklidnil, až když čtyři kola před koncem držel náskok sedmi vteřin na třetího. "Pak už jsem byl přesvědčený, že když pojedu v klídku, tak už mě nepředjede," říká spokojeně.

Rozhodl start

Nejdůležitější byl podle Salače start, který mu tentokrát vyšel skvěle. "Start byl výborný a za dvě kola jsme jim ujeli," vzpomíná na chvíle, které jej dovedly k životnímu úspěchu. "Ale měl jsem i štěstí, že jsem byl v pravou chvíli na pravém místě a musel jsem si hlídat odstup od jezdců za námi. Dvakrát za okruh jsem o tom od týmu dostával informace, o kolik vedu před Rossim, který jel za mnou," naznačuje, jak během závodu funguje komunikace.

Po startu ze sedmé pozice se rychle dostal na druhé místo a v nájezdu do dalšího kola měl štěstí. "Pak přede mnou spadl Antonelli a měl jsem kliku, že mě nevzal s sebou. Měl jsem co dělat, abych ho netrefil," vzpomínal na jednu z mála ošemetných chvilek závodu. "Ale v reálu jsem tam měl víc místa, než jak to vypadalo na videu," říká k chvilce, v níž stačil padajícího soupeře na poslední chvíli objet.

Celý víkend měl z motorky v daných podmínkách dobrý pocit. "Věřil jsem jí hned od prvního kola. Viděl jsem, že někteří jezdci byli po startu nejistí, ale my jsme s Garcíou nasadili tempo a to byla výhra," dodává.

Na mokru bez tréninku

Odmítá ale, že by jistotu získal tréninkem na mokru. "Mám tréninkovou třístovku, ale vždycky když jsem na ní jel trénovat, tak nepršelo. Ale chtěl bych toho někdy v mokru najet víc," říká s tím, že například pneumatikami to moc ovlivnit nejde ("protože na mokro máme všichni jen jednu stejnou sadu pneumatik").

Zatímco za sucha bývá v kategorii Moto3 i dvacet jezdců stále v jedné vteřině, teď se pole roztáhlo do malých skupin. "Jet v kontaktu je nebezpečnější, ale když jsem vedl Velkou cenu v Kataru, tak to bylo na hlavu o devadesát procent méně náročné, než když jsem vedl tady na té vodě. Na ní je daleko snazší udělat chybu, nebo ji může udělat někdo jiný a smete vás," popisuje rozdíly mezi závody na různých površích.

Salačova cesta k úspěchu začala poměrně těžkým pádem v kvalifikaci, po níž musel rychle zpátky na motorku. Měla ohnutá řídítka a uraženou stupačku. Rychlému mladíkovi zbyl už čas jen na to, aby zajel jeden rychlý okruh, a to se povedlo – výsledkem byl sedmý čas, který mu zařídil dobrou startovní pozici.

"Bylo to takové buď, anebo. Neměl jsem zajetý čas, protože přede mnou vždycky někdo spadl a kolo mi bylo automaticky smazané, a když jsem měl kolo dobře rozjeté, tak jsem byl v poslední zatáčce dlouhý, dostal jsem highsidera, ještě teď měl bolí záda a nemůžu moc hýbat krkem," vysvětluje, jak začal cestu k největšímu úspěchu kariéry, a doufá, že přibydou další.