Blížíme se Kamazu či Ivecu, říká Vrátný před Dakarem
Praha – Bonver Dakar Project se rozjel v roce 2012, od té chvíle jeho členové absolvovali více než deset významných maratónských závodů. Postupně zúročují zkušenosti a po třech dakarských rallye stupňují své vyhlídky. "Naším cílem je desítka," vyhlašuje před dalším ročníkem pilot a šéf týmu Tomáš Vrátný. Postupně se chce už 45 členů projektu propracovat ještě výše – na samý vrchol Dakaru.
"Vyhrát v plánu máme," potvrzuje Vrátný. "Nicméně určitě víme, že to chce vývoj. My jsme někde v půli cesty. Po sportovním výsledku půjdeme přibližně po třech letech, nyní se zaměřujeme na vývoj strojů, získáváme zkušenosti jako jezdci. Vzděláváme se i na pozicích mechaniků nebo navigátorů. To všechno dohromady chceme nějak zúročit, protože nás zajímá Dakar a to, že jej chceme vyhrát."
S rozvojem celého projektu se postupně mění cíle nejen šéfa Vrátného, ale i pilota Vrátného. "Doposud jsem měl nějakou týmovou roli, která byla zaměřena na 'nosiče vody'. Teď už mám nárok na to si po třech letech trochu zasoutěžit. Naším zájmem je první desítka, ale Dakar nám samotný ukáže. Každý den se může stát něco nepředvídatelného," ví Vrátný.
K ruce však má kvalitní "nápovědu". Po čtyřiadvacáté pojede na Dakar legendární navigátor Josef Kalina, i když tentokrát již ne v kabině závodního vozu. "Prostě být u toho musím," říká rezolutně. I tak bude mít napilno. "Hlavní mou roli, když pominu tlumočení, vyřizování eventuálních problémů, vidím v tom, že bych měl vždy nastudovanou příští etapu, navigátorům a pilotům bych poskytoval 'rozumy'."
Těch má Kalina v zásobě jistě dostatek. "Nejdůležitější zkušeností po všech těch letech je jakási schopnost nepouštět se do nějakých příliš velkých dobrodružství. Oni mě mladí jezdci občas nechtějí moc poslouchat, dneska se jezdí rychle a Rusové tu soutěž tak trochu zbláznili, nicméně oni si to mohou dovolit vzhledem k zázemí," upozorňuje.
Kalinovým posláním je tak hlavně klidnit horké hlavy. "Já radím, aby si v každém okamžiku uvědomovali, že je to před nimi ještě dlouhé, když se něco stane, není to žádná tragédie, že je prostě třeba vydržet. Je to spíše psychická podpora, moje role hlavně spočívá v tom, abych je zklidnil," vysvětluje navigátor, který největších úspěchů dosáhl s Karlem Lopraisem.
Početně rozhodně má koho uklidňovat, tým neustále bobtná. "Na Dakaru nás bude 45, čímž už se blížíme těm největším týmům jako Kamaz nebo Iveco. Je to hlavně proto, že máme kompletní zázemí. Samotná příprava je celoroční," říká s dodatkem, že začíná bezprostředně po návratu z předchozího ročníku analýzou chyb a možností ke zlepšení.
"Završením práce je Dakar, který je pro nás nejvýznamnější soutěží. Během roku ale jezdíme i menší soutěže, takže nemáme žádné přestávky ani prodlevy. Práce je usilovná a na plný úvazek," uzavírá Vrátný.
