Začíná skokanská sezona se dvěma vrcholy, Češi se pokoušejí o restart

Pozvednout a vytáhnout český skok z krize se pokusí nové trenérské duo ze Slovinska. Gaj Trček se stal šéftrenérem, Jure Šinkovec jeho asistentem. To vše se odehrálo počátkem června.

"Největší přednost nových trenérů spočívá především v energii, kterou do své práce dávají. Na obou je vidět, že je to baví, mají 'drive' do práce, a především přinesou do týmu novou energii a motivaci, která u nás dlouho chyběla," uvedl Filip Sakala, sportovní ředitel a místopředseda úseku po jejich jmenování do funkcí.

Pro závody Světového poháru se bude na začátku sezony počítat s Romanem Koudelkou. Pro zbytek reprezentačního výběru budou prioritou podniky nižších kategorií, tedy Kontinentálního poháru a FIS Cupu.

"Byli bychom neradi, kdyby se opakoval stav z předešlých sezon, kdy na Světový pohár jezdili závodníci, kteří na to neměli výkonnost. Ti z nich poté odjížděli demotivovaní, což ovlivnilo jejich chuť do další práce," zmínil bývalý český reprezentant a účastník olympijských her v Pekingu.

Pod novými trenéry se přes léto připravovali čeští skokané ve složení Roman Koudelka, Benedikt Holub, Radek Rýdl a Kryštof Hauser. Talentovaný David Rygl se připravoval s ostatními juniory, které vede František Vaculík. Dalšími členy juniorského týmu jsou Daniel Škarka, Filip Křenek, Vojta Stolarz, Jan Ošmera a Lukáš Jeřábek.

Náš nejzkušenější skokan z Lomnice nad Popelkou Roman Koudelka získal v letní Grand Prix šest bodů, a to za 25. místo v rakouském Hinzenbachu. Hlavně o jeho výkony se bude v nadcházejícím ročníku opírat česká reprezentace. Cílem je především vybudovat konkurenceschopný tým pro zimní Hry v roce 2026.

"Víme, že máme mladý trenérský tým, který sice nemá takové zkušenosti, nicméně vzhledem k radikálním změnám a vývoji ve skoku na lyžích, bylo potřeba mít trenéry, kteří se budou schopni rychle přizpůsobovat a na změny rychle reagovat. Navíc jsou to kluci, kteří nikdy v roli trenérů nebyli výrazní, ale právě proto věříme, že v tom je jejich obrovská výhoda, protože jsou o to dravější. Především nejsou zatížení egem a jsou otevření komunikaci s českými trenéry a jejich okolím," sdělil Filip Sakala na předsezonní tiskové konferenci.

Sezona i s polskou novinkou

Poprvé v kalendáři bude týden po Turné tzv. Polish Tour čítající celkem pět závodů. Dvě klání se uskuteční ve Wisle (závod dvojic a individuální závod) poté následuje zastávka uprostřed týdne v Szczyrku (individuální závod na středním můstku) a o dalším víkendu Tour uzavřou dvě soutěže v Zakopaném (závod družstev a individuální závod).

Kromě zápolení o celkové vítězství ve SP mají skokané před sebou dva vrcholy. Prvním je tradiční Turné čtyř můstků. Tím dalším bude na sklonku ledna MS v letech na lyžích, které pořádá rakouský Kulm.

Největší a nejvíce diskutovanou změnou jsou úpravy kvót pro nejsilnější skokanské země. Ty mohly doposud nasadit šest závodníků. Nyní to bude jen pětice skokanů. Co se nemění, jsou zisky dodatečných kvót, které získají tři nejlepší závodníci v Kontinentálním poháru. Národní skupiny se ze šesti jmen smrsknou jen na čtyři.

Napodobí Granerud Ahonena?

Navzdory nepříliš vydařenému světovému šampionátu po celou sezonu bez větších výkyvů exceloval. Vyjádřeno čísly 12-5-1. K tomuto výčtu pódiových umístění Nora Halvora Egnea Graneruda není nutné moc co dodávat. Jeho červnový pád při tréninku v Lillehameru mu sice narušil tréninkový plán, ovšem ne nijak zásadně. Na sezonu je skvěle připraven. Důkazem toho je i zisk domácího letního titulu. Závod na středním můstku v Oslu s přehledem opanoval o 18 bodů.

V předsezonním rozhovoru pro polský Eurosport uvedl, že jeho největším cílem a motivací v nové sezoně bude obhájit celkové prvenství ve SP, což zároveň považuje za největší a nejtěžší úspěch ve skocích na lyžích, jelikož musíte být nejlepší a prokázat svoje schopnosti po dobu několika měsíců, a ne jenom jeden konkrétní den.

Následně pronesl, že v sezoně 2025 pro něj bude prioritou domácí MS, které se bude konat v Trondheimu na nově zrekonstruovaných můstcích. Zajímavostí je, že naposledy v roce 2005 dokázal legendární Fin Janne Ahonen obhájit prvenství ve SP.

Široký zástup vyzyvatelů

Cesta za obhajobou ovšem nebude nikterak jednoduchá, mezi skokany je několik jmen, která se budou snažit Nora sesadit z trůnu.

Mezi ty největší se řadí třiatřicetiletý Polák Dawid Kubacki, který bude chtít navázat na skvělý začátek loňské sezony, který ho tehdy zastihl ve skvělé formě, když dokázal do Turné zvítězit v pěti závodech. Poté šla jeho forma dolů, a nakonec musel z vážných rodinných důvodů vynechat několik zastávek, což ho vyřadilo ze hry o celkové prvenství v seriálu. I přesto všechno nakonec skončil v loňském ročníku celkově čtvrtý, což bylo i zároveň jeho nejlepší kariérní umístění.

Polský tým absolvoval před začátkem sezony týdenní pobyt na Kypru, kterého se nakonec Kubacki nezúčastnil. Ten se po tu dobu připravoval individuálně v Zakopaném. Poté se Poláci místo původně plánovaného soustředění v Planici připravovali v norském Lillehameru na skvěle připravených již zasněžených můstcích.

Svou sbírku dvou celkových triumfů ve SP a třiceti kariérních vítězství by rád rozšířil zkušený a konzistentně skákající Rakušan Stefan Kraft. O tom vypovídá jeho loňská bilance 5-6-6. Krafta přes léto netrápily žádné zdravotní problémy se zády, což mu umožnilo trénovat tvrději než v letech předešlých. Pokud mu zdraví nevypoví službu, můžeme od tohoto skokana, jenž je vyhlášený svým vytříbeným stylem, vidět velké věci.

Po loňské skvělé sezoně se od Daniela Tschofeniga letos očekává další výkonnostní progres směrem k pódiovým umístěním. Tento 21letý bývalý juniorský mistr světa z roku 2022 je velkým talentem s velkým potenciálem nejen rakouského, ale i světového skoku na lyžích. Doposud se může pyšnit "jen" třemi třetími místy. Za zmínku dále stojí jeho 13 umístění v TOP 10 v uplynulé sezoně.

Dalším, s kým se musí počítat, je zcela bez debat Japonec Rjoju Kobajaši. Ten už okusil dvakrát, jaké to je, stát se celkovým vítězem SP. Loňské páté místo celkově bral osobně jako neúspěch. Letos se u něj dá předpokládat atak těch nejvyšších příček v každém závodě.

Mezi užšími spolufavority nikoho nepřekvapí jméno Anže Lanišek. Tento Slovinec slavil premiérový triumf ve SP v roce 2020. Na ten další čekal do sezony 2022/23, když dokázal vyhrát dokonce hned čtyřikrát. Jeho pódiová bilance 4-9-3, 6x umístění v TOP 10 a výkony bez většího kolísání formy ho nakonec v jeho životní sezoně zařadily na konečné třetí místo, které by rád letos ještě vylepšil.

Ze širšího okruhu spolufavoritů je prvním jménem Němec Andreas Wellinger. Ten se po vynechané sezoně v roce 2021 dlouho hledal. Tu loňskou se však dokázal vrátit do své někdejší formy před zraněním, když dva závody ovládl a jednou byl druhý.

Poslední dva ročníky skončil shodně na osmém místě. Svou výkonnost směrem nahoru se bude snažit posunout Slovinec Timi Zajc. Tento 23letý skvělý letec, jehož kariérní pódiová bilance je 3-3-5, bude zejména v leteckých závodech patřit k největším adeptům na vítězství. Jeho mega let 161,5 m ve Willingenu, i když s velkou podporou větru a pádem po dopadu, má řada fanoušků v živé paměti.

Není radno opomenout dvojici "veteránů": Poláka Piotra Žylu a Rakušana Manuela Fettnera. Pro ně platí přirovnání čím starší tím lepší. Žyla prozatím zvítězil jen ve dvou závodech, ovšem na sklonku kariéry dokázal opanovat dva poslední světové šampionáty na středním můstku a ve SP předvádí vyrovnané výkony, když se dokáže celkem pravidelně umisťovat do desátého, maximálně patnáctého místa.

Fettner, je skokanem, který se pohybuje v kolotoči SP od roku 2001 a na vítězný den stále čeká. Užuž měl myšlenky na konec kariéry, ale poslední dvě sezony je jako politý živou vodou. Stabilizoval svoje výkony, a ve výsledkových listinách je jeho jméno k vidění do 10. místa. Velkou kariérní satisfakcí byl pro něj zisk zlaté medaile na ZOH 2022 v Pekingu v závodě týmů.

Široká skokanská veřejnost bude s velkým zájmem sledovat, jak se v zimní sezoně povede dvojici Gregor Deschwanden ze Švýcarska a Wladimir Zografski z Bulharska. A proč zrovna tato dvě jména? Bulhar se stal překvapivým vítězem letní Grand Prix a Švýcar obsadil místo druhé. Proto je nasnadě otázka, zda se jim letní forma povede přenést i do zimní části. O tom se přesvědčíme následující měsíce.

Kdo číhá na svou šanci?

Mezi mladými a talentovanými skokany najdeme několik zajímavých jmen, která mohou vystřelit mezi elitu a určitě se vyplatí je sledovat.

Tak kupříkladu 22letý Japonec Ren Nikaido. Ten měl už skvělé léto 2022, ale na premiérovou loňskou zimní část sezony by nejraději zapomněl, jelikož zcela výsledkově propadl. Letošní léto měl opět vynikající. Bude se loňská zima opakovat, nebo na ni dá svými výkony zapomenout? Nechme se překvapit.

Nastupující generaci u německých skokanů, kteří jednou převezmou žezlo po Geigerovi a spol. zastupují Philipp Raimund, Constantin Schmid (ten se do konečné nominace na úvod SP nedostal) a o něco starší Martin Hammann.

Už loňskou sezonu se od Schmida a Raimunda čekalo více. Se svým konečným 23. a 30. místem nebyli určitě spokojeni a sami od sebe čekají letos výrazné zlepšení. Martin Hammann dokonce ani nebodoval. V jeho 26 letech se od něj již očekává, že dokáže stabilizovat svoji výkonost a stane se pravidelným účastníkem závodů SP. Vypadá to, že k tomu má dobře nakročeno. Letní část korunoval vítězstvím na domácím šampionátu, což se dá považovat za velký úspěch.

Loňskou premiérovou a velice úspěšnou sezonu absolvoval 22letý Nor Kristoffer Eriksen Sundal. Ve velké konkurenci, která v norském týmu panuje, se stal stabilním členem kádru po celý ročník, ve kterém se 23x umístil v TOP 30, z toho byl 3x v TOP 10. To mu nakonec vyneslo konečné 27. místo, které pro něj bylo zajisté úspěchem.

Perfektní ročník loni prožil 22letý Ital Giovanni Bresadola, když skončil celkově na 33. místě. Pěkných 13 bodů dokázal získat velký talent a juniorský mistr světa z loňského roku Fin Vilho Palosaari, který ve svých 18 letech naskočil mezi elitu a určitě nezklamal. Švýcaři mají svůj poklad v 19letém Remo Imhofovi. Ten naskočil do SP až na posledních pár závodů, v nichž dokázal získat 14 bodů.

Kdo touží po restartu?

Kamil Stoch, Karl Geiger, Markus Eisenbichler, Daniel Andre Tande, Marius Lindvik, Robert Johansson, Jukija Sato. Co mají tato jména společného? Na to je jednoduchá odpověď. Nepříliš, nebo hodně nepovedený loňský ročník.

Teď mají šanci na reparát. Ten se prozatím nebude týkat dvojice Eisenbichler, Sato, kteří se nedostali do nominací svých týmů. Na Eisenbichlera zbyl v těžké konkurenci německého týmu nakonec černý Petr. Japonec Sato je stále totálně bez formy.

O něco hůře jsou na tom Peter Prevc, Johan Andre Forfang a Stephan Leyhe. Ti stagnují již několik let.

Jedno celkové vítězství, dvě druhá místa, 23 kariérních výher, to je vizitka Slovince Petera Prevce, který od roku 2016, kdy vyhrál SP, výsledkově stagnuje. Ne a ne se dostat na svoji někdejší úroveň.

Nor Forfang, který je spíše letcem, má za sebou již devět sezon, v nichž nikdy nedokázal být lepší než pátý celkově, se doposud nedokázal dostat do té nejužší špičky. O tom vypovídá i jeho konto pódiových umístění 3-6-6. Ve svých 28 letech má nejvyšší čas mezi ty nejlepší prorazit.

Němec Leyhe skončil v roce 2020 celkově na 6. příčce, ale bohužel se tehdy v posledním závodě v Trondheimu zranil. Po návratu už jeho výkony nebyly takové. Letošní léto ukázalo, že by to s jeho formou nemuselo být vůbec špatné.