Pořád věřím, že velký výsledek přijde. Cílem je olympiáda, hlásí Koudelka
Roman Koudelka nezvažuje ani ve čtyřiatřiceti letech konec kariéry. Po nástupu slovinských trenérů Gaje Trčka a Jureho Šinkovce k reprezentaci cítí novou energii a chce vydržet skákat až do olympijských her v roce 2026.
"Kdybych neměl motivaci a nevěřil tomu, že se můžu vrátit zase na nějakou dobrou úroveň, tak bych ten sport už nedělal. Věřím však, že ještě nějaký super výsledek přijde. I v sezonách, kdy to absolutně nešlo a byl jsem absolutně na dně, nebo v těch, co jsem byl zraněný, jsem věřil, že to ještě není poslední slovo, co jsem řekl," prohlásil Koudelka.
Pevně doufá, že se jeho víra naplní. "A jednou si pak řeknu, jak bylo dobře, že jsem vydržel, až ten super výsledek opravdu dorazí. Nechci ale mluvit o tom, jaký konkrétně by měl být. Já hlavně chci, aby mě skoky hrozně moc bavily, což mě baví. A pak pro někoho může být tím super výsledkem patnácté místo, pro jiného desáté. Já nějaký cíl určitě mám, ale nechám si ho pro sebe," uvedl.
Netají ale, že dlouhodobým cílem jsou pro něho hry 2026. "Olympiáda je pro každého závodníka velkým tahákem. Já navíc první svou absolvoval právě v Itálii, i když jsem tam byl jako předskokan," připomněl Turín, kde mu bylo 16 let. "Tehdy jsem tam byl s Michalem Doležalem, Lukášem Hlavou, tedy kluky, co teď dělají trenéry. Je to můj velký cíl a sen - abych tam závodil a udělal nějaký pěkný výsledek."
Svůj věk si nepřipouští, byť má okolo sebe v reprezentaci výrazně mladší závodníky. "Vzpomínám vždy na Kubu Jandu, jemuž jsem říkal, když mu bylo nějakých devětadvacet, jak je starý. Odpovídal, že jen mrknu a doběhne mě to. Na ta jeho slova vzpomínám opravdu hodně často. Ale i když věkem jsem na 34, tak hlavou si připadám, že je mi osmnáct, dvacet. Hlavu se mi zatím daří oblbnout, tělo tomu naslouchá, takže je to dobré," řekl. "De facto jsem mladší než kluci," dodal s úsměvem.
Je na něm dobře patrné, jak věří v renesanci skoků v Česku. "Dva roky zpátky, co se tady dělo... I já byl v podstatě definitivně rozhodnutý, že končím. Pak nastaly změny. Asi se jen potvrdilo, že se musí padnout až na to dno, aby se bylo z čeho odrazit. Jsem přesvědčený, že to dno už bylo a teď už to budou jen kroky vzhůru," podotkl Koudelka.
Roman Koudelka:
"Skok se prostě vyvíjí, o tom to celé je. Kdybych dělal vše úplně stejně, jak jsem dělal v tom roce 2014/15, kdy jsem měl svou nejlepší sezonu, tak už by to nefungovalo. Ale stejně tak je tomu ve většině sportů. A závodník k tomu musí být otevřený, nesmí se bát dělat změny, musí věřit trenérům a posouvat se dál a dál."
Je rád, že skončila éra jiného slovinského kouče Vasji Bajce. "Nebojím se to říct, protože tak to prostě bylo a víme to všichni. Co bylo špatně? Myslím, že hlavně samotný přístup k závodníkům. Chybělo tam to, co máme teď s Gajem a Jurem - být trošku kamarádský, ale zároveň na tréninkách tvrdý. A myslím, že ten skok se od roku 2005 přece jen někam posunul, teď už je to něco jiného. Ale je to pro mě historie, za kterou jsem udělal tlustou čáru. Zajímá mě, co teď bude dál," zdůraznil.
K návratu do špičky by mu mělo pomoci právě to, že chce jít s dobou. Znovu se tak učil nájezd i další věci. "Je to super, protože je to změna. A já mám rád, když se můžu učit nové věci, o nichž vím, že fungují. I když třeba zpočátku vidím, že jsem v nich hodně špatný, tak mě to strašně baví. Po měsíci a půl pak vidím, jak se dokážu neuvěřitelně zlepšovat. Pro mě je to velké zadostiučinění, když vidím, že i ve svých letech dokážu najít motivaci, přiznat si, že dělám něco špatně, a dělat nové věci," vysvětlil Koudelka.
