Beránková: Na to, jak jsem se dokázala adaptovat na sportovní dvojice, jsem pyšná

V roce 1995 skončila Kateřina Beránková už jako sedmnáctiletá hned při svém debutu na evropském šampionátu na desátém místě. Dodnes tento výsledek žádná česká krasobruslařka nezopakovala ani nevylepšila. Přesto dlouholetá reprezentantka jen o rok později začala přemýšlet o změně.

"Rok po mistrovství Evropy, kdy jsem byla desátá, jsem v Sofii skončila až na čtrnáctém místě, i když ten výkon byl podle mě zcela identický. A tak jsem začala uvažovat, co by se dalo podniknout, protože jsem trénovala všechny trojité skoky, ale třeba lutz nebo flip se mi už tak nedařily," popisuje Beránková.

A mezitím pro dnes devětatřicetiletou předsedkyni krasobruslařského klubu Stadion Brno přišla klíčová nabídka. "Pan Rezek, trenér sportovních dvojic, mi navrhl, jestli bych to nechtěla zkusit s Otto Dlabolou. A po mistrovství republiky v roce 1997, kdy jsem se opět umístila na druhém místě za Lenkou Kulovanou, bylo rozhodnuto a začala jsem se věnovat sportovním dvojicím," vypráví Beránková.

Adaptaci na zcela nové pojetí ale zvládla velmi rychle. "Na to jsem pyšná. Během tři čtvrtě roku jsme udělali s Otou obrovský kus práce a už v září jsme se ve Vídni kvalifikovali do Nagana," usmívá se Beránková, byť pro ni nebylo vše tak jednoduché. "Pro mě to byla obrovská změna, v sólu jsem byla velmi flexibilní, o párovém bruslení jsem neměla ani páru. Ota si už z předchozího páru přinesl spoustu zkušeností, takže uměl zvedačky a odhazované skoky, pouze vyměnil partnerku, museli jsme vyměnit repertoár."

Společně s Dlabolou nakonec pravidelně dosahovali vynikajících výsledků, na přelomu milénia se stabilně umisťovali v elitní desítce. Jejich vrcholem bylo osmé místo ze Salt Lake City, velmi blízko medaile pak byli dvakrát na mistrovství Evropy. Jak v roce 2002, tak o dva roky později, ale skončili pátí.

"Ota byl výborný parťák. Z ničeho si nedělal moc velkou hlavu, takže mě vždycky dobře podpořil. Byla s ním velká legrace, bral ten život velmi lehce, takže jsme spolu neměli ani žádné velké problémy. V párech to občas skřípe, to je jasné, ale spolu nám to sedělo," vzpomíná Beránková s úsměvem.

Společně s Dlabolou byli největšími hvězdami uplynulého domácího šampionátu v Praze, kde nakonec skončili sedmí. Pro Beránkovou však domácí prostředí zase tak velkou změnu nečinilo. "Když je člověk na závodech, tak je vcelku jedno, jestli je v Praze nebo v zahraničí, protože ta atmosféra závodníka natolik pohltí. Je to zase hotel a stadion… Ale samozřejmě je tam okolo spousta známých, domácí prostředí a diváci, vzpomínky jsou hezké," říká bývalá česká krasobruslařka.

Největší rozdíl mezi oběma šampionáty spatřuje v hale. "Ta je největší devíza, je nádherná. Už jen to klima – závodila jsem tady a můžu říct, že na mě to prostředí působí velice komfortně. Prostory i zázemí jsou veliké, i hotel je blízko, takže pro závodníka je to opravdu příjemné," popisuje Beránková velkorysé prostory v Ostravě. "Dříve jsme vždy chodili po chodbách a hledali vysoký strop, abychom si mohli zkusit zvedačky nebo twistovaného lutze. Závodníkům teď můžu ty prostory jen závidět."

Beránkovou velice zaujal také návrat Caroliny Kostnerové. "Na jednu stranu obrovsky překvapila, a na druhou stranu nepřekvapila, protože ji známe dlouhé roky. Byla fantastická – lehké skoky, elegantní kostým, výborná sladěná choreografie s hudbou, byl to obrovský zážitek. Doufám, že jí to dobře dopadne a bude na stupínku," usmívá se Beránková.